Ben Aaronovitch: Měsíc nad Soho (Peter Grant 2)
Peter Grant, policejní konstábl a čarodějnický učedník, se znovu vydává do londýnských ulic, aby tentokrát přišel na kloub záhadným úmrtím jazzmanů, které se začínají množit nikde jinde než v kluby nahuštěném Soho.
Uplynulo několik měsíců od dramatických událostí vylíčených v prvním díle série Řeky Londýna a Peter Grant si pomalu začíná zvykat na rutinní život člena speciální policejní jednotky, která se zabývá neobvyklými případy, i na magický trénink pod přísným dohledem vrchního inspektora Nightingalea, posledního anglického čaroděje. Jak to tak vypadá, kouzla se nenaučíte přes noc a na Petera čekají léta dřiny, biflování a úmorného studia starých knih, než bude k něčemu opravdu dobrý. To ale neznamená, že by mu chyběl zápal nebo odhodlání, a jelikož se Nightingale stále ještě zotavuje ze zranění, Peter zůstává většinou odkázán na vlastní invenci.
A sám se také odhodlaně vrhá do vyšetřování nového případu. Alarmující množství jazzových hudebníků padá při vystoupeních po klubech v londýnském West Endu za oběť srdečnímu selhání. Jde o náhodu, nebo může být za jejich smrtí magie? A jak do všeho zapadá Peterův otec, kdysi úspěšný jazzový muzikant, odhodlaný znovu se vrátit do hudební branže? Zůstává na Peterovi, aby přišel na to, kdo nebo co se za celým komplotem stojí, a zabránil tak dalším zbytečným obětem. Noční život v Soho ale brzy nebude jeho jedinou starostí. Vypadá to, že kouzla skutečně znovu nabírají na síle, a ne vždy se je naučí ovládat člověk s těmi nejlepšími úmysly. Na mladého konstábla tak čeká dosud nejtěžší zkouška jeho policejní i magické kariéry.
Řeky Londýna měly svá slabá místa a jako čtenáře mě docela potrápily. Z Měsíce nad Soho jsem ale nadšená. Představa britské metropole plné nadpřirozených bytostí není určitě nic nového (stačí si přečíst Nikdykde), ale druhé setkání s Petrem konečně odhaluje potenciál a originalitu celé série, která si určitě zasluhuje pozornost, jakou se jí dostává.
Především je tu hlavní hrdina – vtipný, inteligentní, s nohama na zemi a jednoduše typ obyčejného Londýňana, který se vyzná kolem a nemá potíže s orientací v novém miléniu (v krásném protikladu k inspektoru Nightingalovi). Občas se chová jako naprostý idiot, to když jsou nablízku dámy, a místy neodolá a poukáže na palčivý společenský problém. Dělá to však citlivě, neurážlivým způsobem jako ve chvíli, kdy svého nadřízeného upozorní na potíže s dnešním užíváním termínu „černí mágové“ a doporučí mu je raději nazývat „eticky znevýhodněné osoby praktikující magii“.
Sem tam prohodí další vtípky a univerzální pravdy typu „po latinských deklinacích člověku vždycky náramně vyprahne“ a zkrátka zní mladě, nadšeně a realisticky. Ke kouzlení přistupuje s nerdovským zápalem a pokouší se vysvětlovat fungování celého magického systému pomocí vlastních pokusů a pozorování. V tom je tahle městská fantasy skutečně zvláštní a „jiná“.
Ben Aaronovitch i nadále přidává do vyprávění obrovské množství odboček a informací, které ve výsledku nejsou pro děj extrémně důležité, ať už se jedná o pohledy na Londýn jako živou a multikulturní metropoli nebo zajímavosti z jazzové minulosti města. Tentokrát však zvládá pro někoho nadbytečná fakta zařadit do příběhu mnohem citlivěji a stylem, který nenudí.
Vlastní dějová zápletka má stále daleko k dokonalosti a závěrečné propojení příběhových linií vyznívá trochu nuceně. Naštěstí je tu však dost akčních scén a honiček, které na těch správných místech posouvají děj kupředu, a dozvídáme se i hodně nového o Peterově rodině a magickém světě včetně detailů z Nightigalova mládí a původu tajemné Molly.
Tím nejlepším na knize ovšem zůstává skutečnost, že přes veškeré fantastično a humorný nádech nepostrádá ani vážné momenty. Důsledky Petrových činů nejsou odsunuty na vedlejší kolej, ale tvoří důležitý základ pro jeho budoucí vývoj a boj proti temným silám, který se táhne všemi následujícími knihami.
Měsíc nad Soho končí otevřeně a naladí na pokračování. A nejen kvůli humoru, autorovu zábavnému stylu a skvělým postavám rozhodně stojí za to vzít do ruky další díl, to nejlepší si pro nás Ben Aaronovitch totiž teprve chystá.
Vydalo: Argo, 2016
Na Měsíc nad Soho se vážně těším, snad už ho budu mít taky brzy doma:)
První díl mě docela vyděsil, byl takový suchý a nezajímavý, dlouhé popisy města a starý/mladý hrdina bez špetky humoru. Pro ty, kteří u série vytrvají, a nevzdali ji jako já, je zlepšení určitě dobrá zpráva.