Sienna Mercerová: Láska kouše (Moje ségra je upír 6)

Dvojčata se vydávají na cestu do Transylvánie. Olivia je opravdu nervózní, protože se má poprvé setkat se svojí upírskou rodinou – v sázce je hodně. Ještě horší je však to, že bude pryč i na Valentýna a jejímu novému klukovi, slavnému herci Jacksonovi, ani nevadí, že svátek zamilovaných nestráví spolu. Nakonec se však ukáže, že tím, kdo se cítí zcela nepatřičně, je Ivy, ačkoli je obklopená upíry!

Ukázka z knihy:
Kapitola 1

„Slibuju, že to nebude dlouho trvat,“ řekla Olivia Abbottová sestře. Odupávala si sníh z chlupatých sněhulí před vchodem do obchoďáku.

„Hlavně když nebudu muset strávit dopoledne mezi šílenými ječícími fanynkami,“ odtušila Ivy. Automatické dveře se otevřely a do tváří jim zavanul horký vzduch, který rozevlál Ivyiny černé šaty i stejně černou šálu.

Když procházely pod vysokými stropy nákupního centra mezi všemi známými obchody, Olivia podotkla: „Jsme tu víc než o hodinu dřív. Kolik lidí asi může přijít na autogramiádu v knihkupectví?“

Zkontrolovala svůj odraz ve výloze Trudina salonu krásy. Vzala si na sebe své oblíbené džíny, svetřík s růžovými a bílými proužky a opasek s třpytivými kamínky. Svého slavného kluka Jacksona neviděla už víc než týden a čekal je další týden odloučení, takže chtěla vypadat co nejlépe.

Od té doby, co ve městě skončilo natáčení Útrap, jí Jackson denně volal a jezdil za ní každý volný víkend. Randění na dálku nebylo snadné a teď se to mělo zkomplikovat ještě víc, protože hned další den s Ivy odjížděly na týdenní prázdniny do Transylvánie.

Olivia zaslechla nějaký hluk – ševelení hlasů, které s každým krokem sílilo. Když dvojčata zahnula za roh, Olivia nevěřila svým očím. Zastavily se téměř ve stejnou chvíli a ohromeně hleděly na dlouhatánskou řadu holek, která se klikatila téměř celým prostorem ohromného atria nákupního centra. Knihkupectví ještě ani neotevřelo, ale i tak před ním čekala snad všechna děvčata z města.

Ivy dlouhý zástup přejela očima. „Uklidni mě, že to je fronta na zmrzku zadarmo.“

Olivia nakrčila nos. „To asi ne.“

Jedna z holek třímala v rukou celou sadu figurek Jacksonových postav a další na sobě měla tričko s jeho fotkou. Třetí byla oblečená jako krasobruslařka, postava z Jacksonova prvního filmu, a čtvrtá si nesla sběratelskou sadu DVD s Jacksonovými prvními šesti filmy, kterou téměř nebylo možné sehnat – Olivia to dobře věděla z vlastní zkušenosti. Tyhle holky nečekaly na zmrzlinu s čokoládovou polevou, přišly sem zírat a hihňat se a získat podpis Oliviina kluka. Rázem se cítila jako zmoklý pompon.

„Pomsta třpytivých zombií,“ prohlásila Ivy a ustrašeně zamávala rukama jako herečka z béčkového hororu.

„To nevadí,“ řekla Olivia a vytáhla mobil. „Zavolám mu a rychle se pozdravíme, ještě než otevřou.“

Vytočila Jacksonovo číslo, jenže spadla přímo do hlasové schránky.

„Ehm.“ To nečekala. Přece mu včera říkala, že ho před autogramiádou přijde pozdravit. Proč si nenechal zapnutý mobil? Zhluboka se nadechla. „O nic nejde. Jackson určitě řekl ochrance, že přijdeme.“

Olivia vedla své dvojče davem až na úplný začátek fronty.

„Třpytivé zombie nás celou dobu sledujou,“ zašeptala Ivy a zatahala sestru za svetr. Pořád předstírala, že se bojí.

„Nekoukej se jim do očí.“ Olivia nasadila svůj nejsladší úsměv a šla dál. Přesto však na sobě cítila pohledy dvou stovek párů očí.

Dorazily až ke vchodu do obchodu. Okna byla polepená obrázky Jacksona a růžových a červených srdíček.

„Oslavte Valentýna s Jacksonem Caulfieldem,“ hlásal nápis. „Kupte si jeho knihu a získejte hercův originální podpis!“

Ale Valentýna s ním budu slavit já! pomyslela si Olivia.

Před vstupem stál hlídač se sluchátkem v uchu a založenýma rukama na prsou.

„Dobré ráno, pane,“ pozdravila ho Olivia s vědomím, že trocha slušnosti může hodně pomoci.

Ovšem muž nehnul ani brvou – vypadal jako nějaký agent tajné služby.

Olivia se nechtěla vzdát tak snadno. Přistoupila ke dveřím a vzala za kliku.

Hlídač zahradil dveře paží. „Kam si myslíš, že jdeš?“

„Přišla jsem pozdravit Jacksona,“ odpověděla Olivia.

„No jo, stejně jako všechny holky v téhle frontě.“ Muž neuhnul.

Nechtěla to udělat, neměla však jinou možnost. „Vážně, měl byste mě pustit dovnitř.“ Naklonila se k němu blíž. „Jsem Jacksonova přítelkyně.“

„To teda nejsi!“ vypískla ta holka s figurkami. „Jeho přítelkyně jsem já.“

„Nejsi.“ Krasobruslařka vypadala, že je připravená plivat třpytky. „To já!“

„Přestaňte blbnout,“ vložila se do debaty holka s fotkou na tričku. „Mně napsal před měsícem do časopisu ‚S láskou, Jackson‘.“ Strčila pomuchlaný časopis ostatním skoro až pod nos. „Vidíte? Já mám důkaz!“

Olivia se cítila, jako by při roztleskávání upadla rovnou na nos. Nevěděla co říct.

Ivy se naklonila k hlídači. „Koukněte, Jackson nás vážně očekává. Nemůžete… ehm… se podívat do seznamu hostů?“

„Žádný seznam tu není, slečinko. Jenom ta fronta za váma, kde stojí dvě stovky Jacksonových ‚přítelkyní‘.“ Ukázal na konec fronty, která se od jejich příchodu zdvojnásobila. „Všechny čekají, až na ně přijde řada.“

„A opovažte se předbíhat,“ varovala je ta holka s figurkami.

Krasobruslařka se na ně zamračila. „Čekáme tady už hodiny! Kdo si myslíte, že jste?“

„Ehm, já…“ Olivii došla slova. Kdyby jim tvrdila, že je skutečně Jacksonova přítelkyně, mohly by ji zlynčovat. Určitě jsem jediná holka na světě, která musí vystát frontu , aby mohla pozdravit svého kluka, pomyslela si.

„Ne, ne,“ ujišťovala Ivy fanynky. „Nepředbíháme. Nezlobte se na nás!“ Ivy táhla Olivii pryč. „Vidělas, jak se na nás koukaly? Možná jsem upírka,“ mumlala Ivy, „ale tyhle holky mě vyděsily.“

„Olivie, zlatíčko!“ zašveholil známý hlas.

Byla to Charlotte Brownová, kapitánka roztleskávaček. Mávala na ni. Olivii se už tak stažený žaludek stáhl ještě víc. Trávila s Charlotte hodně času na trénincích, a tak o ní věděla, že je zlá, i když se snaží být milá.

„Ty ještě nestojíš ve frontě? Zaspala jsi?“ zeptala se Charlotte sladce. Blonďaté vlasy měla rozcuchané a nabíranou hedvábnou halenku pomuchlanou.

To není možné, pomyslela si Olivia. To by neudělala. Že by Charlotte…

„Tys tady tábořila přes noc?“ zeptala se Ivy.

„Samozřejmě že ne!“ ušklíbla se Charlotte. „To zařídila Katie. Já jsem tu jenom tři hodiny.“ Trochu si pocuchala vlasy. „Ale pro televizní kamery chci vypadat, že jsem tu opravdu tábořila.“

Olivii se nechtělo věřit, že i Charlotte je ochotná čekat celé hodiny.

„Škoda že ti tvůj ‚zvláštní vztah‘ s Jacksonem nepomohl při pokusu nás předběhnout,“ pokračovala Charlotte. Při slovech „zvláštní vztah“ naznačila prsty ty největší uvozovky, jaké kdy Olivia viděla. „Víš, někomu by se mohlo zdát, že si tak trochu vymýšlíš, že spolu chodíte.“

Olivii spadla brada. Určitě jsem se přeslechla! Radši ale nic neřekla – nechtěla, aby ji Charlotte vyrazila z týmu.

Ivy ale mlčet nechtěla. „A někomu jinému by se zase mohlo zdát, že někomu platíš za to, aby ti poslal valentýnku.“

Charlotte přimhouřila oči. „Zato ty máš s placením očividně problém, ty příšerko, když nosíš jenom hadry ze sekáče.“

„Tohle je úplně nový!“ odsekla Ivy a uhladila si černou saténovou sukni s vysokým pasem.

Tak takhle jsem si dopoledne rozhodně nepředstavovala, říkala si Olivia. „Ivy, pojďme do fronty, než se protáhne až ven.“

Založila si ruce na prsou a celá rudá oddusala směrem ke konci fronty.

„Jo, přesně tam patříš,“ posmívala se jí jedna z holek.

„Nevšímej si jí,“ špitla jí Ivy. „Má ve vlasech růžovou pomačkanou gumičku se třpytkami.“

Olivia si prohlédla dlouhý zástup holek držících obrázky jejího kluka. Dvacet různých Jacksonů na ni hledělo z plakátů rozvěšených po stěnách. Jeho tvář byla všude – ale Olivia se ještě nikdy necítila tak opuštěně.

***

„Já už tohle mučení nesnesu,“ stěžovala si šeptem Ivy.

Rozhodla se, že dokáže přehlížet růžové stužky visící od stropu i vystřižená srdíčka nalepená ve výlohách všech obchodů. Ale trčet ve frontě a poslouchat, jak zamilované holky vyzpěvují romantické cajdáky z Jacksonových filmů, to už na ni bylo moc.

„Promiň,“ zamumlala Olivia tiše asi po sedmatřicáté.

Ivy sestru znovu objala.

„Čekání mi nevadí, štve mě ten Valentýn.“ Ivy jednoduše doufala, že se jí podaří utéct brzy. Ať ji obchodníci nutili, jak chtěli, prostě jim na tuhle šarádu s andělíčky a srdíčkovými bonbony odmítala naletět. Už za dva dny si budou páry po celém světě vyměňovat přáníčka jen proto, že jim to nakázaly papírenské společnosti. Tuhle komerční stránku lásky prostě nechápala.

Před nimi stála nějaká malá holka s hnědými kruhovými náušnicemi a v roztomilé červené džínové bundě. Otočila se a řekla: „Ahoj, já jsem Janie!“ Pak k dvojčatům přistrčila malou krabičku. „Dáte si srdíčko?“

„Ale ne, já se snad rozteču…“ Ivy předstírala, že se jí podlamují kolena.

Janie se na ni podívala, jako by se opravdu roztékala.

Olivia zasáhla a vzala si bonbon ve stejném odstínu růžové jako její lesk na rty. „Moc děkujeme,“ řekla. A pak špitla k Ivy: „Tak toho Valentýna tolik neřeš!“

Ivy v těch srdíčkách viděla čiré zlo, ale ze slušnosti si jedno vzala.

„Na tom mém se píše ‚Polib mě‘.“ Olivia si hodila bonbon do pusy.

„A tady ‚Slaďoušek‘,“ zabručela Ivy, která tu odpornou věc štítivě držela v prstech, jako by to byl stroužek česneku.

 

Vydá: CooBoo, duben 2016