Rozhovor s Jeaniene Frost

Krátce po vydání knihy Nenávist až za hrob v originále v roce 2009 si s její autorkou Jeaniene Frost popovídali reportéři webu Lovevampires.com. Tématem rozhovoru nebyly jen tato kniha a série, ale také autorčin styl psaní a chystaný čtvrtý díl, kterého se čeští čtenáři dočkají tento měsíc.

 

Prozraďte nám něco o sobě.
Hm, jak se popsat tak, aby to nevyznělo tak nudně, jaká je skutečnost… Jsem autorka série Noční lovci, což je urban fantasy romance. Krom toho jsem náruživou čtenářkou a televizní divačkou všeho, v čem se paranormálno jen mihne. Už pár let se věnuji psaní románů, ale předtím jsem napsala několik opravdu špatných básní. Vždy jsem snila o tom, být spisovatelkou, takže jsem velice šťastná, že se mi můj sen splnil.

A něco o sérii Noční lovci?
Série sleduje příběhy Cat, poloviční upírky, a Bonese, upírského Mistra. V první knize, Na půl cesty do hrobu, se setkáváme s Cat, která byla vychována ve víře, že všichni upíři jsou ztělesněné zlo, takže je loví a sama si hraje na návnadu. Bones Cat uvězní a přinutí ji uzavřít s ním partnerství. Jak pokračuje příběh knihy – i série – tak si Cat uvědomí, že o upírech toho ví velice málo a že být poloviční upír neznamená být polovičním zlem. Má problémy s rodinou, se svými city k Bonesovi i s tím, aby ve světě plném upírů a ghúlů zůstala naživu.

Vaše příběhy nabízejí zcela jedinečnou upíří mytologii a propracovaný svět plný upírů, ghúlů a zombií. Kde jste čerpala inspiraci k vytvoření světa Nočních lovců?
Nejspíše v hororových filmech, na které jsem se dívala jako malá holka. Vždy mě fascinovala otázka: „Co kdyby byli skuteční?“ Na ni se snaží odpovídat mnoho mytologií. Psaní románů mi umožnilo si na tuto otázku vymyslet vlastní odpověď. Už jako dítě jsem zbožňovala upíry, navíc představa duchů a strašidelných míst je přece senzační. Kromě toho mě vždy zajímalo, proč mají ghúlové tak špatnou pověst. Vždyť někteří z nich mohou být fajn lidi, jen s trochu jiným jídelníčkem, ne?

Nenávist až za hrob je román plný akce a napětí. Bones a Cat zde bojují s velice silným protivníkem o holé přežití. Bylo těžké vybalancovat jejich pokrok coby páru, aby bylo učiněno zadost romantické stránce série, a neustávající akci, která je základem dobrého urban fantasy příběhu?
Myslím, že příběhu pomůže, když se celou sérií vine jedna dějová linka. Není pak nutné, abych se v každém dílu snažila vybalancovat romanci a akci. V sérii může být jedna kniha romantičtější a více zaměřená na vztah, protože je to nutné pro zápletku daného příběhu, ale další by už mohla stavět Cat i Bonese před těžké překážky, jejichž překonávání uvrhne jejich vztah do pozadí. Je to boj, protože jejich vzájemné city povětšinou určují, co Bones a Cat udělají – jestli půjdou pozabíjet nepřátele, nebo hupsnou do postele.

Povíte nám něco o následujícím čtvrtém dílu, Předurčena do hrobu?
Cat se v něm bude muset vyrovnat se svou minulostí, na niž si nepamatuje – protože ta doba jí byla vymazána z paměti – a s důsledky, které to bude mít na její vztah s Bonesem, i s tím, že je poloviční upírkou.

Jací spisovatelé měli na vás jako autorku vlastních příběhů největší vliv?
Neodvažuji se tvrdit, že by někdo měl vliv na mou práci, protože to by vyzdvihovalo mé příběhy více, než si zaslouží, ale budu jmenovat Deana Koontze, Dianu Gabaldon, Laurell K. Hamilton a M. M. Kaye. Ti mě nejvíce inspirovali, když jsem si teprve přála stát se spisovatelkou.

Jakým stylem píšete? Sepisujete si každý aspekt svého příběhu, než ho začnete psát, nebo si postavy dělají, co chtějí, a vám se tak příběh dostane někam, kam jste ho původně neplánovala?
Obvykle začínám s přibližně vyznačenou příběhovou linií, obvykle jen o hlavních hrdinech, hlavních padouších (nebo padoušicích) a jak má příběh skončit. A pak nechám příběh a postavy, ať se s tím vypořádají po svém. Kolikrát jsem sama překvapená, jak se příběh vyvinul nebo jaké nové postavy se objevily – například jsem vůbec neplánovala přidat legendu o Draculovi, dokud se Vlad neobjevil sám od sebe a nechtěl odejít. Je to pro mě trochu jako kouzlo. Kdybych si příběh vyznačila dopodrobna a přesně se poznámkami řídila, pak by asi pro mě jako autora ztratil na přitažlivosti.

Kdybyste si měla vybrat mezi obrovským komerčním úspěchem a uměleckým přínosem s nadšenými kritikami, co byste si vybrala?
Upřímně říkám, že obojí. Chci, aby má práce byla respektovaná, ale kdybych neměla komerční úspěch, pak by můj nakladatel nechtěl mé knihy vydávat. Ráda si myslím, že nemusím obětovat jedno, abych získala druhé, a naopak. Můžu ale říct, že jsem nikdy nenapsala příběh jen proto, aby se mi vyplatil komerčně. Píšu to, co miluju, a pak doufám, že to budou milovat i ostatní.

Jakého upíra máte nejradši?
Nemůžete přece čekat, že si vyberu jen jednoho, ne? Kdybych si měla vybrat z filmových upírek, pak bych jmenovala Selene ze série Underworld. Z mužských pak Bladea. Z knižních upírek mám moc ráda Ivy ze série o Rachel Morganové. A z upírů zbožňuji Jean-Claudea ze série o Anitě Blakeové.

Upír, dhampýr nebo ghúl? Kdybyste si musela vybrat, čím byste nejradši byla?
Upírkou. Hned poté co bych si nejprve vypracovala pěknou postavu *úsměv*

 

Zdroj: Lovevampires.com