Denuo Sanctum 14

Další díl fanpovídky ze světa knih Ritus a Sanctum.

Předchozí díly najdete zde.

Eric, Tara a Anna došli až k vysoké stavbě, která připomínala hlavu vlkodlaka. Fenris opravdu chtěl postavit své město a už s tím i začal. Anna se postavila na chráněné místo v křoví a začala kouzlit. Po minutě si klekla na vlhkou půdu. Chtěli vědět, kde se nachází stráže, dříve než sem přijdou se všemi lvy. Čarodějka ale po několika minutách vstala a v očích měla zklamání.

„Musí tady být někdo jiný, kdo je silnější než já. Nemůžu na takovém místě vytvořit kouzlo.“

Eric mávl rukou k odchodu, když se za nimi vynořila vlkodlačí postava. Chiméra, která byla napůl ženou a napůl bestií.

„Mysleli jste si, že jen tak napochodujete k Lycanopolis a poté odejdete bez rozloučení? Můj pán vás chce vidět a nezkoušela bych utéct nebo bojovat. Ty stráže, co jste zkoušeli najít, o vás už dávno vědí.“

Celá trojice jen hleděla na ženu před sebou. Jejich plán skončil dříve, než mohl začít.

„Vaše průvodkyně se jmenuje Luciana. Pojdťe za mnou.“

Potom se vlkodlačice otočila a vyrazila k budově. Nejspíše ji nenapadlo, že by mohli utéci. Věděla, že půjdou za ní, stejně jako když pes běží za svým pánem.

Eric se přistihl přitom, že by ženě před sebou nejraději rozsápal krk. Udělá to hned, jak k tomu dostane příležitost. Podle jejího pachu poznal, že jde o stejného vlkodlaka, který byl v jejich táboře.

Několik hodin procházeli lesem, až vyšli na uměle vytvořenou planinu. Fenris opravdu stavěl město, které mělo být ale jen začátkem. Chtěl vytvořit Lycanopolis. Eric tomu stále nemohl uvěřit. Chybělo jen málo, a lidé by se dozvěděli o existenci vlkodlaků. Fenrisovi záleželo na tom, aby rozpoutal válku. Nyní mu k tomu chyběl jen poslední krok.

Jejich malá skupinka brzy vešla do jedné z budov. Anně to připomínalo starověký Řím. Všechno zde bylo bílé a  v úplném kontrastu s tmavými těly vlkodlaků. Nejspíše by se jí tady i líbilo, kdyby tomu všemu nevládl Fenris. Pořád měla před očima těla svých zabitých příbuzných. Bestie zaplatí za všechno, co udělali, hned jak bude moci zas kouzlit. Nikdo netušil, čeho všeho je schopná, a někdy si tím nebyla jistá ani ona sama. Matka jí vysvětlila, že by její moc mohla být nezměrná, ale co všechno to mohlo znamenat?

Luciana otevřela dveře velkého sálu a přerušila tak její přemýšlení. Uprostřed sálu stál Fenris a byl téměř nahý.

„Vítám vás v Lycanopolis. Město ještě není hotové, ale po vaší smrti půjdou práce rychleji.“

Poté vzal do rukou dva krátké meče a čekal. „Ericu, myslel jsem si, že jsi mě přišel zabít? Nebo se z tebe stal srab? Nechceš už vidět svou dceru?“

Oslovený muž se rychle proměnil do vlčí podoby a zaútočil. Fenris zůstal v lidské podobě, ale i tak byl boj pro pouhého pozorovatele až příliš rychlý.

Anna přestala sledovat jejich útoky a vytratila se ze sálu. Přede dveřmi stála Luciana a čekala, až někdo z nich bude vycházet ven. Udiveně se zahleděla na mladou dívku. „To už je Eric mrtvý? Ten boj opravdu netrval moc dlouho.“

Anna se zasmála. „Boj ještě neskončil, ale jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat spor mezi námi.“

Tentokrát se zasmála starší žena. „Jaký spor? Já jsem čarodějka, můžu tě zabít na místě.“

„Dovol mi používat kouzlo a potom dokážu, která z nás je lepší.“ Anna čekala, až jí vrátí její nejsilnější zbraň. Luciana ale místo toho zaútočila.

Mladá dívka se první ráně drápy vyhnula, ale Luciana se jí rychle zakousla do ramene. Okamžitě vytryskla fontána krve. Anna spadla na zem a zůstala ležet. Čekala od Luciany jiné chování. Chtěla s ní změřit síly jako čarodějka, ne tímto způsobem. Mladá dívka ale brzy cítila magii, která jí opět začala proudit v žilách. Nečekala na reakci soupeřky a rychle udeřila. Lucianu kouzlo zvedlo do výšky. Vznášela se u stropu a křičela bolestí. Anna se zasmála a mávla druhou rukou. Z čela její sokyně se začaly táhnout rudé čáry. Poté Luciana naposledy zakřičela a z jejího těla se v rudých cárech odtrhávaly kusy kůže. Mladá dívka se zasmála a nechala mrtvolu spadnout na zem.

Nyní přišel čas skoncovat s Fenrisem. Luciana udělal osudovou chybu, když spoutala magií lidi. Po kousnutí se z Anny stal vlkodlak, a tak jí kouzlo pustilo. Anna vešla zpátky do sálu.

Eric zatím bojoval s Fenrisem. Mladá čerodějka znovu vytvořila kouzlo a zasáhla bestii do zad. Fenrise to srazilo na zem, ale nic dalšího se nestalo. Eric soupeře zasáhl do krku. Tmavou podlahu skropila sprška krve. Druhý vlkodlak se ale nemínil tak rychle vzdát a ještě v leže kopl Erica do nohy. Anna vytvořila nové kouzlo a sálem otřásla mohutná detonace. Všechno se okamžitě začalo otřásat, ze stropu padaly kusy kamení. Tara, Eric i Anna se rozběhli ven a nechali Fenrise jeho osudu. Obě ženy byly již venku, když Fenris popadl Erica a skočil s ním mezi trosky.

Tara zakřičela: „Musíš to všechno zničit ohněm, jinak se Fenris vrátí.“

Anna vyčarovala ohnivou kouli a mrštila jí po budově. Ozval se další výbuch a vše zahalily plameny. Až poté si obě ženy všimly, že s nimi není Eric. Hleděly na plameny a čekaly na jeho příchod. Ale neukázal se. Anna si zatínala nehty do rukou. To ona zapálila celou budovu. Tara začala plakat, poté se otočily a odešly.