Sarah J. Maasová: Dědička ohně (Skleněný trůn 3)
Stane se Celaena Dědičkou ohně?
Nájemná vražedkyně Celaena Sardothien se vydala do Wendlynu, aby našla královnu víl Maeve a zjistila, jak zničit Klíče sudby. Král Adarlanu totiž s jejich pomocí vybudoval obrovskou říši plnou krutosti a bezpráví. Zničení Klíčů sudby je jediná možnost, jak mu zabránit v plánech na porobení celého světa.
Celaena musí prodělat magický i vojenský výcvik pod vedením Jeřába, tajemného a arogantního nesmrtelného. Pokud složí zkoušku, bude moci vstoupit do říše nesmrtelných víl, setkat se s královnou Maeve a dozvědět se, jak zničit Klíče sudby. Celaena je po smrti své přítelkyně princezny Nehemie prázdná a zlomená. Krutý výcvik s Jeřábem jí navíc ukáže, že její bojové i magické schopnosti jsou pro dosažení jejích cílů těžce nedostačující.
Také princ Dorian a kapitán stráží Chaol Westfall bojují své soukromé bitvy v Adarlanu. Jejich přátelství prochází těžkou zkouškou, protože oba skrývají nebezpečná tajemství. Chaol si nechává pro sebe Celaenin původ, který by mohl všechno změnit. Dorian zase tají, že má dar magie, který navíc neumí ovládat.
Trojici ústředních hrdinů doplňují nové postavy. Tajemný a nebezpečný nesmrtelný princ Jeřáb, krutá čarodějnice Manon Černozobá, mladá léčitelka Sorcha zamilovaná do prince Doriana, nebo generál Aedion proslulý svou krutostí a zhýralostí, který sleduje vlastní cíle a má tajemství.
Dědička ohně je napsaná čtivým stylem, má zajímavé vedlejší postavy, ne úplně předvídatelný děj a čtenáři se dočkají i překvapivých zvratů. Nechybí ani akce, určitá míra krutosti, kterou vyvažuje občasný humor. Nakonec dojde i na romantiku, které je tady ale spíš naznačená. Sarah J. Maasová udělala od Skleněného trůnu a Půlnoční koruny slušný pokrok. Celý příběh od typické young adult literatury posunula spíš ke klasické fantasy.
To neznamená, že by vás autorka ohromila propracovaným světem, kulturou, historií a mytologií. V žánru klasické fantasy totiž patří Dědička ohně mezi ty lehčí a oddechovější knihy. Našly by se v ní také nějaké nedostatky. Linii s čarodějnicemi zakomponovala Sarah J. Maasová do děje poměrně násilně, bez pořádného vysvětlení a souvislostí. Ani jejich historii a politiku se jí nepodařilo úplně srozumitelně objasnit. Navíc by neuškodilo, kdyby kniha měla o sto stránek méně, protože by působila svižněji a konec by získal větší razanci.
S touto sérií mám komplikovaný vztah. Na Skleněný trůn jsem se těšila, o to větší zklamání se dostavilo, protože obsahoval snad všechny začátečnické chyby. Půlnoční koruna vykazovala zlepšení po stránce dějové i stylistické. Sice jsem pořád měla chuť Celaenu uškrtit, protože se chovala hloupě a arogantně, ale alespoň mě bavila dějové linka s Dorianem a Chaolem. Dědička ohně potvrdila, že se série s každým dílem vyvíjí a zlepšuje.
Dědička ohně mě bavila a klidně o ní řeknu, že byla dobrá. Dokonce i Celaena mi přestala lézt na nervy. Měla jsem chuť ji proplesknout jen jednou, a to hned na začátku, což oproti předešlým dílům považuji za obrovský pokrok. Pokud Sarah J. Maasová udrží tuhle úroveň, tempo a snesitelnost hlavní hrdinky, tak si ráda přečtu i čtvrtý díl s názvem Queen of Shadows, který v překladu vyjde na podzim 2016.
Vydalo: Cooboo; 2016
