Cassandra Clareová, Holly Blacková: Bronzový klíč (Magisterium 3)

Ukázky z knih / 23.12.2016 /

Třetí ročník Magisteria měl být pro Calluma a jeho přátele, které celý kouzelnický svět oslavuje jako hrdiny, procházkou růžovou zahradou. Nebezpečí však číhá na každém rohu a Call zjišťuje, že bezpečno není nikde. A už vůbec ne v podzemních tunelech magické školy, kde číhá tajemný špeh, který mu usiluje o život.

Callovou jedinou šancí je vypátrat ho dřív, než se on dostane k němu. To však není vůbec jednoduché, zvlášť když se školou začínají šířit znepokojivé klepy a on nemá nejmenší tušení, komu může věřit…

 

 

INFO O KNIZE:
Vydal: Yoli, prosinec 2016
Překlad: Pavlína Zagolová
Vazba: brožovaná
Počet stran. 248
Cena: 249 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY

1. kapitola

Call na svém robotovi provedl ještě několik posledních úprav, než ho poslal do ringu, což byla vlastně jen část podlahy v garáži ohraničená modrou křídou. Ta jim sloužila jako bojová zóna pro roboty, které s Aaronem za pomoci magie kovu a spousty lepicí pásky pracně dali dohromady z autodílů. Co nevidět se v benzínem nasáklém ringu jeden z robotů tragicky odebere do křemíkového nebe, zatímco ten druhý povstane jako vítěz. Jeden zvítězí a druhý padne. Jeden bude…

Aaronův robot se supěním vyrazil vpřed. Jedna z jeho malých paží vystřelila vzhůru, škubla sebou a Callova robota sťala. Do vzduchu vyletěly jiskry.

„To není fér!“ vykřikl Call.

Aaron si odfrkl. Na tváři měl šmouhu, a protože si před chvílí vlasy frustrovaně prohrábl, trčely mu do stran. Slunce v Severní Karolíně jako vždy neúprosně plálo, a on měl trochu spálený nos a na tvářích mu vyskákaly pihy. Vůbec nevypadal jako ten uhlazený Makar, který celé loňské léto strávil na zahradních párty, kde klábosil s nudnými důležitými dospělými.

„Asi jsem ve stavění robotů prostě lepší,“ utrousil Aaron.

„Hmm, myslíš?“ opáčil Call a soustředil se. Jeho robot se začal probouzet k životu. Magie kovu bezhlavé tělo opět uvedla do pohybu a robot začal nabírat na rychlosti.

„Tu máš!“

Callův robot zvedl ruku a z ní jako voda ze zahradní hadice vytryskl oheň. Druhý robot po zásahu ohnivou střelou začal doutnat. Aaron se pokusil přivolat k sobě magii vody, aby ho uhasil, ale na to už bylo pozdě. Lepicí páska vzplála a robot se sesunul k zemi. Zbyla z něj jen kouřící hromádka součástek.

„Anó!“ zavýskl Call, který tátovy rady, jak je důležité umět vyhrávat, stejně nikdy nebral příliš vážně. Jedna z jisker přistála na kožichu Callovu chaosem posedlému vlkovi Pohromovi, který se probudil a začal štěkat.

„Hej!“ vykřikl Callův otec Alastair, vyběhl z domu a divoce se kolem sebe rozhlížel. „Běžte od toho auta dál! Vždyť jsem ho sotva opravil.“

Call se i přes tátovo napomenutí cítil bezvadně. Vlastně se takhle cítil celé léto, a dokonce si přestal vést svůj seznam zlosynnosti. Vždyť si celý svět myslel, že Nepřítel smrti, Konstantin Madden, byl poražen. Měl ho zabít sám Alastair. Jen Aaron, Tamara, jeho nepříliš kamarádský kamarád Jasper DeWinter a Callův táta znali pravdu – že Call je znovuzrozený Konstantin Madden. Jen s tím rozdílem, že neměl žádné jeho vzpomínky a snad ani jeho sklony ke zlu.

A protože si všichni mysleli, že Konstantin je mrtvý, a Callovým přátelům na tom nezáleželo, byl z toho Call venku. A Aaron, přestože byl Makar, si tak mohl užívat léto s Callem. Co nevidět se měli vrátit zpátky do Magisteria, tentokrát už jako studenti bronzového ročníku, což znamenalo, že se mohli těšit na opravdu parádní kouzla – měli se učit bojová kouzla a taky létat.

Všechno teď bylo lepší. Všechno bylo skvělé.

A z Aaronova robota zbyla jen kouřící hromádka šrotu.

Lepší už to vlastně být ani nemohlo.

„Doufám, že jste nezapomněli,“ řekl Alastair, „že dnes je ten večírek v Kolegiu. Však víte, ten na naši počest.“

Aaron s Callem se po sobě zděšeně podívali. Jasně že zapomněli. Dny trávili ježděním na skateboardu, jedením zmrzliny, sledováním filmů a hraním videoher, a tak jim prázdniny utíkaly jako voda a oběma se na večírek v Kolegiu podařilo úspěšně zapomenout. Kouzelnické shromáždění tam chtělo oficiálně oznámit, že po dlouhých třinácti letech studené války byl Nepřítel smrti konečně poražen.

Vyznamenání mělo dostat celkem pět lidí: Call, Aaron, Tamara, Jasper a Alastair. Calla překvapilo, že Alastair souhlasil, že tam půjdou. Vždyť jeho táta magii, Magisterium, mágy i všechno, co s nimi souviselo, odjakživa nenáviděl. Call měl podezření, že s tím táta souhlasil jen proto, aby viděl, jak Callovi celé Shromáždění zatleská, a v podstatě tak potvrdí, že je na straně dobra. Že je hrdina.

Calla najednou přepadla nervozita a ztěžka polkl. „Ale já nemám nic na sebe,“ protestoval.

„Ani já ne.“ Aaron vypadal překvapeně.

„Vždyť Tamařina rodina ti vloni koupila celou hromadu nóbl oblečení,“ připomněl mu Call. Tamařini rodiče byli radostí bez sebe, že se jejich dcera přátelí s Makarem, mágem, který jako jeden z mála umí ovládat magii chaosu, a tak Aarona prakticky adoptovali. Nechali ho bydlet u nich doma, nakoupili mu spoustu oblečení, zaplatili drahého holiče a pořádali honosné zahradní párty.

Call doteď pořádně nepochopil, proč se Aaron rozhodl, že letošní léto stráví s ním, a ne s Rajaviovými, ale Aaron byl neústupný.

„Z toho už jsem vyrostl,“ odpověděl Aaron. „Mám jenom džíny a trička.“

„A proto pojedeme nakupovat,“ řekl Alastair. V ruce měl klíče od auta. „Pojďte, kluci.“

„Tamařini rodiče mě vzali do krejčovství, kde šijí oblečení na míru,“ řekl Aaron cestou k Alastairově sbírce nablýskaných veteránů. „Divný zážitek.“

Call si v duchu představil místní miniaturní obchoďák a zazubil se. „Tak to se připrav na něco podobně ujetého,“ řekl. „Budeme cestovat zpátky v čase, jen bez kouzel.“

***

„Myslím, že jsem na ten materiál alergický,“ řekl Aaron, když stanul před zrcadlem U Halíře. Měli tam všechno od traktorů přes oblečení až po levné myčky nádobí. Alastair si tam kupoval montérky. Callovi se tam ani trochu nelíbilo.

„Vypadají dobře,“ prohodil Alastair, který během bloudění obchodem odněkud vylovil vysavač a teď si ho se zájmem prohlížel. Zřejmě potřeboval nějaké součástky. Sám si tam vybral sako, ale nějak se ještě nedostal k tomu, aby si ho vyzkoušel.

Aaron si šedivý oblek, který se podezřele leskl, ještě jednou prohlédl. Nohavice kalhot měl u kotníků shrnuté a klopy jeho saka Callovi připomínaly žraločí ploutve.

„Dobře,“ řekl poslušně Aaron, který prostě nedokázal být nevděčný, když něco dostal. Byl si totiž vědom, že on sám žádné peníze ani rodiče, kteří by mu něco koupili, nemá. A tak si všeho vážil.

Stejně jako Call i on přišel o matku. Jeho otec sice žil, ale byl ve vězení, což si Aaron radši nechával pro sebe. Callovi to nijak zvlášť nevadilo, ale zřejmě hlavně proto, že jeho vlastní tajemství bylo mnohem horší.

„Já ti nevím, tati,“ zapochyboval Call a zamžoural do zrcadla. On sám měl na sobě tmavě modrý polyesterový oblek, který mu byl v ramenou těsný. „Asi máme špatnou velikost.“ Alastair si povzdechl. „Oblek je oblek. Aaron do něj doroste. A ten tvůj, hmm… možná zkusíme nějaký jiný. Přece nebudeme kupovat něco, co si na sebe vezmeš jen jednou.“ „Udělám si fotku,“ prohlásil Call a vytáhl telefon. „Tamara nám určitě poradí. Ona bude vědět, co se na takovou kouzelnickou snobárnu hodí.“

Ozvalo se zasvištění a fotka odešla. O několik vteřin později mu od Tamary obratem přišla odpověď: Aaron vypadá jako sňatkový podvodník, co dostal ránu zmenšovacím paprskem, a ty jako že jsi na cestě do katolické školy.

Aaron Callovi nahlédl přes rameno zvýrazněné vycpávkou a zašklebil se.

„No?“ chtěl vědět Alastair. „Ty nohavice můžeme zkrátit lepicí páskou.“

„Nebo,“ navrhl Call, „můžeme jít do jiného obchodu vybrat něco, v čem si před celým Shromážděním neuřízneme ostudu.“

Alastair přeletěl pohledem z Calla na Aarona, povzdechl si a odložil vysavač. „No dobře. Tak pojďte.“

Alespoň se konečně dostali z toho přetopeného a vydýchaného obchoďáku. O chvíli později zastavili před vetešnictvím, kde prodávali zachovalé starožitné zboží všeho druhu – od krajkových ubrusů přes komody až po šicí stroje. Call už tam s tátou jednou byl a vzpomněl si, že majitelka obchodu, paní Miranda Keyesová, staré oblečení přímo milovala. Nic jiného ani nenosila a bylo jí jedno, jestli to, co má zrovna na sobě, k sobě nějak barevně nebo stylově ladí. A tak ji bylo často možné zahlédnout, jak se po městě prochází v sukni se zvířecí nášivkou, v kozačkách na podpatku a s halenkou s flitry a vzorem peroucích se koček.

To však Aaron, který se kolem sebe s nejistým úsměvem rozhlížel, netušil. Callovi se udělalo sucho v krku. Tohle bylo ještě horší než Halíř. Nejprve mu to přišlo docela legrační, ale pomalu se mu začínalo dělat mdlo. Věděl, že je jeho táta poněkud výstřední, což byl jen jiný způsob, jak říct, že je to podivín, a jemu samotnému to nikdy nijak zvlášť nevadilo. Ale že by kvůli němu měl výstředně vypadat i Aaron, to mu nepřišlo fér. Co když má Miranda jen smokingy z rudého sametu nebo něco ještě horšího?

Jako by nestačilo, že Aaron musel u nich doma namísto čerstvě vymačkané citronové šťávy, na kterou byl zvyklý od Tamary, celé léto pít limonádu z prášku, musel spát u Calla v pokoji na polním lehátku, a když se chtěl jít zchladit, musel si vystačit se zahradním zavlažovačem vyrobeným z proděravěné hadice a namísto vajíček připravených šéfkuchařem snídal staré dobré cereálie. Jestli se Aaron bude muset dnes večer před všemi objevit oblečený jako strašák, možná to bude poslední kapka. Call by tak válku o to, kdo je Aaronovým nejlepším kamarádem, nadobro prohrál.

Alastair vystoupil z auta a kluci ho následovali. Call měl srdce až v kalhotách.

Obleky byly až úplně vzadu za stoly s podivnými kovovými hudebními nástroji a jadeitovými miskami plnými rezavých klíčů. Hodně se to tam podobalo Alastairově vlastnímu obchodu Zas a znova, jen s tím rozdílem, že tady byly až ke stropu vyskládané kožešinou lemované kabáty a hedvábné šály, zatímco Alastair se zaměřoval spíše na mechanické starožitnosti. Poté co se Miranda vynořila zezadu, nejprve s Alastairem chvíli klábosili o tom, co si přivezla z trhu se starožitnostmi z Brimfieldu a koho tam potkala. Calla mezitím jímala hrůza.

Nakonec se však Alastair přece jen dostal k tomu, kvůli čemu přišli. Miranda si oba chlapce změřila přísným pohledem. Jako by se ani nedívala na ně, ale skrz ně. Stejně si pak přeměřila i Alastaira, nakrčila obočí a opět zmizela někde vzadu.

Aaron s Callem se mezitím procházeli po obchodě a snažili se najít co možná nejpodivnější předmět. Aaron objevil budík s Batmanem, který po stisknutí tlačítka nahoře říkal „VSTÁVEJ, ROBINE, VSTÁVEJ!“, a Call odněkud vydoloval svetr vyrobený ze slepených lízátek, když vtom se Miranda vrátila. Něco si pobrukovala a měla plnou náruč oblečení, které vyskládala na pult.

Nejprve z hromady vylovila něco pro Alastaira. Bylo to hedvábné sako s decentním temně zeleným vzorem, lemované světle zeleným hedvábím. Vypadalo sice starodávně a trochu zvláštně, ale na druhou stranu vkusně.

„Tak,“ řekla a ukázala na Calla s Aaronem, „teď vy dva.“

Každému z nich podala poskládaný plátěný oblek. Ten Aaronův byl krémový a Callův světle šedý.

„Půjde ti k očím, Calle,“ řekla Miranda, která vypadala, že je sama se sebou spokojená. Call s Aaronem si mezitím nabízené oblečení natáhli přes svoje trička a kraťasy.

Miranda sepjala ruce a pokynula jim, ať se jdou podívat do zrcadla.

Call se upřeně zadíval na svůj odraz v zrcadle. O módě toho moc nevěděl, ale tenhle oblek mu seděl a ani v něm nevypadal jako potrhlík. Vlastně vypadal dospělejší. A stejně tak Aaron. Ve světlých oblecích oba působili opáleně.

„Nějaká zvláštní příležitost?“ zeptala se Miranda.

„Vlastně ano.“ Alastair zněl potěšeně. „Oba dostanou vyznamenání.“

„Za, ehm… dobrovolnickou práci,“ řekl Aaron a jeho pohled se v zrcadle setkal s tím Callovým. Call si řekl, že je to lež vlastně jen napůl, i když musel přiznat, že dobrovolnická práce obvykle useknuté hlavy nezahrnuje.

„Výborně!“ zvolala Miranda. „A jak jim to sluší. Takoví fešáci.“

Prý fešák. Call se nikdy za fešáka nepovažoval. Tohle si vždycky myslel o Aaronovi, zatímco on sám byl ten malý zbrklý kulhavý kluk s příliš ostře řezanými rysy. Ale když se vám obchodník něco snaží prodat, lichotkami asi zrovna nešetří. Call dostal nápad. Vytáhl telefon, vyfotil svůj a Aaronův odraz v zrcadle a fotku poslal Tamaře.

O minutu později přišla odpověď. Hezké. Ke zprávě připojila krátké video, jak někdo samým překvapením padá ze židle. Calla to rozesmálo.

„Budou potřebovat ještě něco?“ chtěl vědět Alastair. „Boty, manžetové knoflíčky… a tak podobně?“

„No, ještě košile, samozřejmě,“ řekla Miranda. „Mám tady spoustu krásných kravat…“

„Už mi nic kupovat nemusíte, pane Hunte,“ řekl Aaron se znepokojeným výrazem ve tváři. „Vážně.“

„S tím si nedělej starosti,“ řekl Alastair s překvapivou lehkostí v hlase. „Miranda a já jsme kolegové. My už se spolu vyrovnáme.“

Call se podíval na Mirandu a zjistil, že se usmívá. „Viděla jsem u tebe jednu malou viktoriánskou brož, která se mi líbila.“

Alastair na okamžik strnul, ale hned vzápětí se zase uvolnil a rozesmál se. „V tom případě budeme potřebovat i ty manžety. A taky boty, jestli nějaké máš.“

Z obchodu odcházeli s několika taškami naditými oblečením a Call měl z toho, co koupili, dobrý pocit. Když přijeli domů, měli akorát tak čas skočit do sprchy a učesat se. Když se Alastair vynořil ze své ložnice, byl cítit nějakou starosvětskou kolínskou a v novém saku a černých kalhotách, které zřejmě vylovil odněkud z hlubin svého šatníku, vypadal elegantně. Něco zamumlal a hned se začal shánět po klíčích od auta. Call tátu, který doma většinou nosil tvídové sako a riflové montérky a který jim celé léto pomáhal s výrobou robotů, málem ani nepoznal.

Vypadal jako někdo cizí, což Calla přimělo konečně přemýšlet o tom, co je čeká. Díky pádu Nepřítele smrti si celé léto bezstarostně užíval. Konstantin Madden sice už byl mrtev mnoho let, ale jeho zachovalé tělo dosud spočívalo v děsivé hrobce a jen čekalo, až se do něj navrátí duše. Ale protože tohle nikdo nevěděl, celý kouzelnický svět žil v obavách, že se Konstantin vrátí a rozpoutá třetí kouzelnickou válku. Když Callum do Magisteria na důkaz toho, že je Konstantin nadobro mrtev, přinesl jeho uťatou hlavu, celý kouzelnický svět si oddychl.

Neměli totiž ani tušení, že Konstantinova duše žije dál v Callovi. Dnes tak vlastně předají vyznamenání samotnému Nepříteli smrti.

A přestože Call nikomu ublížit nechtěl, hrozba třetí kouzelnické války tady stále byla. Konstantinovu chaosem posedlou armádu totiž ovládal mistr Joseph, jeho pravá ruka. To on měl u sebe Alkahest, mocný předmět, který dokázal kouzelníka vládnoucího chaosu zničit. A mágy chaosu byli jak Aaron, tak i Call. Pokud by se Joseph rozhodl, že už ho nebaví čekat, až se k němu Call přidá, mohl by válku klidně rozpoutat sám.

Call se svezl na židli u kuchyňského stolu, pod kterým ležel jeho vlk posedlý chaosem. Pohroma se na Calla zadíval svýma měňavýma očima, jako by jeho chmurné myšlenky vycítil. Calla to mělo rozveselit, ale ve skutečnosti ho to ještě víc rozesmutnilo.

Jako by slyšel hlas mistra Josepha: Dobrá práce, Calle. Celý kouzelnický svět jsi ukolébal pocitem falešného bezpečí. V jádru jsi pořád stejný.

Call tu myšlenku zaplašil. Celé léto se snažil přestat kontrolovat, jestli se u něj náhodou neprojevují známky toho, že se dává na cestu zla. Celé léto si stále dokola opakoval, že je Callum Hunt, syn Alastaira Hunta, a že neudělá ty samé chyby jako Konstantin Madden. On byl někdo jiný. Někdo úplně jiný.

O chvíli později z Callova pokoje vyšel Aaron. V krémovém obleku mu to seklo. Blond vlasy měl sčesané dozadu, a dokonce i manžetové knoflíčky se mu blýskaly.

Vypadal stejně spokojeně jako v ručně šitých oblecích, které dostal od Tamařiny rodiny.

Tedy alespoň do chvíle, než uviděl Calla a zarazil se.

„Jsi v pohodě?“ zajímal se Aaron. „Vypadáš nějak zeleně. Snad tě najednou nepřepadla tréma?“

„Možná,“ odpověděl Call. „Jenom nejsem zvyklý být v centru pozornosti. Teda, že na mě lidi občas zírají kvůli mojí noze, na to zvyklý jsem, ale to je něco trochu jiného.“

„Tak si to představuj jako tu scénu na konci Hvězdných válek, kde všichni tleskají a princezna Leia uděluje medaili Hanovi a Lukeovi.“

Call pozvedl obočí. „A princezna Leia bude kdo? Mistr Rufus?“

Rufus byl mistrem jejich učednické skupiny v Magisteriu. Jejich moudrý učitel měl ostře řezané rysy, hluboký hlas a taky mnohem více šedivých vlasů než princezna Leia.

„A potom,“ prohlásil Aaron slavnostně, „si obleče zlaté bikiny.“

Pohroma zaštěkal. Alastair triumfálně pozvedl klíče od auta. „Pomůže, když vás ujistím, že dnešní večer bude nudný a nezajímavý? Ten večírek se sice koná na naši počest, ale můžu vám zaručit, že Shromáždění ve skutečnosti jen chce poplácat po zádech samo sebe.“

„To zní, jako by ses něčeho takového už účastnil,“ řekl Call, vstal a nervózně si uhladil oblek. Plátno se mačkalo nějak rychle. Už teď se těšil, až zase bude v džínách a tričku.

„Viděli jste přece Konstantinův náramek z dob, kdy jsme spolu chodili do školy,“ řekl Alastair. „Dostal spoustu cen a ocenění. Stejně jako celá naše učednická skupina.“

Call ten náramek opravdu viděl. Alastair ho mistru Rufusovi poslal, když byl Call v prvním ročníku. Všichni studenti Magisteria měli svůj kožený náramek s kouskem kovu, který se každý rok měnil. Do náramku byly zapuštěny taky malé kamínky označující, čeho studenti dosáhli a pro co měli nadání. Tolik kamenů jako na Konstantinově náramku Call u nikoho ještě neviděl.

Call se dotkl svého vlastního náramku. Pořád na něm byl kousek mědi značící studenta druhého ročníku a stejně jako na Aaronově se na něm vyjímal černý kámen značící mága chaosu. Když Call spouštěl ruku podél těla, jeho pohled se setkal s Aaronovým a jemu bylo jasné, na co jeho kamarád myslí. On sice dostane ocenění za to, že udělal něco prospěšného, ale ve skutečnosti se tak Konstantinu Maddenovi jen zase o krůček přiblíží.

Alastair zacinkal klíči, a vytrhl tak Calla ze zamyšlení. „Pojďte,“ pobídl oba chlapce. „Shromáždění nemá rádo, když jsou čestní hosté nedochvilní.“

Pohroma ke dveřím vyrazil taky, posadil se a zakňučel.

„Může jít Pohroma s námi?“ zeptal se Call táty, když vycházeli ze dveří. „Bude hodný. Taky si zaslouží ocenění.“

„V žádném případě,“ řekl Alastair.

„Ty myslíš, že by tam něco provedl?“ zeptal se Call, ale vzápětí si uvědomil, že si není jistý, jestli vůbec chce znát odpověď.

„Spíš by mohlo Shromáždění něco provést jemu,“ odvětil Alastair s vážným výrazem. Pak vyrazil ven a Callovi nezbylo než ho následovat.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít