Philippa Gregory: Smrtící vlna (Řád temnot 2)
Bývalý klášterní novic Luca Vero z pověření představeného Řádu temnot putuje „Itálií“ roku 1453 a pro katolickou církev pracuje jako vyšetřovatel mystérií, který mapuje předzvěsti předpovídaného konce světa. Setkává se hlavně s lidskými předsudky, vírou v magii i náboženskou zaslepeností. Naštěstí necestuje sám, ale má okolo sebe své přátele.
Luca podle instrukcí putuje do malé rybářské vesnice Piccolo. Doprovází ho věrný sluha Freize, který si víc rozumí se zvířaty než s některými lidmi. Do jejich malé družiny patří i šlechtična a bývalá abatyše Isolda se svou společnicí Ishraq. Obě dívky kvůli bezpečí cestují s muži a doufají, že se časem dostanou do Uher, kde pobývá – valašský kníže – syn Isoldina kmotra. S jehopomocí by dívka mohla od bratra získat zpátky zcizené dědictví. Jen kdyby v sobě Luca s Isoldou nenašli zalíbení. Jejich putování se protne s trasou dětské křížové výpravy, do cesty se jim postaví smrtící vlna a nebezpečný Radu Bej.
Řád temnot je v podstatě týmovka. Luca by byl bez zbytku skupiny dočista ztracený. Jeho vědomosti jsou hlavně teoretického rázu a touží po poznání. Naštěstí jeho sluha Freize disponuje dostatečnou dávkou zdravého selského rozumu. Písař Petr je takový klidný, zkušenější element skupiny, kterému se daří vyhýbat problémům. Isolda naopak přitahuje trable a chová něžné city k Lucovi. Největší nebezpečí z celé skupiny představuje Ishraq, jež je pěkná, inteligentní a schopná, ale v očích společnosti ji limituje její pohlaví i náboženství. Většině postav, s výjimkou Petra, je okolo dvaceti let.
Na rozdíl od předchozího dílu Kacíř a čarodějka není ve Smrtící vlně ani náznak magie, i když představený Řádu má opravdu divné zvyky u přijímacího rituálu. Objevuje se semínko budoucích intrik a napovrch prosakuje nepřátelství mezi velmistrem a „nevěřícím“, vzdělaným a tajemným Radu Bejem. Philippa Gregory se snažila vykreslit svět končícího středověku, kde padnula jedna z bašt křesťanského světa – Konstantinopol. Období, kde není problém čelit obvinění z čarodějnictví a strach z neznáma dokáže rozpoutat katastrofu. Ač se autorka snaží, tak její svět stále zůstává relativně idylickým středověkem, ale vzhledem k tomu, že cílová čtenářská skupina patří k mladší generaci, tak se to dá omluvit. Horší je slovíčko bombardovat. Ve středověku pravděpodobně bombardování nehrozilo. Ostřelovaní reálné bylo, ale bombardování ne. Trochu problém byl i se skloňováním Lucova jména.
Druhý díl ze série Řád temnot konečně začal kromě hlavní pětky představovat další zajímavé postavy. Čtenáři se můžou nepochybně těšit na další poutavé putování středověkou Evropou, sice s troškou naivity, ale rozhodně čtivé.
Vydala: Fortunu Libri, 2013
