OMNIA – reportáž z koncertu
Dlouhé čekání a spousta emocí. Pagan-folková skupina Omnia konečně navštívila Prahu.
Že se s kapelami jako Korpiklaani nebo Eluveitie poslední dobou protrhl pytel? Je tomu tak, ale například Omnia okouzluje příznivce kvalitní hudby už celých dvacet let. Proč za tu dobu ani jedenkrát nenavštívila naši zemi, zůstává dodnes záhadou.
Není proto divu, že když na 10. prosince 2016 nizozemští hudebníci oznámili koncert v pražském (velmi sympatickém) klubu Meet Factory, bylo hned vyprodáno.
Situaci odpovídala i atmosféra. Všichni fanoušci byli natěšení a nedočkaví. Hned s prvními vteřinami konečně dostávali, co si zasloužili. Steve „Sic“ vletěl na pódium jako lesní ďábel s píšťalou, a jelikož je stejnou měrou šoumen jako šaman, ihned roztančil všechno živé kolem. Jeho žena, půvabná Jenny, sice zpočátku nebyla moc slyšet, brzy se však její něžný hlas stal rovnocenným společníkem uhrančivého vokálu jejího chotě. Při jejich duetech nikdo nemohl pochybovat, že dvojice miluje hudbu stejně intenzivně jako sebe navzájem. Láska a něha z nich doslova sršela a nabíjela všechny kolem pozitivní energií. Steve střídal zpěv se hrou na píšťalu, Jenny doprovázela mnoho písní na harfu, hurdy-gurdy, slušně se oháněla i bodhránem.
Ani ostatní hudebníci nezůstávali pozadu. Asi nejzajímavější nástroj – australské didgeridoo – skvěle ovládal sympatický Daphyd „Crow“ Sens, akustickou kytaru zvanou dadgad si vzal do parády Satria Karsono a s bicími se hravě popasoval Rob „Raido“ van Barschot.
Mně osobně se hned při prvních slokách tajil dech, ale ostatní aplaudovali, až jsem se skoro bála, že ohluchnu. Musím přiznat, že za všechna ta léta, která jsem sjezdila po koncertech a festivalech, jsem něco takového doposud nezažila. Lidé tančili skoro neustále, během milostných písní se objímali a úplně všichni se po celou dobu usmívali. Překvapilo mě také, že většinu textů fanoušci znali zcela nazpaměť a mohli zpívat za kapelu celé sloky.
Zazněly hity jako Don’t speak human, Earth Warrior nebo Freedom song. Mě ovšem nejvíce uhranula finsky zpívaná Niiv.
Ke konci koncertu si Steve utahoval z takzvaných přídavků, kdy kapela oznámí konec koncertu ve třech čtvrtinách setlistu a zbytek beztak plánovaných songů dá až „na nátlak fanoušků,“ a tak ohlašoval konec koncertu za každou písničkou a na každou další se nechal ze srandy vytleskat.
Po skončení představení se skupina přes hodinu podepisovala, další desítky minut pak trávila mezi nadšenými fanoušky společným focením.
Koncert Omnie je pro mě jedním z nejsilnějších zážitků za tento rok a jeden z nejemotivnějších koncertů vůbec. Věřím, že podobné pocity má samotná kapela a začne nás navštěvovat častěji.
Stránky kapely: www.worldofomnia.com
Další fotky z koncertu: hallelujah.rajce.idnes.cz
