Denuo Sanctum 7

Sedmý díl povídky ze světa knih Ritus a Sanctum. Ericův příběh pokračuje…

(předchozí díly zde)

 

Eric rychle uskočil před řítící se postavou. Bytost s mohutným zaduněním narazila do zdi a zmizela v oblaku prachu. Tohle viděl v prvním skladišti. Tara pořád stála na místě s mírně pootevřenými ústy. Eric se rozběhl a zacloumal s ní.
„To byl anděl?“ Šeptala jako by byla u postele umírajícího. „Opravdu jsem viděla anděla.“
Eric vyhlédl ze dveří a uviděl, co se na ně vrhlo. Socha, kterou před tím viděli, už nebyla na svém místě. Tvor se pomalu vzpamatovával z nárazu, museli rychle odejít.
Eric táhl Taru za sebou a rychle jí řekl, co se stalo. Nyní to byl on, kdo je vedl.
Oživlá socha vyšla ze dveří a mířila k nim. Při chůzi roztáhla velká křídla a vzlétla.
Eric rychle nasedl do auta a spolu s Tarou ujížděl po silnici. Anděl je ale až příliš brzy začal dohánět. Tara se otočila a sledovala protivníka.
„Už jsem se bála, že jsem se zbláznila, v té rychlosti vypadal jako živý. Fenris umí oživovat sochy?“
Eric po ní vrhl udivený pohled. „Mě se neptej, ty jsi odbornice na tento typ dlaků.“
Tara se zatvářila trochu uraženě. „Nevšimla jsem si, že bychom se dali na tykání.“
Eric ale cítil vlčí smysly a nehodlal jí za něco takového děkovat ani být vděčný. „Pokud někoho zachráním před andělem, už to lidi sblíží.“
Tara se znovu zahleděla na letící postavu. Nejdříve si myslela, že je honí nějaký démon, ale tohle bylo ještě horší. Kolik takových stvoření Fenris stvořil? Anděl pomalu ztrácel rychlost, až se jim z dohledu ztratil úplně.
Eric projel městem a zastavil se před vlastním domem. Ignoroval nadávky od své společnice. Tiše prohlížel poškrábané dveře. Někdo tu musel být.
Náhle se rozlétly dokořán. Lena ho praštila taškou a zamkla za sebou. Muž na ni jen vytřeštěně zíral.
„Nemůžeme tady už bydlet. Někdo nás tady našel… a kdo je tohle?“ Zamračeně hleděla na ženu a dožadovala se odpovědi.
Eric ale neměl čas nic vysvětlovat. „Naše nová společnice, vše ti vysvětlím v autě.“
Všichni tři se rychle rozjeli do dalšího domu Tary. Žena se ale sama dala do vysvětlování. Vyprávěla Leně, jak Erica chytila a udělala z něj opět vlkodlaka, nebo spíše nechala, aby se jím opět stal. Lena jim pověděla vše o šermířce a o svém těhotenství. Nikdo ale netušil, co byla neznámá zač ani na jakou stranu patřila.
Dojeli k dalšímu skladišti. Eric se poprvé po dlouhé době proměnil do vlčí podoby. Jeho smysly opět nabyly svou ztracenou moc. Naštěstí nikde necítil nic nebezpečného. Zatím si tak mohli být jistí, že je nenašel žádný Fenrisův posel.
Tara držela v rukou mobil a někomu volala.
Lena jen mlčky seděla a snažila se něco vymyslet. Zjistila ale, že jen počítá hovory, které druhá žena učinila. Ani jednomu z nich neřekla, komu volá. Pokaždé ale jen řekla adresu jejich skladiště a zavěsila. Kolik lidí už vlastně ví, kde jsou? Lena se zastavila u čísla 65. Náhle jí břichem projela bolest. Otočila se zády k druhé ženě. Nemusela vědět o každém jejím kroku.

***
Dalších pět dní jen seděli na místě a čekali. Tara jim řekla, jen aby čekali zde. Zavolala své rodině a společné vyčkají na příchod Fenrise.
Eric s jejím plánem nesouhlasil, ale nechtěl se dohadovat se smečkou lvů, proto nakonec kývl.
Šestý den se opět vrátil jejich starý kamenný protivník. Anděl přistál několik metrů od domu a hleděl na okna. Leně z něj naskakovala husí kůže, kdykoli ho spatřila.

***
Fenris uvolnil čelisti a pustil svou další oběť. Starý muž dopadl na podlahu a tiše supěl. Vlkodlak pomalu procházel okolo něj a čekal. Zanedlouho se rány muže zacelily. Přidal se k dalším dlakům stojícím opodál a poslušně čekal na rozkazy.
Fenris chtěl využít vyměřený čas, než jeho posel najde všechny jeho nepřátele. Tiše přecházel po pokoji. Náhle někdo zaklepal na dveře. Do místnosti vešel jeden z poslů, kamenný anděl z jednoho hřbitova. Postavil se před dlaka a řekl, kde viděl Erica, Lenu a ještě jednu ženu. Vše do sebe zapadlo a už nebylo potřeba čekat. Všichni mohli vyrazit a zabít poslední nepřátele.

***
Tara hleděla na prostor před domem. Anděl na několik dní odletěl. Musel nejspíše za Fenrisem. To znamenalo, že dlak brzy dorazí k nim.
Eric náhle ukázal na okno, které vedlo k lesu. Viděli vlčí postavy, byly jich desítky.
Už to začalo.
Tara se rychle přeměnila do lví podoby. Eric do vlčí a snažili se zjistit, kolik vlkodlaků je okolo nich.
Lena nevěděla, co dělat, připadala si úplně zbytečná.
Anděl rozrazil dveře a vlétl do skladiště. Za ním se dovnitř vřítili i další vojáci Fenrise.
Tara jednoho z vlkodlaků srazila k zemi a prokousla mu hrdlo. Poté se ztratila v moři nepřátel.
Eric bojoval s dalšími dlaky. Všude vládl jen zmatek a chaos. Bitevní vřavu přerušil až lví řev, který přicházel z lesa.
Fenris s ostatními opouštěli prostranství kolem skladiště a ukrývali se uvnitř. Nevšímali si lvice, která je zabíjela jednoho po druhém. Chtěli jen uniknout před stovkami lvů, kteří se jim objevili za zády. Mohutný lví samec srazil Fenrise na zem a zakousl se mu do krku. Bestie ho ale smetla, jako by byl jen malou kočkou.
Eric popadl dlaka za horní čelist a škubl. Ozvalo se hlasité zapraskání a lebka bestie se rozpadla. Torzo prvního vlkodlaka zůstalo ležet na zemi.
Lvi, vlci i kamenný anděl se zastavili a hleděli na padlého, byl konec. Jako první se na úprk dali vlkodlaci. Zmizeli v lesích a do dalších bojů se už nepouštěli.
Eric je zatím nechal běžet, věděl ale jedno. Bude se za nimi muset pustit a všechny je vyvraždit.
Lev se proměnil do lidské podoby a přistoupil k němu.
„Tara nás všechny zavolala, abychom vám pomohli. Věděla, že byste na Fenrise nestačili. Zabil mnoho členů naší rodiny, než jsme jej srazili k zemi. Už nás ale nikdy nevyhledávejte.“ Poté se znovu proměnil do lví podoby a zmizel spolu s ostatními.
Tara se ještě naposledy ohlédla a pak následovala svou rodinu.
Eric se za nimi díval, dokud jeho rozjímaní nepřerušila Lena. „Musíme ještě zjistit, kdo byla ta šermířka u nás doma. Pokud to nebyla nějaká tvá další známá.“
Eric se na ni usmál. „To nebyla.“
Společně nasedli do auta a odjeli. Museli se ještě vrátit do svého domu, aby sundali svoje jméno. Tam už je ale čekala šermířka.
„Minule jsem se nepředstavila, ale moje jméno není důležité. Zjistila jsem, že jste bojovali s dlaky.“ Její úsměv dokazoval jen jediné, že ví víc, než říká.
Ericovi to už ale bylo jedno, nezáleželo mu na tom. „Fenris je mrtvý, hra skončila.“
Šermířka ale neodešla.  „Jak jste ho zabili?“
Lena se zasmála. „Můj muž mu roztrhl lebku, věřte, že je mrtvý.“
Cizí žena si ale odfrkla. „Myslíte, že Fenrise zabijete jen tím, že mu roztrhnete lebku? Víte, kolik lidí už jej spálilo, rozřezalo, probodlo, utopilo, a pokaždé se znovu vrátil? Ta vaše hra neskončila, ale teprve začala.“