Ve stínu Rudé věže: Purpurová noc aneb jak mágové přicházejí o iluze
Rodinná tragédie, moc v rukou nesprávného člověka a Česko pod nadvládou magie. I tak by se dal shrnout nový román Karoliny Francové Ve stínu Rudé věže.
Příběh nezačíná úplně šťastně: vysoký, urostlý borec potká skromnou holkou, jež nikdy nechtěla být moc krásná. On je zlý, ona ho odmítá, ale tajně po něm touží, protože ve skutečnosti tak moc zlý není… Jde o nejznámější klišé, jaké si lze představit. K tomu si přimyslete, že nad Libercem létají draci a mocný mág vám hvízdá pod oknem.
Během čtení prvních stránek může čtenáře napadnout, že má v rukou další z řady „young adult“ románů, nebo dokonce pohádkovou verzi harlekýnky. Trpělivost ale v tomto případě přináší růže. Už od druhé kapitoly dostávají všechny zdánlivě absurdní detaily a okolnosti význam a na první pohled tuctoví hrdinové svoji osobitou tvář. Je to sice proces pomalý, zato bezchybný a funkční. Všechno do sebe pěkně zapadá, objevují se další otázky a s nimi pak také napětí. Hrdinky se přestávají starat o své svačinky a postavu, mužští ukončují kariéru opatrovníků dětí a žen. Naposledy si zavzpomínají na to, jaký býval Liberec za jejich dětství… a pak přichází na scénu ona proklamovaná Purpurová noc – magie nastupuje v plné parádě.
„Lidé dole zvedali obličej k obloze a ukazovali si na ně. Blesky fotoaparátů vysílaly k nebi světelnou morseovkou nerozluštitelné zprávy. Do jisté míry to připomínalo příjezd panovníka v dávných dobách, jen nikdo nejásal a neradoval se. Elen byla ráda, že se davu na ulici vyhnou. Nosítka na střechu dosedla zlehka. Drak povolil sevření spárů, dvakrát máchl křídly a zmizel směrem k Letné.“ (str. 233-234)
Purpurová noc – událost, při které v Česku začne fungovat magie – samotnému ději předchází. Sem tam už na ni čtenář narazí, ale podrobně je vylíčena až zhruba v polovině knihy. Malba na obálce je jen takovou ochutnávkou obrazů, které pak předkládá samotná autorka. Karolina Francová dokázala vykreslit každé kouzlo i jeho důsledek bez použití zbytečně košatých vět nebo příliš mnoha přirovnání. Jasně a barvitě. Není těžké představit si ony scény zfilmované.
Představení magie je v knize Ve stínu Rudé věže vskutku originální – státníci se prohánějí po Liberci na dracích, neopatrné občany požírají harpyje, velcí mágové používají bylinky a zaříkávadla. Příběh je ale primárně založen na psychologii postav, jejich vnitřním boji. Hrdinové a hrdinky se snaží překonávat svá prokletí, nedůvěru k ostatním, i sebe sama. Pak je tu také ona otázka obrovské moci a možností, jak s ní naložit. Tímto problémem se zabývají především členové rodiny největšího mága na světě – Radka Rennera, včetně mága samotného.
Hrdinové jsou velmi dobře vykreslení, jen zpočátku nám trochu spadají do romantického klišé, kdy jejich největší starostí není čistění oblíbené zbraně či výběr fára (potažmo draka), ve kterém vyrazí na lov bestií, ale především péče o blaho spřízněných duší. Nečekejte ostřílené válečníky, kteří vytáhnou svoji vyvolenou do baru, ale gentlemany, kteří jí uvaří čaj a jsou vždy připraveni naslouchat. Přesto jsou postupem času výraznější než ženské postavy, protagonistku Kláru nevyjímaje. Autorka barvitě líčí i erotické scény, které skvěle fungují, každá má své místo, svůj význam. Nápad s prokletím hlavní hrdinky je delikátní.
Příběhu by možná prospělo, kdyby začal právě onou purpurovou nocí. Čtenář by všemu dále napsanému mnohem snáze uvěřil a k začtení se by nepotřeboval až tak velkou představivost a shovívavost, text by byl celkově vyváženější. Purpurová noc samotná a celá druhá polovina knihy jsou však obrovskou satisfakcí za pomalejší rozjezd. Události nabírají nečekaný spád a napětí graduje. Hrdinové odhalují své pravé záměry, země se otřásá pod nápory cizích armád, purpurová věž krvácí, krev prší do oblak… a čtenář hltá každou stránku až do bombastického finále.
Kniha Ve stínu Rudé věže končí v nejlepším. Slibuje tak parádní druhý díl.
Vydal: Brokilon, 2017
Obálka: Alyn Spiller
Vazba: brožovaná
300 stran / 278 Kč
