American Horror Story – Coven & Freak Show – recenze
Po strašidelném domě a ústavu pro duševně choré zavítáme v seriálu American Horror Story mezi čarodějnice a na kočovnou přehlídku zrůd. Po vzoru svých předchůdců jsou obě série koncepční a uchovaly si rovněž i poměrně vysokou kvalitu. Možná také proto, že se výrazně nezměnil ani tvůrčí a herecký tým.
Dva nové náměty, dva světy, dvě série…
COVEN
„Tahle krev není dost čerstvá!“
… stěžuje si masová vražedkyně Delphine LaLaurie (mimochodem napsána podle skutečné postavy) v příběhu, odehrávajícím se v atraktivním prostředí New Orleansu. Právě toto místo – semeniště všemožných hororových legend – nabídlo tvůrčímu týmu kolem American Horror Story skutečně štědrou paletu námětů. Přes to je Coven první sérií, která se nezdá být příběhově „přeplácaná“, a má tedy i soustředěnější děj.
Na rozdíl od předešlých řad nepůsobí v Covenu téměř žádná zápletka jako nastrčená. Woodoo šamani, čarodějnice, zombie, sadisté, rasisté a otroci jsou hrdinové, kteří s přehledem uživí všech 13 epizod, aniž by byli nuceni si přizvat na pomoc extra nesouvisející postavy. Naopak, některé se – snad pro nedostatek prostoru (?) a k divákově škodě – z příběhu brzy vytrácí (minotaur, oživené zombie dcer Madame LaLaurie nebo dokonale působivý a skutečnými legendami opředený Papa Legba). Tato skutečnost naštěstí nijak nenarušuje sled událostí.
Série Coven začíná skoro jako young adult a vtipně hravou atmosféru si udržuje i poté, co děj poněkud dospěje. Najdeme zde ale i několik skutečně temných momentů – bestiální výpady madame LaLaurie vůči otrokům, nepovedené oživení jednoho posešívaného chlapce atp. Rovněž není nouze o všelijaká podivná individua – od náboženské fanatičky přes armádu různě nadaných čarodějnic až po sluhu se slabostí pro panenky.
Bohužel i Coven trpí nešvarem předchozích sérií, a sice tím, že zde prakticky nenarazíte na obyčejnou „lidskou“ postavu. Jakmile vám některý hrdina začne být sympatický, nebo nedejbože udělá dobrý skutek, vzápětí vše zazdí nesmyslně šíleným činem.
Nedočkáme se ani ve znělce slibovaných velkých čarodějných či woodoo rejů – zdá se, že i spory nadpřirozeně nadaných se nejsnáze řeší pistolemi nebo sekyrou. Pokud divák přijme Coven s trochou nadsázky, zjistí, že mu vcelku není co vyčíst. Osudy postav jsou někdy prapodivné, vesměs však uzavřené, a dokonce se koná i něco jako happyend.
Série Coven je oproti předchozím také silnější v hereckém obsazení, kdy starou dobrou partu v čele s Jessicou Lange doplňuje naprosto excelentní Kathy Bates (Mysery nesmí zemřít, Titanic) v roli sadistické otrokářky.
Za zmínku stojí také perfektně pasující soundtrack.
FREAK SHOW
„Normální lidi mě děsí.“
Ne že by některý z hrdinů prvních čtyř sérií American Horror Story byl „normální“, ale zvolit si za hrdiny osoby s tělesnou vadou, to byla sázka na jistotu. Paleta všech dosud zaznamenaných znetvoření či postižení byla pro autory doslova studnicí námětů, z nichž každý by s trochou snahy vydal sám o sobě na seriál.
Ve Freak Show se na scénu vrací Jessica Lange, jejíž role se začínají vzájemně dost podobat – opět jde o stárnoucí krasavici svádějící marný boj s věkem, a nyní navíc ještě s rakovinou, Kathy Bates se tentokrát objeví v roli „Vousaté ženy“, Angela Basset coby žena se třemi prsy a skvělá Sarah Pulson, která excelovala především v sérii Asylum, tentokrát září rovnou ve „dvojroli“ – dvouhlavého děvčete. V několika dílech si dokonce zahrála nejmenší žena světa Jyoti Amge a objeví se i Naomi Grossman jako mikrocefalická Pepper – nezapomenutelná rovněž především díky sérii Asylum.
Každá z postav si s sebou do děje přináší nepěkný osud, temnou minulost a o nic lepší vyhlídky. Do uzavřeného světa kočovných umělců se navíc vplíží nejprve vraždící klaun a posléze jeho následovník, psychopatický bohatý synáček, perfektně ztvárněný Finnem Wittrockem.
Ale nějakou tu vraždičku má v této sérii na svědomí úplně každý. A to je možná největší minus Freak Show. Příběh je ponurý, temná atmosféra strašidelné pouti funguje v každé epizodě, jenže to k dokonalosti nestačí. Mnohem výrazněji než v předešlých sériích zde může divák pociťovat nedostatek hrdinů, kterým by mohl a chtěl držet palce; alespoň jednu postavu, která by se chovala trochu racionálně (a nereagovala na všechno vraždou).
Díky originálnímu námětu, nevídaně propracované atmosféře a vynikajícím hereckým výkonům však i Freak Show rozhodně stojí za zhlédnutí.
Nejde o seriál dokonalý, ale rozhodně výjimečný – právem proměnil 59 ze svých 230 nominací na nejrůznější ceny po celém světě.