Kendare Blake: Anna krví oděná
Sedmnáctiletý Cas má důležitý úkol, vyhledává nepokojné duchy a posílá je na odpočinek. Jde o nebezpečnou a osamělou práci, ale on ji bere jako svoje životní poslání alespoň do chvíle, než narazí na Annu Korlovovou.
Theseus „Cas“ Cassio Lowood nepoznal normální dětství. Jako malý kluk přišel o otce, který se jednou nevrátil z lovecké výpravy, a našly se z něj pouze ohlodané pozůstatky. Cas se nikdy nedozvěděl, kdo ho zabil, ale už tehdy přísahal, že toho ducha jednou vypátrá a zničí. Od svých čtrnácti pak věčně cestuje – od města k městu, od jednoho ponurého místa k jinému. Přijet, vypátrat a zabít cokoliv tu zrovna straší. Je to rutina, do které nepatří myšlenky na přátele ani na budoucnost. Společně s matkou a protivným kocourem Tybaltem projíždí křížem krážem Ameriku a následuje legendy a strašidelné zkazky o přízracích a záhadných zmizeních.
Po tři roky jde všechno až překvapivě snadno, jednoho dne se ale Casovi dostane do ruky dopis a v něm jediné jméno napsané krví. Jeho příští zastávkou se brzy poté stává město Thunder Bay v Ontariu, kde už víc než půl století řádí duch místními šeptem nazývaný Anna krví oděná.
Anně Korlovové bylo šestnáct, když jí v roce 1958 někdo podřezal krk cestou na školní ples. Pachatel nebyl nikdy dopaden a její duch se z neznámého důvodu ocitl uvězněný ve starém viktoriánském domě, kde dříve bydlela s matkou. Od té doby Anna zabíjí každého, kdo se odváží překročit práh jejího vězení. Tehdy se z ní stává vražedné monstrum trhající svoje oběti na kousky a takovou ji poprvé spatří i Cas – bledou, šílenou, s vystupujícími žílami a záplavou kroutících se černých vlasů, oblečenou do starých bílých plesových šatů zkrápěných krví. Cas vstoupí do Anina domu a také se z něj dostane ven, aniž by dokázal říct, proč ušetřila právě jeho. Rozhodne se tomu ale příjít na kloub.
Duchařské téma je v YA žánru velmi nezvyklé a stejně tak i hlavní mužský hrdina a vypravěč, kterého navíc dokázala poměrně dobře podat ženská autorka. Úvod neodbytně připomene staré díly seriálu Supernatural, příběh si ale rychle jde svou vlastní cestou a představí zajímavý duchařský folklor, v němž se prolíná bílá magie spolu s voodoo a znalostmi lovců. Samotné likvidaci duchů je věnována velká pozornost, ale i přes některé skutečně detailní popisy výsledný dojem není nijak přehnaně děsivý. Z postav na sebe největší pozornost okamžitě strahává Anna. Její tragická smrt a kletba, kvůli níž je nucena proti vlastní vůli zabíjet, nevyhnutelně vyvolává soucit a lítost. Jde o nejlépe vykreslený charakter neustále utápěný v zoufalství i plný naděje.
Anna krví oděná má na své straně povedenou obálku, název, který uhodí do očí a zaryje se do paměti, i spoustu pozitivních ohlasů ze zahraničí. A právě přehnaná očekávání jsou největším nepřítelem románu. Nevěrohodné vedlejší postavy, nelogičnost děje i zbytečné zvraty v jinak docela všední zápletce představují problém. Carmel, místní královna střední školy, a telepat Thomas, kteří Casovi pomáhají s pátráním po Anině minulosti, i sama Casova matka jsou načtrnuti jen zběžně a vývoji jejich vzájemných vztahů zkrátka nejde věřit. Příběhu by prospěla větší propracovanost a vyváženost. Cas v něm má usnadněno až moc věcí včetně obrovské nevšímavosti běžných lidí k vraždám a podivným událostem odehrávajícím se v jejich bezprostředním okolí.
Anna krví oděná je román pro mládež s jednoduchou zápletkou a povedenou duchařskou atmosférou, který navzdory dobrým nápadům a originálnosti bohužel nedokáže splnit, co předesílá. Přesto bych knihu nerada odsoudila a raději s konečným verdiktem počkala na pokračování. Druhou polovinu příběhu Anny a Case chystá nakladatelství Baronet na květen pod názvem Dívka z nočních můr.
Ukázka
Vydal: Baronet; 2013
Koupit knihu
Recenze, pod kterou se můžu podepsat. Anna mě zklamala jednoduchou zápletkou a plochými, nevěrohodně jednajícími postavami. Jediné plus je v tom,že se mi to dobře četlo, a i když mě příběh velmi nudil, tak jsem pořád otáčela na další stránky. „Román, který nedokáže splnit, co předesílá“ – naprostý souhlas.
Dodala bych, že naprostá většina čtenářů je z Anny nadšená. Já ne, ale rozhodně bych od ní nerada někoho odrazovala, její pokračování se i mně líbilo mnohm víc.
Líbilo se mi prvních tak osmdesát stran. Pak mi přišlo, že autorku přestalo bavit hrát si s textem a zaměřila se jako u všech podobných knih na city. Ještě nemám dočteno, takže nezatracuju, nicméně Anna a její domeček mě bavily spíš v té první fázi.