John Ajvide Lindqvist: Ať vejde ten pravý

Literární recenze / 18.11.2010 /

„Eli. Nechceš se mnou chodit?“ – „Jak to myslíš?“ – „Jako že… jestli nechceš být moje holka.“ – „Jak jako?“ – „Možná už ve škole kluka máš.“ – „Ne, ale… Oskare, já nemůžu. Já nejsem holka.“ – „Cože? Jsi snad kluk nebo co?“ – „Ne. Ne.“ – „Tak co jsi zač?“ – „Nic.“ – „Jak to, nic?“ – „Nejsem nic, nejsem dítě. Ani dospělá. Ani kluk. Ani holka. Nic.“ (str. 164)

Příběh o lásce? Snad. Spíš ale příběh dvou osamělých dětských duší Eli a Oskara, i když jedna už prožila o nějakých pár tisíc pátků víc, přesto je rodící se cit i pro ni něčím novým.

Dvanáctiletý Oskar je třídní otloukánek. Když ho napadnou kluci ze školy, raději poníženě zakvičí, než by snesl trest. Krade v obchodech, aby si dokázal, že není takový srab. Fascinují ho vrazi a násilí. A tak vás napadá, že kdyby nepotkal Eli, nevyrostl by z něj stejný násilník, jaké obdivuje? Zda by se za své vlastní křivdy z dětství mstil v dospělosti na jiných?

Přelom října a listopadu roku 1981, tři týdny, kdy bydlela „holčička“ Eli se svým „tatínkem“ Håkanem na sídlišti na okraji Stockholmu, tři týdny, které nenávratně změnily osudy několika jeho obyvatel. Eli je anděl i ďábel. Její výčitky svědomí jsou slabší než chuť žít. Oskara od osudu jiných jejích obětí zachránilo pohlazení, nečekaný projev lásky, vyjádření osamělosti, nalezení spřízněné duše, která jí jako jedna z mála dokáže porozumět.

Autor John Ajvide Lindqvist nám předestřel psychologické drama s hororovým prvkem. Ač je to především příběh o dětech, není pro děti. Tím hororovým prvkem by měla být upírka, daleko děsivější je ale Oskarův osud a příslib toho, co by z něj mohlo vyrůst za člověka, či mladí násilníci v jeho třídě. Håkan je stvůrou i obětí své vlastní sexuality, s posunutou hranicí svědomí je pro své okolí neméně nebezpečný než Eli. Ta zneužívá jeho lásky či posedlosti, možná jí však ani nic jiného nezbývá. Jenže i Oskar dokáže z lásky přivírat oči. A tak vám vrtá hlavou, zda z něj nevyroste další Håkan.

Čteme nejúspěšnější horor desetiletí, jak je uvedeno na obálce, či spíše společenské drama? Vždyť otevírá několik věčně ožehavých témat, jako je šikana, pedofile, alkoholismus, fetování mládeže či výchova dětí v rozvrácených rodinách. Ponuré atmosféře příběhu napomáhá i anonymní prostředí velkého sídliště, kde jsou si lidé víceméně lhostejní. I ta partička ztracených existencí s osudem utopeným v alkoholu, co se schází každý večer v hospodě u Číňana, je partou jen naoko. Každý se stará hlavně sám o sebe. A i když by si třeba Lacke mohl žít lépe a pomoci z životní šedi i prodavačce Virginii, tak rozhodnutí provést něco se svou promarněnou existencí odkládá tak dlouho, až je pozdě.

Švédskou filmovou adaptaci jsem viděla před necelými dvěma lety a dodnes si pamatuji, jak mrazivě na mne příběh zapůsobil, ale také to, že mi zůstaly některé nezodpovězené otázky. Knižní předloha na ně odpověděla a přinesla i několik zápletek navíc. Autor mezi nimi velmi dobře přechází. Při vyprávění o Oskarovi sklouzává do dětsky naivního nazírání na svět, a téměř byste mohli nechat tyto úryvky číst dětem, protože i já se při jeho rozhovorech s maminkou či tatínkem nebo u „příběhu veverky“ cítila, jako bych četla třeba Bylo nás pět. Když se však ocitnete s Håkanem v knihovně (které jsem dodnes považovala za téměř posvátná tichá místa, teď však přemýšlím o jejich zákoutích) či na bazénu, tak dostáváte příběh pro otrlé čtenáře. Některé detaily účinků kyseliny solné by si autor mohl nechat pro sebe.

Na Oskara a Eli nejde zapomenout. Upírský horor? Tenhle příběh by byl děsivý i bez toho upírského prvku. Vždyť jak napsal sám autor: „Všechno, o čem v knize píšu, je v podstatě pravda, jenom se to stalo trochu jinak.“

Vydalo: Argo; 2010

komentáře 3

  • Cukýna 18.11.2010na0.00

    Tahle kniha opravdu vypadá ponuře a může člověka strhnout do deprese, co? Vypadá to smutně a myslím si, že člověka citově rozhodí, ale i tak jsem na knihu zvědavá a určitě si ji v brzké době přečtu.

  • Renča 18.11.2010na0.00

    To Cukýna: věděla jsem, co od knihy čekat, protože film už jsem viděla dřív, takže žádná deprese, ten hlavní dojem jsem už měla za sebou. Přes tu upírku je tenhle svět mrazivě skutečný, není to "veselé a hravé" jako řada upírských romancí.

  • Renča 29.8.2016na20.29

    Zdá se, že po dvou filmových adaptacích (švédské a americké) se dočkáme i televizního seriálu. Stanice TNT si objednala pilotní díl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít