Šance na přežití je mizivá, touha žít stále silnější! (PR)

Ukázky z knih / 3.10.2014 /

Příští týden bude na knižní trh uveden druhý díl strhující trilogie Andrewa Fukudy s názvem Kořist. Thriller, u kterého vás bude mrazit, až příliš reálně vykresluje svět plný nebezpečí, temnoty a obyvatel prahnoucích po lidské krvi. Je vůbec možné přežít ve světě plném „predátorů“? Jak obstojí hrstka přeživších, kteří jsou pro všechny ostatní pouhou kořistí? Titul Andrew Fukuda – Kořist vyjde již 6. října.

Fukuda_HonPrvní díl Hon uvedl čtenáře do světa, kde je vše zvrácené – společenství „lidí“ žijících v noci, prahnoucí po lidské krvi a nesnášející slunce. Jsou bezcitní, krutí a nedávají najevo žádné emoce. Jejich největší zbraní je rychlost a nadlidská síla. Mezi masou těchto bytostí přežíval Gen celá léta, sám a velmi pečlivě skrývající skutečnou identitu. Gen je obyčejný člověk.

Ještě před začátkem honu na smrtelníky, kterého se měl Gen jako jeden z vyvolených zúčastnit, se mu podařilo utéct společně s malou skupinkou posledních lidí. Někteří mu stále nevěří, ale důvěru vůdčí osobnosti, lidské dívky Sisy, si již dokázal získat. Jejich jedinou nadějí je řeka a její proud. Lovci, kteří se vody děsí a v malých hloubkách se okamžitě topí, je pronásledují po březích. Člun unáší skupinku bez zásob do neznáma. Jediné, co jim má napovědět, je vzkaz připevněný k lodi. Kdo byl tajemný vědec? Proč jim pomohl a vše pro útěk připravil? Podaří se jim nalézt zemi slunce, medu a mléka, o které si tak často vyprávěli? Přežijí nebo se stanou pouhou kořistí?

Strhující trilogie plná napětí, nebezpečí a zvratů, která vás gradujícím příběhem nepustí až do samotného konce.

Ohlasy českých recenzentů na první díl trilogie:

„Kniha určená pro publikum mladistvých i dospělých, čtivá, akční, a neuvěřitelně bohatá na nápady a detaily, jimiž je Fukudův svět vykreslen.“ Časopis Pevnost

„Nekončící napětí, šokující momenty a překvapivá odhalení.“ kniznikvety.blogspot.cz

„Ukončení prvního dílu? Důvod, proč budu číst tuto sérii dál. Omračující. Čekala jsem jakýkoli drastický konec, ale tohle ne! Drsně.“ worldofbooks-adelle.blogspot.cz

Fukuda_Korist
Anotace:

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.
Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili.
Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…

Druhý díl strhující trilogie od Andrewa Fukudy.
Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější…
Ukázka z knihy:

„…První příznaky se projevovaly hodně pomalu. Zvýšená citlivost na sluneční světlo, rostoucí nechuť k zelenině spojená s nově se objevující touhou po mase, co nejsyrovějším a nejkrvavějším. A pak jednoho dne…“

„Se příznaky projevily naplno,“ nabízí Sisy.

Krugman se směje, na chvilku pevně zavírá oči. „Velmi mírně řečeno. Byla to katastrofa. Alagaratnam si vedl videodeník, který je nyní vzácnou historickou památkou. Během několika hodin se úplně změnil. Začalo to jako drobné znamínko na obličeji a o pár hodin později to skončilo… úděsnou přeměnou šíleného rozsahu.“ Znovu dopíjí skleničku.

„Obrovským štěstím bylo, že k tomu došlo na malém ostrově. Obyvatelé Srí Lanky to samozřejmě měli spočítané, během týdne prošel přeměnou celý národ. Ale aspoň se nákaza nemohla šířit dál. Letadla odlétající z ostrova byla okamžitě sestřelena, lodě potopeny. Víc nebylo třeba dělat, aby se zabránilo šíření nákazy. Pečlivě střežit oblohu a moře. Ať ty stvůry zabije slunce. Lidé, kteří prošli přeměnou, nakonec vycházeli ven jen po soumraku. Tak dostali svůj název, soumračníci. Ale nestali se z nich vražedné zombie neschopné uvažování a sebeuvědomění ani požitkářští, chlípní barbaři. Kromě touhy po lidské krvi a lidském mase byli úplně… normální. Inteligentní. Věděli, kdo jsou, mluvili a přemýšleli o sobě. Když jim došla potrava – když na ostrově jednoduše nezbyli žádní lidé ani zvířata – neuchýlili se ke kanibalismu. Místo toho prostě zemřeli hladem. Nebo se v sebevražedných skupinách rozeběhli proti žhavému slunci.“

„A takhle to skončilo?“ ptám se.

Krugman má pevně zavřené oči a celé jeho tělo sebou poškubává. Z úst mu nevychází žádný zvuk. Po naducaných tvářích mu tečou slzy, které se zachytávají v trsu chloupků vyrůstajících z jeho znaménka.

„Vážně? Takhle to skončilo? Jako doopravdy? A kde se tedy vzali všichni ti soumračníci tam venku? Proč s nimi po mnoha staletích pořád musíme bojovat?“ Krugman se najednou přestává smát. „Epidemie se zastavit nedá,“ říká selhávajícím hlasem.

„Co se dělo dál?“ ptá se Sisy.

„Dodnes nevíme,“ pokračuje Krugman ve vyprávění a utírá si slzy, „jak se ta epidemie rozšířila. Aspoň ne úplně jistě. Někdo se domnívá, že nákazu roznesl ze Srí Lanky do Indie pták, který měl peří potřísněné slinami soumračníků. A pak možná nějaké dobrosrdečné dítě vzalo do rukou zraněného ptáčka a sliny se mu dostaly do oběhu skrz… nějaký škrábanec? Kdo ví?“

Prstem přejíždí po okraji sklenice. „Nějakou dobu to vypadalo zoufale. Celé kontinenty byly zaplaveny soumračníky, světová populace se choulila v zapomenutých koutech planety. Zpočátku byl velmi populární Jižní pól, kde svítilo slunce dvacet čtyři hodin denně. Jenže pak skončilo léto a začalo období věčných nocí.“ Tiskne rty k sobě. „Na celém světě nastaly velmi temné časy. Vypadalo to, že záhuba lidského rodu je nevyhnutelná.“

„A co se tedy stalo?“ vyptávám se. „S lidstvem.“

„Zázrak. Historické prameny jsou útržkovité, ale najednou se objevila zachránkyně.“

„Zachránkyně?“ podivuju se.

„Nebo spíš spasitelka…

Autor:
Andrew Fukuda
Andrew Fukuda se narodil na Manhattanu a vyrůstal v Hongkongu, je napůl Číňan a napůl Japonec. Po studiích historie na Cornellově univerzitě pracoval v manhattanské Čínské čtvrti. Jeho první kniha Crossing se umístila mezi deseti nejlepšími na žebříčku „prvotin“ a krimi románů za rok 2010.
Jeho druhá kniha Hunt (vychází v českém překladu pod názvem Hon), byla vydána v roce 2012. Po jejím vydání se stal Andrew Fukuda spisovatelem na plný úvazek. V současné době žije se svou rodinou na Long Islandu v New Yorku.

Více informací o knize na www.andrewfukuda.cz

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít