American Horror Story – Murder house & Asylum – recenze

Kde jsou ty časy, kdy jsme odcházeli z kin zdrceni, že ten úchvatný biják skončil, a několik let tajně doufali, že bude mít pokračování. Dnes jsme téměř rozmazlováni desítkami zdařilých „velkofilmů na pokračování“, které zdatně válcují i své nejslavnější tříhodinové předchůdce. Zpravidla jde o kratší filmy s navazující dějovou linií. Měli jsme tu vojáky, slavné královské rody, draky nebo upíry, zatím ale nikdy prvoplánově hororový seriál. A právě o ten se pokusil tým filmových tvůrců kolem Ryana Murphyho a Brada Falchuka.

 

Murder house

„Budete toho litovat. Tam uvnitř zemřete.“

V první sérii American Horror Story se seznamujeme s nefungující rodinou, která se snaží zažehnat krizi přestěhováním do nově koupeného domu. A jak už to tak v horrorech bývá, i v tomto domě straší. Zprvu jde o nenápadná varování – od nevysvětlitelných jevů (nezbytné samovolně se zavírající dveře) přes podivně se tvářící sousedy až po pár nešťastných náhod. Před diváky, stejně jako před hlavními hrdiny (kteří z domu samozřejmě stále ještě neutekli), se postupně odehrává celá řada děsivých událostí. Asi tak ze třetiny postav se vyklubou duchové, další, různě znetvoření, postupně odhalují svá tajemství, a ti zbylí přicházejí o rozum (někteří skvěle zvládnou všechno dohromady).

Tvůrci se rozhodli použít snad všechna možná klišé strašidelného domu. Děsivé zvuky, temné podkroví a ještě temnější sklep, duchy, kteří si myslí, že jsou dosud naživu, tajemné, varující sousedy, utajené vraždy i násilníka pod postelí. Jenže mnoho těchto témat je spíše jen naznačených, ne plně rozvinutých tak, aby naplnila dvanáct hodinových filmů. Hluchá místa sice snaživě vyplňují nesnáze a rozpory neustále se rozcházejícího páru nebo láska dospívající dcery a ducha psychopatického mladíka, jenže jich s každou další epizodou přibývá.

Hororová atmosféra, tak dokonale navozena začátkem pilotní epizody a udržována úvodními titulky, díl od dílu slábne. Ne že by byla nouze o napětí, krvavá překvapení nebo znepokojivé záběry na mrtvé, jen je té omáčky nějak moc ve chvíli, kdy má člověk chuť na maso.

Navzdory dechberoucím hereckým výkonům není ani jedna postava tak dobře napsaná, aby její drama nějak zvlášť diváka strhlo nebo dojalo. Spíše se může zdát, že si každý za své svízele může víceméně sám. Vydařená atmosféra klasického hororu tak nakonec zůstává jen kulisou pro rodinné drama.

 

Asylum

„Jakmile byl někdo zapsán do Briacliffu už se nikdy nedostal ven.“

Druhá série si vede poněkud lépe. Asi to bude tím, že blázinec bude vždy děsivějším místem než strašidelný dům. I zde se autoři snažili vysát téma do poslední kapky – natočit a smíchat vše, co by se na takovém místě mohlo odehrát. A ještě přidali něco navrch. Takže mimo pedantskou jeptišku, údajného vraha a pár osob zavřených zcela omylem, ale navždy, tu máme nacistického lékaře provádějícího tajné pokusy na lidech, jiného, který zase léčí homosexualitu, máme tu exorcistu a ďábla, který posedne mladou abatyši, a máme tu dokonce i mimozemšťany!

Chcete vidět, jakou mají souvislost mimozemské únosy s vymýtáním ďábla? Zní to až neuvěřitelně, ale ono to do sebe i s těmi nacisty zapadá. Do určité míry. Kvůli přebytku informací a neustále se objevujícím novým postavám (téměř všechny jsou tajemné nebo rovnou šílené) totiž zůstávají některé linky nevysvětleny, nebo neukončeny. Máme se některé závěry dozvědět až v dalších sériích? I to je možné.

Ačkoli je Asylum depresivnější a snad i trochu hororovější než Murder House, i zde se bohužel napětí a hororová atmosféra s každým dalším dílem vytrácí a v posledních dvou epizodách jde opět především o rodinné drama. Škoda přeškoda, úvodní titulky totiž dokazují, že by autoři mohli nabídnout mnohem víc.

 

Obrovským pozitivem seriálu American Horror Story je to, že vůbec existuje. Že se někdo odvážil udělat horor ve velkém a jít s ním na trh. Dalším obrovským pozitivem (nebo přinejmenším alespoň prvních dvou sérií, které jsem zatím viděla) jsou špičkové herecké výkony. Ať už se tvůrci spolehli na osvědčené hvězdy, jako je nepřekonatelná Jessica Lange (v Murder House hraje šílenou sousedku, v Asylu sadistickou jeptišku), nebo na talentované nové tváře, jako je například Evan Peters (v první sérii hraje narušeného studenta, který povraždil své spolužáky, ve druhé účastníka blízkého setkání neprávem obviněného z vraždy), nebo na nového „Spoka“ Zacharyho Quinta (v Murder House hraje ducha zavražděného předchozího obyvatele, v Asylu vraha, který svléká své oběti z kůže).

Za zmínku stojí také vynikající hudba Jamese S. Levina – ať už jde o úvodní skladbu, atmosférický, nervy drásající doprovod vypjatých scén, nebo volbu několika retro songů, které vám zaručeně utkví v paměti.

American Horror Story je každopádně pozoruhodný a jedinečný seriál, překonávající mnohé klasické hororové hity. Dílo, které i pomocí již ohraných klišé dokáže vyděsit, šokovat i pobavit, a proto rozhodně stojí za zhlédnutí.

 

Televizní stanice: FX
Země původu: USA
Začátek vysílání: říjen 2011
Počet doposud odvysílaných řad: 6

2 komentářů k článku: American Horror Story – Murder house & Asylum – recenze

  1. Milda [23.3.2017]

    Souhlas – Murder House byl před lety velmi příjemné zjevení na seriálové scéně, Asylum pak možnosti posunulo o stupínek dál. Výhodou je, že Murphy a Falchuk si už získali takové jméno, že mohou dovolit spoustu věcí a v hororových kulisách naplno rozehrát svůj místy velmi černý smysl pro humor. Ne úplně vždy se trefí do diváckého vkusu (Scream Queens), i když dokáží do televizního projektu přitáhnout (velmi) známé herce. Antologické vyprávění mi osobně vyhovuje, nechybí drobné pomrkávání na diváky, návraty některých postav (nemyslím herce, jsou tací, kteří si v každé řadě AHS střihnou jinou roli), ale každá řada by měla být koukatelná samostatně – ideálně za víkend. Když člověk nenaskočí po dvou dílech, může zkusit další s jiným tématem. Bohužel nepsaným pravidlem (i když Abrams a spol. s Lostem a Alias jsou na tom ještě mnohem hůř) je, že u ničeho nevydrží příliš dlouho a jak se předávají část tvůrčích kompetencí ostatním, kvalita jde s přibývajícím počtem sezón dolů. I tak se ale jim v každé řadě podařilo vytvořit minimálně jednu výbornou epizodu. Možná škoda, že po všech těch nepěkných a depresivních věcech pak vždy končí tak nějak „optimisticky“ a závěr příběhu je víceméně v umírněném a usmiřujícím duchu.

  2. Kristina [23.3.2017]

    Přesně tak. Nu, jdu do dalších dvou, tak uvidím :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít