G. Del Toro, Ch. Hogan – Zhoubný kmen: Nákaza
Byli tu vždy. Upíři. V ústraní a temnotě. Čekali. Teď přišel jejich čas. Během týdne dostanou Manhattan. Za měsíc celou zemi. Za dva měsíce – celý svět. Docela pěkná prognóza, nemyslíte? Raději nejezděte do New Yorku a pokud už musíte, necestujte letadlem. Zdá se, že Ground Zero je magnetem i pro nemrtvé.
To jednoho zářijového dne nasednete v Berlíně na Boeing 777, těšíte se na svou rodinu v New Yorku, bezpečně přistanete na letišti JFK, když najednou letadlo zastaví, zhasne všechna elektronika a vy se probudíte v nemocnici. Nevíte, co se stalo, jak jste se tam dostali. Cítíte jen bolest v krku, ale jinak vám nic není. Drží vás však v karanténě. Doktoři chtějí vědět, co se v letadle událo, ale vy si na nic nepamatujete. Dozvídáte se, že jste jedním ze čtyř šťastných, kteří přežili. Ale co? Jak zemřelo těch 200 dalších pasažérů v letadle? Nevíte, ale zas tak moc vás to ani nezajímá. Vy žijete a chcete domů k rodině. Doma jste však nervózní, pořád máte žízeň, která se nedá ničím uhasit. Bolest v krku se zhoršuje a navíc vás bolí hlava z nějakého hlasitého vytrvalého dusotu. To slyšíte tlukot srdcí vaší ženy a dětí. Naštěstí máte silnou vůli a pošlete je pryč. Uvědomujete si, že se s vámi děje něco divného. Obejmete s láskou své milované bernardýny a zakousnete se jim do hrdla. Žízeň konečně polevila, ale vaši miláčci jsou mrtví. Zamknete se v kůlně a přivážete k řetězu. Vaše rodina měla štěstí, ne každý má doma psy. Takhle se odvíjí příběh jednoho z pasažérů, většina ostatních je podobná, až na to, že oni neměli tu sílu poslat svou rodinu pryč. A domů se vrací všichni pasažéři, i ti, co v letadle zemřeli.
Filmový tvůrce Guillermo Del Toro a spisovatel Chuck Hogan spojili své síly a stvořili katastrofický román o rychle se šířící epidemii, která, jak se zdá, bude jen průvodním jevem války prastarých vampýrů. Vampýrismus se v tomto případě šíří neuvěřitelně rychle prostřednictvím krevních červů. Po kousnutí vampýrem se červ dostane do těla hostitele a šíří se jako rakovinové bujení. Během několika hodin si přizpůsobí lidský organismus a z člověka se stává nemyslící zombie, toužící po jediném – ukojit svou žízeň po lidské krvi. V nakaženém však přetrvává instinkt vrátit se domů, takže prvními oběťmi se stávají nejbližší. Z upírských klasik je převzato, že upír nemůže překročit tekoucí vodu, zabíjí ho sluneční paprsky či setnutí hlavy. Tady je navíc potřeba zničit i červy – UV zářením.
Nečekejte žádnou upírskou romanci, které jsou dnes tak populární. Žádné kožené kalhoty, třpyt či dlouhé pohledy. A ani „přemožitel“ není žádný svalovec se zářivým úsměvem, ale starý nemocný muž, který přežil za 2. světové války hrůzy vyhlazovacího tábora v Treblince. Tam se poprvé tváří v tvář setkal s Prastarým vampýrem, který si to místo vybral k nepozorovanému hodování na zbědovaných židech. Setrakian je upírům od té doby na stopě a sbírá vědomosti. Ozbrojen pouze znalostmi, pilulkami na srdce, mečem a UV lampou zabíjí velké množství upírů. Společně s doktorem Goodweatherem, který se pomalu ale jistě stává z lékaře popravčím, a deratizátorem Fetem vytvoří v ohroženém New Yorku tým pro boj s Prastarým a jeho „potomky“. A nepotřebují k tomu ani žádnou silnou ženskou hrdinku!
Hororové thrillery bývají většinou vyprávěny z pohledu jedné osoby. Tady máme vyprávění ve třetí osobě z pohledu několika různých postav, jejichž osudy spolu zdánlivě nesouvisí. Jako bychom se spíš dívali na film a kamera zabírala různá dějiště (či bojiště?). Docela dlouho tak trvá, než čtenář zjistí, které postavy příběh potáhnou, na které se má zaměřit (pokud si tedy nepřečte anotaci na obálce). Trochu to připomíná seriál „24“, vidíme střípky událostí odehrávajících se zároveň na různých místech. Doktor Efraim Goodweather z Úřadu pro kontrolu nemocí se snaží zjistit, co se stalo lidem v letadle, a zabránit případnému šíření epidemie, jeho syn pozoruje zatmění slunce při baseballovém zápase, mladý Mexičan převáží dodávku s neznámým nákladem, nemocný miliardář pozoruje zatmění na obrovské LCD televizi a je v podivném očekávání, žena pozoruje zemi z kosmické stanice a krysař má příliš mnoho zakázek v okolí staveniště Ground Zero.
Vyprávění je velmi dobře gradováno hlavně z počátku, kdy stejně jako hrdinové nevíme, co se vlastně děje, nějaké upíry tušíme vzhledem ke vpichům na tepnách a bezkrevnosti obětí, ale nevíme, jak budou vypadat, kolik jich je, jaké budou mít schopnosti. Zbytečné a únavné mi připadalo to vyjmenování různých úřadů a ústavů, jejichž pracovníci se přetahovali o vyšetřovaní situace okolo letadla. Snažili se autoři poukázat na přebujelou byrokracii v USA? Není mi ani moc jasné, proč chtěli posílit víru lidí, že zatmění slunce je zlověstný jev. Nejprve to vypadalo, že se snaží jen na tuto nesmyslnou víru poukázat, protože lidé věří, že jejich sousedi se chovají divně jako důsledek z pozorování zatmění, ale svým příběhem mohou spíš dosáhnout opaku.
Efraimův boj proti viru připomíná Roberta Nevilla z románu Já, legenda. Jen tady sledujeme počátek nákazy, zatímco v Mathesonově knize jsme viděli svět až poté, co jej epidemie plně ovládla. Jejich boj je však podobný, oba se snaží především chránit svou rodinu, oba se snaží najít racionální odpovědi na nemožné. Jak to dopadne tentokrát, to zatím nevíme. Autoři svůj příběh rozložili do třech dílů, takže zůstává řada nezodpovězených otázek. Víme, kdo je zodpovědný za tragédii v letadle, ale neznáme jeho motiv. Proč se rozhodl cestovat do nového světa? Proč se rozhodl šířit nákazu? Proč právě teď, když „žije“ už tak dlouho? Jak zareagují ostatní Prastaří?
Některých odpovědí se možná dočkáme v dalším díle, který autoři připravují na září roku 2010. Snad se jim ho podaří napsat stejně skvěle jako díl první.
Původní název: The Strain: Book One of The Strain Trilogy
Nakladatelství: Beta
Překladatel: Linda Bartošková
Počet stran: 432
Vazba: vázaná
Počkám si na vydání kompletní trilogie a pak s chutí do toho!