Alyson Noëlová: Modrý měsíc

Děj druhého dílu řady Nesmrtelní se odehrává pouhé tři týdny od skončení dílu prvního, ale občas má čtenář pocit, jako by uplynul větší časový rozestup…

Ever se učí ovládat své schopnosti a Damen jí ve vyučování usilovně pomáhá. Ve vztahu jim to klape, ale kdykoliv se spolu víc intimně sblíží, Ever zacouvá. Damen je trpělivost sama, ale i tak ho mrzí, že mu jeho láska vyčítá minulost a žárlí na dívky, s nimiž měl kdysi dávno vztah. Když se pak ve škole objevuje charismatický a sympatický Roman, jediná Ever k němu cítí cosi jako odpor a silnou nedůvěru. Netrvá dlouho a na Damenovi se začnou projevovat příznaky nemoci. Naivní Ever se domnívá, že když už je Drina konečně pryč ze scény, nic už jim nemůže zkazit jejich štěstí. Víc už se snad ani mýlit nemůže.

Autorka se nezapomněla věnovat pocitům mladičké Ever, která je čerstvě nesmrtelná, ale přitom si prochází problémy se spolužáky, přítelem a tetou. Bravurně také popsala chování Damena, který měl šest set let na to, aby studoval lidské myšlenky a jednání. Odlišnost obou hlavních hrdinů je do očí bijící – jsou jako dva magnety, které se přitahují a skvěle doplňují.

Dialogy jsou poutavé a v dobře vyvážené míře se střídají s úvahami. Text je místy podbarven ironií a skrytými narážkami, ale příběh se odehrává ve vážnějším duchu. Napínavé scény, postupné odhalování zápletek, mírná dramata a nadpřirozeno se snoubí s romantikou. Výprava do minulých životů Ever byla sepsána s lehkostí a elegancí. Prolínání času minulého se současností zvládla autorka velice dobře. Scény dávají smysl, a přestože nejsou příliš rozsáhlé, obsahují toliko potřebné informace, aby objasnily vše důležité.

Zemi léta autorka vymyslela a popsala jednoduše, ale přitom kouzelně. Kdo by se tam nechtěl podívat? Zároveň však čtenáře neodvádí z cesty a nerozptyluje jej myšlenkou na tento magický koutek, přičemž si nechává otevřená zádní vrátka, aby se tam mohla v budoucnu vrátit a sdělit nám o tomto místě víc.

Hlavní postavy mají sklon zapomínat na základy slušného vychování a v některých okamžicích čtenář doslova čeká na slůvko „děkuji“. Zdali byl příběh ochuzen o toto jednání úmyslně, nebo omylem, se zřejmě nedozvíme. Musím však uznat, že v případě Ever se to dalo pochopit, protože měla hlavu plnou důležitějších věcí. Jak už to tak bývá u hlavních hrdinů, kteří myslí srdcem a ne rozumem, i v tomto případě přinese Ever její zbrklé a unáhlené chování do budoucna jen samé nesnáze.

Autorce se podařilo sdělit čtenáři během děje v jemných náznacích jakousi nápovědu o určitých postavách, ale nejlepší na tom je, že tyto informace si čtenář poskládá do celkového obrazu až na samém konci příběhu. Kniha je plná překvapení a zvratů, ale teprve na závěr zjistíte, jak moc byl příběh spletitý a nečekaný. Konec je otevřený a dává čtenáři tušit, o čem bude pokračování. Jediná myšlenka, která mě napadla, byla: „To už je konec? Rychle chci další nášup!“

Obálka knihy by se mi víc líbila bez dívky, která má zřejmě znázorňovat Ever. Její úsměv působí křečovitě a nepřirozeně, takže by bylo určitě lepší, kdyby se dívka dívala na měsíc a ne „na čtenáře“. Temné pozadí schvaluji, ovšem je škoda, že měsíc nezabírá víc místa, protože má v knize podstatnou roli.

Vydalo: Argo; 2011