J. R. Ward – Král
Wrath nikdy vyloženě netoužil stát se králem. Vždy raději bojoval po boku svých bratrů z Bratrstva černé dýky. Tomu je ale teď konec – slepý král může jen stěží bojovat s nepřáteli v temných uličkách Caldwellu, když větší nebezpečí přichází ze srdce samotného upířího společenství.
Dědic upířího trůnu Wrath byl už od narození určený k tomu, aby jednoho dne stanul v čele království a ujal se odkazu svých rodičů a předků. Krátce poté, co konečně, váhavě a jen s nechutí převzal do rukou královské žezlo a s chotí Beth po boku přijal královské povinnosti, hrozí, že o trůn přijde. Ani kvůli Vyhlazovací společnosti, ani kvůli bojům se vzpurnou upíří bandou vedenou Xcorem, ale právě kvůli své družce…
Na Wratha doléhá tíže vlády, jeho povinnosti ho ničí a ubíjejí. Za stolem honosné kanceláře není šťastný, nejradši by byl venku a bojoval s odvěkými nepřáteli upířího rodu – ale nyní jediný, s kým vede rozbroje, je upírská šlechta glymera. Wrath je pod stále rostoucím tlakem ze strany příslušníků rodu, ze strany Beth, jež by si nade vše přála dítě, i kvůli své náhlé slepotě, na kterou se roky připravoval, ale dosud se s ní nesmířil.
Beth se musela vyrovnat s vědomím, že není pouhý člověk. Prošla proměnou v upírku, vzala si muže, jehož považovala za drogového dealera, ale z kterého se vyklubal král říše noci. Chce pro Wratha vytvořit domov, chce mu dát rodinu, touží po dítěti, které jí však Wrath nechce dát, a to vytváří v jejich vztahu hlubokou trhlinu.
J. R. Ward se v již dvanáctém pokračování série Bratrstvo černé dýky vrací k páru, který příběhy upířího bratrstva uvedl a čtenářům otevřel brány do světa, v němž za svého krále bojují silní a stateční upíří bojovníci, kde nepřátelé páchnou dětským pudrem a kde láska něžných žen dokáže nalomit i to nejzatvrzelejší srdce.
Fanouškům série bude v Králi chybět především akce, kterou autorka v dřívějších dílech nešetřila. Místo prolévání krve (čili „toho černého sajrajtu“) bezduchých nyní hrdinové především listují stránkami starých zákoníků o dědickém řízení. A i když se čtenářky dočkají milostných scén, je jich výrazně méně. I manželství upírů se musí v určitou chvíli posunout o krok dál, Beth je však se svou touhou po dítěti občas až posedlá. Veškerá akce, a to jak ta krvavá, tak milostná, proto leží především na bedrech hrdinů několika vedlejších příběhových linií.
Vedlejší linky započaly už v předchozích dílech a nyní je doplňuje i náhled do dávné historie, na svazek Wrathova otce Wratha s jeho vyvolenou Anhou. Tento střípek upířích dějin však působí v mozaice celého románu jako pouhá výplň stránek, zahalena navíc hávem nostalgie, protože čtenář z prvního dílu ví, jak tragicky pak jejich životní cesta skončila. Příběhem Wrathova otce a toho, co si s jeho vyvolenou Anhou prožili, jako by autorka chtěla naznačit, že historie se opakuje… jako by ke svému trápením s Beth byl Wrath předurčen už tím, že tímtéž si prošli jeho rodiče.
V první polovině románu se úhly pohledu střídají víc než ve druhé, v níž se jednotlivé postavy střetávají a jejich linie se prolínají. První půlka románu tak připomíná náhodně poslepované útržky povídek, což působí rušivě a nesouvisle. Jednotlivé části sledují mnoho různých postav, takže si v nich čtenář snad najde a vybere ty, které ho zaujmou. Během druhé poloviny všechny kousky skládačky zapadnou na své místo – ostatně jak jsou už čtenáři u této série zvyklí.
Kromě ústředního příběhu Wratha a Beth však zůstávají ostatní linie otevřené, jejich příběhy čekají na pokračování a zanechávají za sebou jen další otázky, na jejichž zodpovězení si čtenář musí počkat do následujícího dílu.
A prozatím tedy ať žije král.
Vydal Baronet, 2014
Koupit knihu
