Stane se androidka Iko sama sebou?
Alfa Lysander Steele se rozhodl shromáždit kolem sebe geneticky upravené vlčí vojáky a terorizovat pozemšťany, aby přinutil měsíční královnu Selene Blackburneovou přikázat vědcům, ať z vlčích vojáků zase udělají lidi. Jenže Selene, tedy Cinder, ví, že něco takového je nemožné. A tak Steele a jeho vlčí vojáci ohrožují její přátele i život jí samotné…
Ještě je tu ale její věrná kamarádka androidka Iko, které dělá všechno pro to, aby Cinder a své přátele ochránila. I když to znamená, že musí spojit síly se strážcem Liamem Kinneyem, s nímž si nemůžou přijít na jméno. Strážce Kinney totiž všechny neustále upozorňuje, že Iko je jen android a každý její projev emocí a lidství je proto jen přetvářka a manipulace. Jenže co se škádlívá, rádo se mívá, takže je jasné, že pod tím špičkováním se ve skutečnosti skrývá náklonnost… Iko ale musí řešit i osobní starosti, protože se konečně dozvídá, co s ní vědec Linh Garran provedl, že je tak neobvyklým androidem. A to zjištění může navždycky změnit její život i vnímání sebe sama.
Samozřejmě se zde setkáme i s Ičinými kamarády a hrdiny ze série Měsíční kroniky, kteří řeší vlastní problémy. Steele přesvědčuje Vlka, aby se k němu přidal, protože Scarlet přece doopravdy nemůže chtít strávit celý život vedle zmutovaného vlčího vojáka, že? Cinder se zase učí chodit v politice a ustát ostře sledovaný vztah s císařem Kaiem. A strážce Liam Kinney možná bude muset přehodnotit své názory na Iko a její lidskost…
Ani v komiksu Iko sama sebou nechybí nic, co od série Měsíční kroniky očekáváme: promyšlený příběh, několik dějových linek, které se vzájemně proplétají, důvěrně známé postavy, akce, nebezpečí, překvapivé zvraty a odhalení, humor a špičkování mezi hlavními hrdiny a samozřejmě ani romantika. Dohromady to vytváří ten správný mix, který je důvodem, proč si tolik čtenářů tuto sérii zamilovalo.
Oba komiksy Iko i Iko sama sebou jsou monochromatické, laděné čistě do modré barvy. Také kresba je jednodušší, takže opravdové fajnšmekry to z výtvarného hlediska nenadchne. Té záplavě modré barvy se rychle přizpůsobíte, ale komiksoví začátečnici se někdy při scénách, kde je víc postav, mohou hůř orientovat v tom, kdo je kdo.
Iko sama sebou je maličko slabší než první díl Iko, i když má víc stran. Příběhu, který je dobře promyšlený, by totiž lépe slušela románová podoba, protože některá odhalení by si zasloužila do hloubky propracovat a vysvětlit.
Komiksová dilogie Iko a Iko sama sebou patří dějově mezi čtvrtý díl Winter a povídku Něco nového, něco starého, která vyšla ve sbírce Hvězdy nad hlavou. Jedná se ale o poslední počin Marissy Meyerové v této sérii. Iko i Iko sama sebou jsou proto pro všechny milovníky Měsíčních kronik prakticky povinnou četbou a přečíst si je můžou i ti, kdo komiksům neholdují, protože tohle je pořád typická Marissa Meyerová a Měsíční kroniky se vším, co na nich milujeme. Navíc komiksová forma tomu dodává zase nový rozměr, a přitom komiksy za samotnými romány nijak nezaostávají.
Nezbývá než doufat, že se třeba autorce jednou po světě Měsíčních kronik zasteskne a umožní nám znovu se setkat s našimi starými dobrými přáteli a zažít s nimi nové dobrodružství.
Vydal: Egmont; 2019
Kresba: Doug Holgate
Vazba: vázaná
336 stran/ 399 Kč
