Nevlastní sestra – příběh, který nečekáte
Když se vsadí Osud a Šance o lidský život, může to dopadnout všelijak. Obzvlášť v době, kdy ve Francii zuří nepokoje. Povoleno je skoro vše, včetně podlých ran pod pás. Zajímá ale někoho ve skutečnosti onen život, který je ve hře?
Isabelle je jedna z ošklivých nevlastních sester Elly, řečené Popelky. Poté co se pokusila obelstít prince při zkoušení střevíčku, je její život jedna velká tragédie. Nejenže je zmrzačená, ale sousedé ji i celou její rodinu nemohou vystát. Je neustále terčem posměchu a šikany. A do toho se hnusí sama sobě. Když k tomu připočteme fakt, že je její osud již dávno zpečetěn, je to recept na pochmurný život. Nebo se Isabelle může chopit šance svůj osud změnit – záleží, jestli na to bude mít dostatečně silnou vůli.
Jennifer Donnellyová napsala příběh o tom, jak jsou dívky ochotny obětovat kusy vlastního já, aby dostály očekáváním své rodiny a okolí a staly se pochybným ideálem, o který ale nakonec navzdory všem snahám nikdo nestojí. Ovšem také stvořila příběh o tom, jak je důležité být sama sebou a na ostatní se zvysoka vykašlat a neuvěřit tomu, co se o vás šeptá za rohem. Poselství knihy je tak jasné už v samém začátku vyprávění. Většinou se autorce daří ho nijak okatě čtenářům nepředhazovat a vkusně ho zaobalovat do děje a úvah hlavní hrdinky (i jejího okolí). Místy ale ústřední myšlenka z textu vyloženě trčí, jen se o ni píchnout do prstu. Což je škoda, protože Jennifer Donnellyová už předvedla, že to jde i jinak.
Zlomyslnosti a překážky, které autorka klade Isabelle do cesty, jsou občas hodně kruté a při té představě není člověku úplně lehko. Když tuhle knihu vezme čtenář do ruky, nejspíš nebude čekat takový emocionální výprask. To ale mluví v autorčin prospěch – dokázala vytvořit tíživý příběh, v němž je jen pramálo naděje, a přesto člověka vtáhne a pohltí během prvních stránek. Ať už svou syrovostí, tak i jistou poetičností, kterou Jennifer Donnellyová do svého textu dostala, aniž by působila rušivě či uměle. Řada scén je opravdu perfektně vykreslených a našlo se i pár odstavců, které jsem si čistě pro potěchu přečetla opakovaně.
V poslední třetině knihy už se však situace a problémy opakují a atmosféra i dynamika příběhu postupně mizí. Kdyby tady autorka knihu zkrátila, bylo by její vyprávění mnohem údernější. Takhle je ke konci už značně rozmělněné a mírně to kazí dojem. Co ale Nevlastní sestře uškodilo nejvíc, je samotné finále, které přes všechny klady knihu sráží skoro až k hranici průměrnosti. Nad tak otřepaným, přepáleným a především zcela zbytečným vyústěním událostí zůstává rozum stát.
Jennifer Donnellyová měla několik možností, jak příběh uzavřít – a všechny by korespondovaly s originalitou, které je do té doby kniha plná –, přesto se rozhodla pro variantu, která tu už byla tisíckrát, a ani tisící prvé použití ji nečiní o nic uvěřitelnější či snad menším klišé. Přes veškeré snahy se tak přeci jen autorka nedokázala vymanit z nastavených mantinelů young adult literatury.
Nevlastní sestra má silnou, dobře podanou myšlenku a Jennifer Donnellyová ji napsala čtivým stylem plným emocí a hutné, tíživé atmosféry. V závěru ale románu podráží nohy fakt, že je určen dospívajícím.
Vydal: CooBoo, 2019
Přeložil: Adéla Špínová
Vazba: vázaná
Počet stran: 376
Cena: 299 Kč
