Devět: Příběh Djatlovovy expedice – za každou tragickou událostí jsou především lidé

Záhada zániku Djatlovovy výpravy patří k nejvíce fascinujícím příběhům 20. století. Hora Otorten se v roce 1959 stala osudnou devíti mladým lidem. Zatímco většina autorů se v desítkách knih a stovkách článků snažila rozklíčovat, proč a jak zemřeli, slovenská spisovatelka a majitelka nakladatelství Enribook Erika Jarkovská se v románu Devět ptá na něco jiného: Kým tito lidé byli, než se stali legendou?

Nejdříve si připomeňme fakta. V lednu 1959 naplánoval zkušený turista Igor Djatlov (23 let) náročnou lyžařskou expedici na severní Ural. Skupina deseti studentů a absolventů Uralského polytechnického institutu vyrazila ze Sverdlovsku 23. ledna. Jejich cesta byla zpočátku plná optimismu, dokumentovaná v denících a na černobílých fotografiích, které dodnes mrazí svou bezprostředností.

Zlom nastal 28. ledna, kdy se kvůli zdravotním problémům (revmatismu) odpojil Jurij Judin. Zbývajících devět členů pokračovalo dál do pustiny. Když se do 12. února neozvali, začalo rozsáhlé pátrání. To, co záchranáři našli na úpatí hory Cholat Sjachyl, šokovalo svět: rozříznutý stan, rozesetá těla v lehkém oblečení a nevysvětlitelná zranění. Vyšetřování bylo uzavřeno vágním verdiktem, že za smrt může „spontánní síla, kterou nebyli schopni překonat“. Tento závěr dal vzniknout více než 70 teoriím – od laviny přes tajné testy zbraní až po útoky sněžného muže.

Erika Jarkovská se rozhodla vystoupit ze stínu konspiračních teorií. Její kniha, která po velkém úspěchu na Slovensku nyní vychází v českém překladu, je unikátní svým beletristickým zpracováním. Autorka knihu pojala jako střídavé vyprávění dvou účastníků: Rustema Slobodina a Ziny Kolmogorové.

I když si skuteční členové výpravy vedli deníky, šlo o stručné zápisy o počasí a trase. Erika Jarkovská tyto fragmenty oživila a přetavila do formy hluboké literární zpovědi. Čtenáře okamžitě vtáhne do děje a dává mu pocit, že je desátým členem výpravy. Autorka přitom nevaří z vody; provedla precizní rešerše života v tehdejším Sovětském svazu, rodinných poměrů účastníků výpravy i vztahů uvnitř skupiny. Přestože v doslovu přiznává drobné úpravy charakteru některých hrdinů, působí postavy neobyčejně autenticky.

Převážná část knihy se soustředí na samotný pochod, na každodenní dřinu v mrazu, ale i na jiskření mezi mladými lidmi a na jejich vzájemné vztahy. Právě v tom tkví největší hodnota knihy – v polidštění obětí. Pokud text sklouzává k prvkům mystery psychothrilleru, děje se tak skrze tísnivé pocity, noční můry účastníků výpravy a narůstající paranoiu, která v nehostinné krajině přirozeně klíčí.

V samotném závěru autorka přichází s vlastní interpretací osudné noci. Tato „úlitba konspiračním teoriím“ sice nemusí vyhovovat čtenářům preferujícím čistý realismus, ale v rámci struktury románu dává smysl. Knihu lze v mnoha ohledech srovnat s kultovním Terrorem Dana Simmonse, ovšem s tím rozdílem, že působí mnohem uvěřitelněji a méně fantasticky.

Když jsem s Erikou Jarkovskou o knize mluvil, zeptal jsem se jí, proč se rozhodla právě pro román místo literatury faktu. Její odpověď byla jasná: „Nechtěla jsem vyřešit záhadu jejich smrti; chtěla jsem především vykreslit tyto mladé lidi jako lidské bytosti, ne jen jako položky ve vyšetřovacím spisu.“

A to se jí povedlo bezezbytku. Navzdory drobným výtkám k finální teorii je Devět emocionální jízdou, která vám nedovolí zapomenout, že pod vrstvami sněhu a spekulací tloukla skutečná srdce. Knihu navíc doplňují medailonky jednotlivých členů výpravy a shrnutí dostupných faktů.

Vydal: XYZ, 2025
Překlad: Jozef Husovský
Vazba: brožovaná
Počet stran: 304
Cena: 399 Kč