Brian Evenson: Doupě & Zhroucení koně
Název Doupě & Zhroucení koně zní zvláštně a má svůj důvod. V knize naleznete novelu Doupě a poté šestnáct povídek, přičemž jedna z nich se nazývá právě Zhroucení koně. I když ilustrace evokují hororovou knihu, Brian Evenson jde mnohem dál.
První, čím kniha upoutá, je samotná podoba. Obal disponuje jednoduchou, ale poměrně děsivou ilustrací (detail v podobě stříbrných očí je působivý) od Václava Šlajcha (komiksový kreslíř), jehož ilustrace jsou roztroušeny po celé knize, a když čtenář papírový přebal knihy sundá, objeví poměrně kontrastní červeno-černou kresbu. Kniha je vcelku malých rozměrů, a třebaže se jedná o paperback, působí masivním dojmem.
Horor je v příbězích přítomen, ale zrovna tak sci-fi či různé psycho absurdní prvky. Brian Evenson zkoumá hranice šílenství a čtení jeho příběhů donutí k zamyšlení.
Novela Doupě je skvělým reprezentantem výše zmíněného, protože obsahuje všechny prvky typické pro autorovu tvorbu. Dlouhé věty, které připomínají styl H. P. Lovecrafta, čím dál zamotanější děj, hrátky s vědomím a velice nervózní pocit. Čtenář je stále ve střehu, protože ví, že je něco hrozně špatně. Doupě je novela o lidství, která se dá zařadit do kategorie postapo. Hlavní hrdina je v úkrytu, kterému se říká „Doupě“, a od počítače se chce dozvědět, zda je tu ještě jiná lidská bytost.
Kniha však nestojí jen na této výborné novele, ale i na dalších povídkách. Všechny mají společnou skvěle vykreslenou atmosféru. Povídka vždy dokáže vtáhnout a nenechá nikoho chladným.
Například Hlášení je o vězni, o kterém však čtenář prakticky nic neví. Dozorce ho napomíná, aby byl tiše, jinak někomu spálí chodidla. Vězeň nechápe, proč nepotrestají jeho, ale činí tak jinému vězni. Situace se opakuje a opět se stejným výsledkem. Je to taková Jáma a kyvadlo na Evensonův způsob.
Titulní povídka Zhroucení koně je nesmírně sugestivní a vytváří v hlavě čtenáře živé obrazy. Příběh rodinné tragédie pokládá otázky, zda nemá hlavní hrdina duševní chorobu nebo ji nemají lidé kolem něj. Muž si ani není jistý, kolik má dětí. Jsou tři, nebo čtyři? Proč každý den vypadá dům jinak? Opravdu se to děje? A co ti zhroucení koně ve stáji? Jsou mrtví, nebo živí? Člověk neví, zda má autorovi tleskat za naprosté šílenství a úžasný zážitek, nebo zalézt do tmavého kouta a dumat nad jeho duševním zdravím.
O tom ostatně čtenář přemýšlí celou knihu. Většina příběhů se pohybuje na hraně geniality a šílenství. Realita je tu ohebný pojem a Brian Evenson neprozradí, co je pravda a jak to vlastně myslel. Prostor pro vlastní interpretaci ponechává skutečně ohromný.
Ale jsou tu i řekněme přímočařejší kousky, jako třeba sci-fi Prach. Skupina vojáků čeká v uzavřeném objektu na záchranu, protože venku létá jedovatý prach. Jak dochází kyslík, přichází paranoia a mezi vojáky dochází k vraždám. Vyšetřování odhalí překvapivého viníka.
Asi nejoriginálnější povídka je Méďa Srdcík. Je o manželech, kteří se těší na dítě. Zahlédnou reklamu na hračku – plyšového medvídka, do nějž člověk může nahrát tlukot srdce ještě nenarozeného dítěte. No nezní to skvěle? Teda ani ne, je to dost… divné, ale manželé si ho nakonec pořídí. A věci naberou ohavný směr. Skvělá, ale zároveň hnusná povídka.
Ve sbírce se najde i místo pro humor. Sice velice černý, ale příběh Jakoukoli mrtvolu je bizarní, úchylný, ovšem po čertech zábavný.
Krom narážek na Lovecrafta, Poea či určitou příbuznost s psycho stylem Jeffa VanderMeera se dostane i na pořádnou „kafkárnu“. Povídka Cvak je totiž přesně taková. Muž je obviněn z vraždy a neví proč. Obhájce mu moc nepomáhá, spíš naopak, a muž se snaží rozpomenout, zda opravdu něco neprovedl. K tomu mu „pomáhá“ doktor, který se ho však snaží přesvědčit, že vrahem opravdu je.
Výše zmíněné povídky jsou důvodem, proč si knihu koupit. Ostatní nejsou špatné, jen nejsou tak výrazné. Nicméně všechny mají společný rys – neuspokojivé konce. Často příběhy skončí jen tak, čtenář zkrátka nedostane nic. Žádné vysvětlení, pointu, uzavření. A je to i u jinak skvělých povídek. Ovšem k Brianu Evansonovi to prostě patří. Je to jeho styl a právě tohle nemusí a nebude vyhovovat každému. Jeho příběhy jsou znepokojivé, mnohdy černější než půlnoc, a vypráví o složitosti lidské mysli a jejích poruchách. O realitě, která není zdaleka tak jasná. Sám autor k tomu říká: „Věřím, že realita existuje, ale my ji vnímáme natolik neúplně, že k ní máme jen částečný vztah.“
Brian Evenson u nás není zatím příliš známý a vyšla mu česky jen kniha ze světa počítačové hry Dead Space, a sice Dead Space: Mučedník. Zajímavostí je, že ji napsal pod pseudonymem B. K. Evenson, kterého považuje za své neidentické dvojče. Přispěl i příběhem do série Halo (PC hra) nebo Vetřelec.
Doupě & Zhroucení koně je tedy knihou, která Briana Evensona víceméně představuje českým čtenářům a činí tak tím nejlepším způsobem. Příběhy v knize jsou originální, správně divné a mnohé z nich vám uvíznou v paměti. Budete o nich přemýšlet a možná i na chvilku znejistíte, zda to, co se kolem vás odehrává, je opravdové.
Obsah povídkové sbírky Zhroucení koně:
Černá kůra
Hlášení
Trestej
Zhroucení koně
Tři potupy
Sekta
Přímořské letovisko
Prach
Méďa Srdcík (TM)
Obrušování
Strnulost
Dojet až za Reno
Jakoukoli mrtvolu
Úpění
Okno
Cvak
Kapání krve
Vydal: Gnóm, 2019
Originální název: The Warren. A Collapse of Horses
Stránky autora: www.brianevenson.com
Překlad: Jakub Němeček
Obálka: Václav Šlajch
Vazba: brožovaná
Počet stran: 376
Cena: 370 Kč
