Kristýna Sněgoňová nechá v Brně vyhasínat magická Zřídla
Autorka čtenáři dobře přijaté Krve pro rusalku se ve svém druhém románu opět vrátila do Brna, tentokrát se však po něm netoulají víly, ale Strážci chránící magická Zřídla. Ta teď začínají vyhasínat, což pro Strážce, kteří z nich čerpají energii, neznamená nic dobrého.
Zřídla se odvíjí ve dvou časových rovinách. Ve vyprávění té současné se střídají dva protagonisté – zkušený Strážce Lukáš Richter a vysokoškolská studentka Barbara Lewická, která je u Strážců trochu nedobrovolným nováčkem. Strážcem se totiž stává každý, kdo má jistý dar (či cejch, jak to pravým jménem nazývají ti starší), není to tedy zrovna svobodná volba. Díky tomu daru čerpají energii z podzemních Zřídel, kterou by měli správně využívat ke konání malých drobných skutků, ovšem ne všichni se tím řídí. Navíc tento „dar“, jak už to tak bývá, není zadarmo, Strážci se proto moc vysokého věku nedožívají.
Druhá časová rovina se odehrává pár let v minulosti a je vyprávěna ve třetí osobě. Z ní se čtenář dozvídá o důležitých událostech, které mají neblahý dopad na současnost. Jedním z hrdinů je opět Lukáš. Tenhle způsob střídání časových rovin má ve čtenáři vyvolat větší napětí, což se sice podařilo, ovšem při čtení to zároveň člověka irituje a vyvolává to mírné nutkání přečíst si všechny ty kapitoly odehrávající se „tehdy“ před těmi, co probíhají „teď“, protože řadě záležitostí, o nichž postavy mluví, čtenář nerozumí, jelikož pořád ještě neví, co všechno se stalo „tehdy“.
S tím souvisí i to, že autorka v rámci budování napětí jen tu a tam něco vysvětlí. Čtenář se o fungování Zřídel dozvídá postupně spolu s Barbarou, které ovšem na její zvídavé otázky nikdo ze starších moc neodpovídá a hlavně zpočátku dost mlží, aby ji nevyděsili. A tak čtenář tápe spolu s ní. Navíc Strážci díky té energii umí smazat a změnit vzpomínky, což se ukáže jako docela zásadní pro celou zápletku.
A jaká že je ta zápletka? Lukáš při jedné pochůzce s kamarádkou Lídou přijde na to, že někdo zničil jedno ze Zřídel tím, že ho vyčerpal a zasypal mrtvolami (které ještě nejsou tak úplně mrtvé). Když kontrolují další Zřídla, zjistí, že jich je zničených víc. A stopy kolem ukazují, že to musel udělat někdo ze Strážců. Lukáš má i podezření, kdo to mohl být, jenže tomu nechce moc věřit. A tak zahajuje pátrání. Zároveň se však musí potýkat s tím, že má zaučovat Barbaru, do cesty mu znovu vstoupí stará nemesis z minulosti, a navíc si uvědomuje, že má v hlavě blok, že mu zkrátka někdo sebral či změnil vzpomínky, a rád by se toho zbavil, což není tak jednoduché.
Oproti předchozímu románu tentokrát Kristýna Sněgoňová vsadila na vcelku sympatické postavy. Lukáš je jako silný Strážce jednoznačným hybatelem děje, velmi dobře vykreslený, ani černý, ani bílý, hrdina s krví na rukou. Barbara, s jasně nastaveným morálním kompasem, je spíš vlečena událostmi (a občas doslova vlečena za ruku), než že by aktivněji zasahovala. Celkově těch postav v románu moc nevystupuje, takže je snadné si je zapamatovat, zejména ty výrazné. Hrdinové si postupně získávají čtenářovy sympatie, kromě Lukáše a Barbary jsou to určitě i sourozenci Lída a Martin, kteří dostali větší prostor zejména v té minulosti.
Kristýna Sněgoňová zase píše o městě, které dobře zná, což je samozřejmě jeden ze skvělých tahů, co může autor udělat, a zejména Brňané to jistě ocení. I když ústřední dvojici tvoří charismatický hrdina a vylekaná vysokoškolačka, na milostnou linku člověk v příběhu nenarazí. Trochu netradiční taky je, že autorka postavy moc nepopisuje – sází na to, že si je čtenář zapamatuje na základě jejich charakteru, a ne fyzického vzhledu. Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že snad ani nebylo zmíněno, kolik mají Lukáš nebo Lída let, ani jaký přesný časový odstup je mezi tou minulou a současnou linkou. Přesto to při čtení nijak nepřekáží.
Příběh má od počátku poměrně rychlé tempo, celý se odehraje jen během několika dní. Autorka vsadila zejména na dialogy, sarkasmus a hbitě ubíhající vyprávění, zdlouhavým a podrobným popisům se vyhýbá. Vše postupně směřuje k akční závěrečné čtvrtině, kdy se toho odehraje za jeden den tolik, až by člověk nevěřil, že je to pořád stejný den.
Kristýna Sněgoňová svým druhým románem potvrdila, že je s ní třeba na literárním poli počítat (což už dříve předvedla povídkami). Ve srovnání s Krví pro rusalku můžou Zřídla působit mírně mdle, což však bude spíš způsobeno vyšším očekáváním po opravdu povedené románové prvotině. Zřídlům totiž není moc co vytknout – jsou svižná, zábavná, mají sympatické postavy i dobře vygradovaný děj a zápletku s překvapivým zvratem. Co chtít víc? Tenhle žánr má čtenáře především pobavit a to se autorce určitě povedlo.
Vydala: Epocha, 2019
Obálka: Wayne Miller, Lukáš Tuma
Vazba: brožovaná
Počet stran: 400
Cena: 299 Kč (na e-shopu Epochy 224 Kč)
Cena e-booku: 189 Kč (na Palmknihy.cz)
