Anita Blakeová podvanácté: Inkubovy sny

Zajímavosti / 18.4.2013 /

„Jsou dny, do háje, celé týdny, kdy si nejsem jistá vůbec ničím. Už tolikrát jsem byla nucená zajít daleko za hranice toho, co jsem chápala jako dobré nebo jako špatné. Někdy ani nevím, jak se vrátit zpátky. Ve jménu spravedlnosti, ve jménu mé vlastní spravedlnosti jsem udělala věci, o kterých nechci, aby vůbec někdo věděl. Můžu se podívat člověku do očí a zabít ho. A necítit při tom vůbec nic. Nic, Jean-Claude, nic.“

Hamilton_Inkubovy_sny

Citáty z dvanáctého příběhu Anity Blakeové. Inkubovy sny vydá v květnu nakladatelství Epocha.

Byl příliš dokonalý. Tak dokonalý, jak jsem ho potřebovala mít. Musel to hrát, ne? Nikdo není tak dokonalý, jak ho potřebujete. Každý vás nějakým způsobem zklame, je to tak? (Anita o Micahovi)

Slíbila jsem si, že už do ničeho nebudu rýpat. Slíbila jsem si, že nebudu ničit něco, co funguje. Slíbila jsem si, že se nebudu hrabat v hnoji, pokud do něj nebudu chtít spadnout. Vyslovila jsem malou modlitbičku, abych ty sliby dodržela. Protože, bůh to ví, šance, že ty sliby bez boží pomoci dodržím, jsou téměř nulové.

Náhle jsem věděla, že ardeur povstala o něco dřív. O celé hodiny dřív. Malá část mě si řekla: „A kurva.“ Zbytek souhlasil, ale ne způsobem, jakým jsem chtěla.

Anita: „Jsi jediný chlap, co se do mě může takhle hnusně strefovat, a nenaštvat mě na pár dní. Jak to, že z toho vždycky tak lehce vyvázneš?“
Jason: „Nevím, jak to dokážu, ale kdyby se mi to někdy podařilo zavřít do lahve, Jean-Claude by za to zaplatil celé jmění.“

Co se Nathaniela týkalo, já byla princ v zářivé zbroji. Jen jsem se s tím potřebovala smířit a pak bychom mohli žít šťastně až do smrti.

Anita: „Nebál ses?“
Nathaniel: „Ne. Vím, že bys mi neublížila.“
Anita: „Jsem ráda, že si je aspoň jeden z nás jistý.“

Měla jsem myslet na šťastné věci a přitom v mém životě všechno končilo špatně. Má matka byla báječná, ale zemřela. Milovala jsem svou fenku, ale zemřela. Milovala jsem Richarda, ale odkopl mě. Na vysoké jsem myslela, že někoho miluju, ale odkopl mě. Pomyslela jsem na Micaha, ale jen jsem čekala, až mě taky odkopne.

Ležela jsem tam nahá, po sexu s jedním, možná dvěma muži, záleží na vašem úhlu pohledu, a přesto jsem najednou byla mravně na výši. Divný.

Anita: „Jak se dotkneš mýho zadku, já natrhnu ten tvůj.“
Gregory: „S tebou není žádná zábava.“
Anita: „Ach, ale se mnou je obrovská zábava. Jen není určená pro tebe.“

JC: „Můžeme bojovat jen těmi zbraněmi, které máme. Já jsem inkubus, ma petite. Svádění a pokušení jsou mé prokletí i má největší moc. Kdybych ti mohl nabídnout jiné kouzlo, udělal bych to, ale já znám jen toto. Nic jiného.“

Anita: Proč je poslední možnost vždycky sex? Copak neexistuje jiný způsob, jak bojovat?

Co je láska? Někdy je láska, když si dovolíte být tím, čím a kým jste, a necháte toho, koho milujete, být taky tím, čím a kým je.

Nathaniel: „Vím, jak moc nechceš přiznat, kolik potěšení ti ta věcička přináší, ale ve skutečnosti ho máš ráda.“
Anita: „Nedělá dost kafe naráz.“
Nathaniel: „Řeknu Jean-Claudovi, že bys dala přednost mnohem, mnohem většímu kafetiéru. Protože tobě na velikosti záleží.“

Anita: „Proč seš nasranej? Já tu nemluvím cizím jazykem, aby ses nemohl dozvědět, co nechci, abys věděl.“
JC: „A já nejsem ten, ma petite, kdo ošukal upíra, nižšího upíra, jednoho z mých poddaných.“

JC: „Jen ty, ma petite, dokážeš mít stále znovu náhodný sex za tak zvláštních okolností.“
Náhodný sex. Znělo to, jako kdybych zakopla a spadla někomu přímo na ptáka. Nechala jsem si tu úvahu pro sebe. Vidíte, dostávám rozum.

Anita: „Získám někdy vůbec nějakou upíří moc, co nemá někde v sobě obsažený sex?“
JC: „S tebou bych si nikdy nebyl jistý, ma petite.“

Anita: „Ty nejsi mrtvý, Jean-Claude. Já mrtvé vídávám. A ať jste vy, kluci, cokoli, když jste vzhůru a touláte se po světě, mrtví nejste.“
JC: „Byly doby, kdy jsi tomu nevěřila, ma petite. Myslím, že jsi mě jednou nazvala nádherná mrtvola.“
Anita: „Podívej, byla jsem mladá a nic jsem o tom nevěděla.“
JC: „Takže jsi si už jistá, ma petite, že nejsem jen roztomilá mrtvolka?“
Anita: „Jo, jsem si jistá.“

Richard: „Jak se na něj (Nathaniela) můžeš takhle dívat, když s ním nešukáš?“
Anita: „Chceš si hrát tvrdě, Richarde? Můžeme, ale líbit se ti to nebude. … Proč se ty nedíváš na Clair tak, jako se já dívám na Nathaniela, když ty s ní šukáš?“

Anita: „Proč je každý tak přesvědčený, že jsme pár?“
Richard: „Protože vy (Anita a Nathaniel) jste si i bez sexu mnohem blíž, než kdy já byl s kýmkoli, s kým jsem spal.“
Anita: „Sex z vás nedělá pár, Richarde. Pár z vás dělá láska.“

JC: „Pokud toto není láska, ma petite, pak o ní nevím zhola nic. Pokud toto není láska, pak nikdo od počátku věků nikdy nemiloval. Ptáš se sama sebe ‚Co je láska? Jsem zamilovaná?‘ když by ses spíš měla ptát ‚Co není láska?‘, ma petite. Tak co je to láska, pokud to, co pro tebe tento muž (Micah) dělá, láska není?“

Anita k Nathanielovi: „Miluju ten pocit, když tě mám v ústech. Miluju, když tě můžu označit, ale nebyla jsem ještě připravená si to přiznat. A pořád se kvůli tomu cítím nepříjemně, ale ne kvůli tobě, ale proto, že to je tak… tak… já nevím…“
Gregory: „Perverzní.“
Anita: „Nepomáhej mi, Gregory, ano?“

Anita: „Jak se ale objeví další vražda, jdou sliby stranou. Vražda má před striptýzem mého kluka přednost.“

Anita: „On (Nathaniel) je můj pomme de sang.“
Ronnie: „Není to něco jako jídlo?“
Anita: „Někdy.“
Ronnie: „Já si do postele neberu steak, Anito. Nečtu na dobrou noc pohádky své ovesné kaši.“

Ronnie: „Ty jsi vždycky brala sex jako závazek, Anito. Nikdy jsem to nechápala. Je to jen sex. Někdy dobrý, někdy ne tak dobrý, ale pořád jen sex. Není potřeba z toho dělat vědu.“

Ronnie: „Nechápu, jak jsem se dopracovala k tomu, že se řítím do té nejmonogamnější monogamie a ty (Anita) jsi skončila s harémem.“

Ronnie: „Ty ses stala milenkou vládce města a přitom jsi kolem sebe kopala a křičela, že se to nikdy nestane. A teď tu máš jedno, ne dvě ménage a trois. A to tvůj životní cíl bylo věrné manželství s jedním mužem. A mým životním cílem bylo nikdy se neuvázat k jednomu člověku a nikdy se nevdat. A teď tu sedíme a máme to, co ta druhá myslela, že chce.“

Anita: Sedí tam nahoře nějaký anděl, co má patronát nad všemi vztahy? Pokud ano, pak se tenhle okřídlený boží posel má tedy z čeho zpovídat.

Bert: „Když ti řeknu, že je ta sukně moc krátká, vezmeš si zítra něco ještě kratšího.“
Anita: „Jo.“
Bert: „A když ti budu vytýkat tu černou…“
Anita: „Mám černé šaty. Mám dokonce velmi krátké černé šaty.“
Bert: „Proč se vůbec namáhám?“
Anita: „Dohadovat se se mnou? Nemám ponětí.“
Bert: „Aspoň ses namalovala. To oceňuju.“
Anita: „Mám po práci rande.“

Bert: „Takže je z tebe teď co? Nymfa?“
Anita: „Ano, Berte, přesně tak. Jsem nymfomanka. Potřebuju sex tak často, že si i do práce musím vodit milence.“
Vykulil na mě oči.
Anita: „Klidni nervy, šéfíku. Sama doufám, že dnešek je spíš výjimka než pravidlo.“

Anita: „Omlouvám se, Nathanieli. Omlouvám se, že jsem někdy jak osina v prdeli.“
Nathaniel: „To je dobrý.“
Anita: „Řekla jsem, že jsem osina, a tys neodporoval.“
Nathaniel: „Nemáš ráda, když lžu.“
Anita: „Nemůžu uvěřit, žes to řekl.“
Nathaniel: „Ani já.“

JC: „Pokud někdo umře, bude hosty mnohem těžší přesvědčit, že se tu nic špatného neděje.“

Requiem: „Jean-Claude mi řekl, že mě tu bude potřeba, ale jak se zdá, musím se postavit do fronty.“

Byron: „Kdybych už nebyl mrtvý, řekl bych, že mám infarkt.“

Requiem o Belle Morte: „Není rozkoše, za niž bys nezaplatil. Není rozkoše bez bolesti. A není to bolest, která by se ti líbila. Jakmile zjistí, po čem toužíš, dá ti takovou rozkoš, jakou jsi nikdy nezakusil. A pak ti začne odpírat to, co miluješ. Přinutí tě o to žadonit. Staneš se na ní závislý, pokud jí podlehneš. A jakmile tě má, jakmile tě skutečně vlastní, začne se odtahovat, takže ty pak strávíš zbytek věčnosti pozorováním toho kousku ráje, ale zůstáváš před tou zamčenou zářící branou a do nebe smíš jen zpovzdálí nahlížet.“

Anita: „Jen mě tam dostaňte a nenechte mě dotknout se někoho z klientů. O zbytek se postarám. Jen mi nedovolte někoho ošukat nebo někomu rozpárat krk.“
Requiem: „Co když nám přikážeš, abychom ti dovolili někoho ošukat?“
Graham: „Nebo někoho zabít?“
Anita: „To dneska večer v plánu nemám, jasné?“

„Jste v pořádku, slečno Blakeová?“
„Dobrý,“ zavolala jsem zpátky, „dobrý.“ Nesmíte dovolit, aby se klienti, kterým jste zombii oživili, dozvěděli, že se vás ta zombie právě snaží sežrat. Kurvadrát!

Zombie: „Prosím za odpuštění, slečno, nevím, co jsem to udělal. Co nejupřímněji se vám omlouvám, to je hrozné, hrozné!“ Zíral na krev na svých rukou a stíral si ji z úst.
Do prdele, nevěděl, že je mrtvý. Nesnáším, když nevědí, že jsou mrtví. A jako naschvál couval, až narazil do svého vlastního náhrobku. Podíval se na toho neústupného kamenného anděla a pak pochopil.

Graham o Anitě: „Bože, ona se mi celá vejde pod ruku. Když ji vidím, jak chodí, mluví, nebo prostě něco dělá, vypadá mnohem větší.“

Anita: Klaustrofobií trpím ze dvou důvodů. Zaprvé jsem se před pár lety málem utopila při potápění, a zadruhé jsem se kdysi probudila v upíří rakvi. Představte si, že se probudíte v temnotě a objímá vás mrtvola. Jak z noční můry.

Zombie: „Vyrozuměl jsem, že jsem mrtvý a jen vaše magie mi znovu vrátila život. Také mi řekli, že upíři mají práva a jsou považováni za občany. Nejsem snad něco jako druh upíra? Kdyby mě prohlásili za živého, jsem velmi, velmi bohatý člověk. S radostí bych se vám pak odměnil, slečno Blakeová.“
Anita: „Víte, pane Hermane, jste jeden z mála těch starých, které jsem kdy probudila, který tak rychle pochopil všechny své možnosti. Ve své době jste musel být výjimečný.“
Zombie: „Děkuji vám za kompliment a rád vám ho vrátím. Máte skutečně výjimečný dar. Společně můžeme vybudovat celou říši.“
Anita: „Už obchodního zástupce mám, ale stejně děkuju.“

JC: „Změnit někoho v upíra znamená, že mu musím vzít jeho smrtelnost, jeho lidskost. Kdo jsem, abych to udělal, ma petite? Kdo jsem, abych rozhodoval, kdo bude žít a kdo zemře, až vyprší jeho čas? … Co když někoho vyberu a proměním ho v to, co jsem já sám, a přitom ten člověk mohl najít lék na rakovinu nebo něco úžasného vynalézt? Upíři nic nevynalézají, ma petite. Stravuje nás smrt a rozkoš a nesmyslné boje o moc. Vyhledáváme peníze, pohodlí, bezpečí.“

Anita: „Ty se nikdy Belle Morte nestaneš. Nikdy se z tebe nic tak zlého nestane.“
JC: „Jak si tím můžeš být tak jistá?“
Anita: „Protože bych tě zabila dřív, než by se z tebe něco takového stalo.“ ř
JC: „Zabila bys mě, abys mě uchránila před sebou samým.“
Anita: „Ne, zabila bych tě, abych ochránila ostatní, které bys mohl zničit.“
JC: „I když by to tebe zničilo zároveň se mnou?“
Anita: „Ano.“

Anita: „Jsem tvoje pojistka. Tvůj soudce, porota, a pokud věci dopadnou špatně, pak i kat.“
JC: „Ne věci, ma petite, ale já. Pokud já dopadnu špatně.“
Anita: „Ty hajzle. Kdysi bych byla štěstím bez sebe, že tě můžu zabít, ale teď ne. Teď už ne. … Ty parchante, copak to nechápeš? Pokud zešílíš a začneš zabíjet nevinné, pošlou na tebe právě mě. Já jsem Popravčí.“

Anita: Přijde chvíle, kdy někoho prostě milujete. Ne proto, že je dobrý nebo špatný nebo cokoli. Prostě ho milujete. Neznamená to, že spolu budete navěky. Neznamená to, že vám nikdy neublíží nebo že vy neublížíte jemu. Znamená to, že toho člověka milujete. Někdy navzdory tomu, kdo je, někdy kvůli tomu, kdo je. A vy víte, že vás taky miluje. Někdy proto, kým jste, někdy navzdory tomu.

Šerif: „Douglasi, na co sem do prdele vedete další striptérku? Máme všechny holky, co dnes večer měly šichtu. … Pokud jsi tedy neviděla něco venku. Co, holčičko? Viděla jsi něco?“
Anita: „Federální šerif Anita Blakeová. A vy jste?“
Šerif: „Šerif Christopher, Melvin Christopher. … Víte, jestli nechcete, aby vás lidi považovali za striptérku, měla byste se líp oblékat, slečno.“
Anita: „Pro vás federální šerif Blakeová, šerife. A ve velkoměstě se tomuhle říká oblečení na schůzku. Šaty pod kolena vyšly z módy před několika desítkami let.“

Zerbrowski: „Co máš pod tou maličkatou sukýnkou?“
Anita: „To není tvoje věc. A když mě nenecháš jít po žebříku jako první, řeknu to na tebe tvé ženě.“
Zerbrowski: „Katie ví, že jsem zvrhlík.“

Zerbrowski: „Blakeová, máš vážně hezkou –“
Anita: „Neříkej to, Zerbrowski!“
Z: „Proč ne?“
A: „Protože když to řekneš, pošlu tě k zemi.“
Z: „Prdelku.“
A: „Varovala jsem tě.“

Nathaniel: „Myslím, že to je ta nejhezčí věc, jakou jsi mi kdy řekla.“
Anita: „Že žárlím na ostatní ženy kolem tebe? Vždyť jsi měl přítelkyně, co na tebe žárlily.“
N: „Nikdy jsem neměl přítelkyni.“
A: „Hrál jsi v pornofilmech. Byl jsi –“
N: „Prostitut.“
A: „Jo, promiň. Ale…“
N: „Šukat s někým neznamená s ním chodit, Anito. A šukat s někým za prachy už vůbec neznamená, že s ním chodíš.“

Jason: „Pokud je tu nějaký jiný kožoměnec, z kterého by ses chtěla nakrmit radši než ze mě, zavolám ti ho. Graham je v sousední ložnici.“
Anita: „Ty malý arogantní –“
Jason: „No no no. Takhle se mluví s někým, kdo ti dovolí nasytit se ze samotné podstaty svého těla?“
Anita k Nathanielovi: „Tobě to nevadí?“
Nathaniel: „Upřímně?“
Anita: „Ano, upřímně.“
Nathaniel: „Pokud budu první, pak ani trochu.“

N: „Anito, přestaň mluvit, prosím.“
A: „Proč?“
N: „Abychom si mohli zašukat.“

Anita: „Vždyť víš, že já musím být ve vztahu chlap, Jasone.“
Jason: „Do prdele, Anito, ty jsi chlap. A fakt, že nemáš to správné nádobíčko, na tom nic nemění.“

Jason: „My tě nesežereme, Anito. Kdyby tu ta možnost byla, Jean-Claude by mi tě nikdy nesvěřil. To už bys mohla vědět.“
Anita: „Je mi líto, kluci, ale jak na vás teď vidím drápy a zuby, moc tomu nevěřím.“

Anita: „Snažím se žít život, který mám. Ne sen o životě, který nikdy mít nebudu.“

Anita k Richardovi: „Řekl jsi zvíře, jako by to bylo sprosté slovo. Není. Ale dokud to ty sám nepochopíš, nesmíš nikomu dovolit, aby tě donutil cítit se špatně kvůli tomu, co jsi.“

Richard: „Anito, jak si asi myslíš, že se cítím, když si každý vůdce v tomhle městě, s kterým jednám, myslí, že píchám s vládcem města?“

JC: „V mé posteli leží Asher. Prozatím je mrtvý a ma petite to ruší. Kdyby se probudil uprostřed krmení, pak by to zajisté rušilo pro změnu tebe, Richarde.“

Anita: Hormony jsou zrádní parchanti. Jim nezáleží na tom, na kolik kousků máte roztříštěné srdce. Jim jde jen o to, že v místnosti je krásný chlap. Do prdele.

Richard: „Řekla jsi to sama, Anito. Chodíš s Jean-Claudem a Asherem, žiješ s Micahem a Nathanielem. Pověděla jsi mi, že se ti zatraceně líbí představa, jak ležíš mezi dvěma muži. Co jsou další dva navíc?“
Anita k JC: „Tos mu strčil ruku do zadku a hraješ si s ním jako s břichomluveckou loutkou? Protože tohle nezní jako on. Zní to jako ty.“

Anita: „Proč si muži vždycky myslí, že jen muži dokážou ženu naučit dobrému sexu?“
Richard:„Takže tohle tě naučila jiná žena?“
Anita: „Ne, přišla jsem na to sama, díky moc. Jak jsem řekla, trénovala jsem.“

Anita: „Nikomu z těch, kdo mi říkali ‚věř mi‘ nebo ‚copak mi nevěříš‘, se věřit nedalo.“

Anita: „Podle zákona nemůžeme Církev přinutit, aby změnila svoje vzdělávací metody. Odluka státu a církve a tak dále.“
Zerbrowski: „Já nemůžu, federální šerif Blakeová nemůže, ale Anita Blakeová, miláček vládce města, by něco zmohla.“
Anita: „Přemlouváš mě snad, abych někoho přemluvila, aby zastrašoval slušného a váženého občana?“
Zerbrowski: „Udělal bych snad něco takového?“

Arnetová: „Mohla bych dělat jako polda na tomhle typu zločinů celé roky a nikdy bych do záležitostí monster neviděla tolik jako vy. To musím taky šukat s nestvůrama, abych byla stejně dobrá jako vy?“

Anita: „Co když ho nechci zabít, protože to možná neudělal? Pokud mu uříznu hlavu a vyjmu srdce a zítra zjistíme, že je nevinný, co pak? Mám jen říct ‚Sorry, stane se?‘“

Anita: „Já zabíjím, protože zákon říká, že můžu, ne proto, že chci.“

Hudson: „Vy–jste–zkurvená–vražedkyně.“
Anita: „Jo, někdy, někdy jsem.“
Hudson: „To byla urážka, Blakeová.“
Anita: „Snažím se neurážet, když mi někdo řekne pravdu, seržante.“

Anita: „Tohle je můj večírek, seržante Hudsone. Pozvala jsem vás na tanec, ne vy mě. Byla bych ráda, abyste na to pamatoval, když spolu jednáme.“
Hudson: „Vy byste tam vážně šla sama, co?“
Anita: „Jsem popravčí upírů, seržante. A při tom jsem obvykle sama. Jen já a grázlové.“

Hudson: „Federální šerif mi právě řekl pravdu. To je docela osvěžující.“
Anita: „No, pak pro vás budu hotový závan čerstvého vzduchu.“

Anita: „Na sex jsem moc unavená, Jean-Claude. Jsem moc unavená na cokoli.“
JC: „Jak jsem se obával, vzal jsem si až příliš, nebo se ardeur napojila na tvé přirozené pudy.“
Anita: „O čem to teď krucinál mluvíš?“
JC: „Dlouho předtím, než si tě ardeur našla, ma petite, zjistil jsem, že jen zřídka býváš na sex moc unavená.“

Poslední dobou mi přijde, že jen přehazuju kopu hnoje, aby se na jejím místě objevila další. Grázlové jsou jako lavina. A já se jí s lopatou v ruce snažím postavit.

Není moje práce starat se o to, jak se z ubohých hajzlíků stanou sérioví vrazi. Moje práce je zajistit, aby už nikdy nikoho nezabili. To já dělám. Jsem popravčí. Někoho v mém městě zavraždíte a já budu poslední člověk, kterého ve svém životě uvidíte.

Vydává: Epocha; květen 2013

komentářů 6

  • Ewelyn Dark 18.4.2013na8.18

    Ale fuj, niektoré tie hlášky by mali po ráne zakázať! :-D Som sa skoro utopila v káve od smiechu. xD

    • Renča 18.4.2013na8.29

      A to jsem si přitom říkala, jestli ty citáty nejsou moc vážné.
      Prostě jak jsem to četla, tak jsem si značila ty, které mě zaujaly, ale když jsem pak po sobě četla tenhle výběr, tak jsem tam fakt vtipných věcí našla jen pár. Anita v tomhle díle strašně moc dumá o sobě, svém životě a vztazích.
      Nějakých extra vtipných situací tam moc není. Zato hodně těch erotických, což je asi z citací poznat.
      Ale u definice „náhodného sexu“ jsem se smála, to je fakt :D
      Díky, Ax, za skvělej překlad :)

  • Cukýna 18.4.2013na8.41

    Bože, už jen kvůli těmhle hláškám se nemůžu dočkat dalšího dílu. Je vidět, jak moc se Anita od začátku série změnila. Fakt si nelze většinu postav neoblíbit nebo k nim aspoň necítit nějaký emoce – jako třeba odpor nebo vztek. A vypadá to, že budu hodně překvapená, např. Richardem.

  • Lea 18.4.2013na11.08

    Konečně obálka, na kterou se dá koukat. Anitu už čtu jenom okrajově, ale tohle bych snad i měla hrdě na poličce.

  • Clairol 18.4.2013na22.17

    Jak to ta Anita všechno stíhá obhospodařovat? Ale jak se tam objeví Jean-Claud mé srdíčko vždycky zaplesá,sakra. :D :D

    • Renča 19.4.2013na7.30

      řekla bych, že nestíhá :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít