Rozhovor s Danielou Mičanovou

Rozhovory / 13.4.2007 /

Po dlouhé době zase něco neobvyklého. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Danielou Mičanovou, autorkou upíří trilogie Alexander, Lucius a Orlando. O psaní, překládání, ale i o připravované čtvrté knize Jakubovy housle se můžete dozvědět přímo od spisovatelky samotné.

Micanova1Na začátek si neodpustím klasickou otázku: Jak jste se vlastně k ne zrovna obvyklému zájmu o upíry dostala?
V mém případě vše začalo strašidelnými pohádkami, na které jsem si potrpěla odmalička. Snad proto mi zájem o upíry nikdy nepřipadal neobvyklý ani nepřirozený. Plynule jsem přešla od pohádek pro děti k pohádkám pro dospělé.
Jak tento váš zájem vnímá vaše okolí? Ze své vlastní zkušenosti vím, že reakce jsou spíše shovívavé a většina lidí mě pokládá za neškodného blázínka. Jak je tomu u vás?
Moji nejbližší přistupují k mému koníčku vlídně, až bych se nebála říci laskavě. Někteří členové domácnosti se do mých hrdinů dokonce zamilovali, což mi dodává odvahu do dalších bitev. Koneckonců, moji upíři nevystupují jako nelítostná monstra. Když konají, co je třeba, počínají si něžně. Pokud jde o širší okolí, mám samozřejmě velkou radost, když mě někdo pochválí, ale jinak pro mě většinový názor není směrodatný. Píšu, co cítím, s tím nic nenadělám ani já ani nikdo jiný.
Kdy jste se rozhodla, že se mimo překládání budete věnovat i spisovatelské činnosti a co vás k tomu vedlo?
Zde si dovolím nepatrné upřesnění. Já jsem nejprve psala, překládání přišlo až posléze – vlastně jako vedlejší produkt mé literární činnosti. Když jsem před lety začala obcházet vydavatele s Alexandrem, ozvali se mi z jistého nakladatelství. O upírské knihy sice nestáli, ale můj styl se jim zalíbil natolik, že pro mě měli nabídku… Dnes je z toho téměř deset let plodné spolupráce a na dvacet přeložených titulů. Pokud bych měla přemýšlet nad důvody svého psaní, asi to bude znít zbytečně pateticky, ale píšu, protože neznám lepší způsob, jak si dokázat, že nejsem jen továrnička na znehodnocování potravy. Nešlo o rozumové rozhodnutí, ale o bytostnou potřebu.
Jaký to byl pocit vidět svou první knihu na pultech knihkupectví?
Povznášející. I když jsem si musela pár let počkat. Alexander, tehdy řečený Modrá krev, neměl nejlepší distribuci a na pultech se téměř neobjevil. Od té doby se něco málo zlepšilo, alespoň zde v mé rodné obci, kde jsou lidé přinejmenším zvědaví, co ta Mičanová zase napsala.
Které knihy, filmy a autoři vás nejvíce ovlivnili při vlastním psaní?
Samozřejmě velkolepá Upírská kronika Anne Riceové, ale také dlouhý rejstřík autorů neupírského charakteru. Na pustý ostrov bych si určitě vzala nepřekonatelného Egypťana Sinuheta od Miky Waltariho, Hraběte Monte Crista od Alexandra Dumase a taky něco od Vladimíra Neffa, miluju dobrodružství Petra Kukaně z Kukaně (Královny nemají nohy a spol.). Možná bych přibalila i Aloise Jiráska. V poslední době ale čerpám inspiraci především z vážné hudby, zkuste například Koncert pro housle a orchestr a-moll od Antonína Dvořáka.
Který z vašich literárních hrdinů je vám nejbližší a proč?
Alexander je moje duše, Orlando srdce a Lucius je moje tajná radost. Jinak se vždy cítím nejvíce spřízněná s ženskou hrdinkou, kterou mám právě rozepsanou. Postupně jsem se stala Annou, Violou, Kristýnou, Miriam i Julií. Kdybych si ale měla vybrat, s kým půjdu na kafe, asi bych zvolila Alexandra. Oba jsme nenapravitelní romantici a určitě bychom si skvěle popovídali.
 Na vašich knihách se mi líbí především to, že se odehrávají v naší rodné vlasti. Jaký máte vztah k jižní Moravě? Cestujete po českých luzích a hájích?
I mně se na mých knihách líbí, že se odehrávají v naší krásné rodné vlasti, jsem patriotka. Jižní Morava, hlavně hanácké Slovácko, toť kraj mého srdce. Jsem hodné děvče z dědiny pod Pálavou, mám tady kořeny a to kořeny poměrně hluboké. Zdejší víno, slunce, měkce zvlněná krajina, folklór a temperament tvoří neoddělitelnou součást mé bytosti. Ano, po vlastech jsem kdysi cestovala a ráda, teď se mi zoufale nedostává času. Stále optimisticky doufám, že si to někdy vynahradím.
Nedávno jsme se v Pevnosti (1/2007) setkali s vaší povídkou Dívka a divotvůrce, která se mi osobně velmi líbila. Plánujete napsat pro Pevnost další dílka?
V tuto chvíli mě zcela pohltil překlad skutečně rozsáhlého historického eposu z časů Alexandra Velikého. Až ho koncem července odevzdám a trochu pookřeju, ráda bych se konečně plně oddala rozepsanému upírskému románu. Počítám, že si vyžádá veškerou energii, důvtip i inspiraci, takže letos žádnou další povídku nezvládnu. Ale jinak bych samozřejmě ráda ještě někdy něco kratšího napsala, budou-li mi Mú;zy příznivě nakloněny.
Od vydání Orlanda uplynuly už skoro čtyři roky a vaši fanoušci již napjatě očekávají, že se dosavadní upírská trilogie rozroste na tetralogii. Co můžete na chystaný čtvrtý díl – Jakubovy housle – prozradit a kdy se na něj můžeme těšit?
Také napjatě čekám, jak si moji zubatí hoši tentokrát poradí… Musím kajícně přiznat, že jsem se na nějakou dobu ztratila v překladech – ty čtyři roky znamenají osm obsáhlých amerických historických románů. Bohužel nejsem z lidí, kteří se hravě soustředí na dvě různé věci. Přepnout z režimu „překlad“ do režimu „vlastní tvorba“ je pro mě téměř nemožné. Proto si od srpna beru tvůrčí volno, aby Jakub konečně dostal, co zasluhuje. Prozradit mohu pouze to, že míchám své oblíbené ingredience v neobvyklém poměru. Jakubovy housle by měly být o poznání současnější i svižnější než moje předchozí knihy, milovníci historie však o svou třešničku na dortu nepřijdou. Kromě houslí bude v sázce také dědictví jistého egyptského mága, ale více neprozradím. Svůj pohádkový dort bych chtěla upéci, nazdobit a předat nakladateli pokud možno do konce letošního roku. Držte mi prosím palce.
Bonusová otázka nakonec: Je něco, co chcete vzkázat našim čtenářům?
Především chci poděkovat všem, kteří vlídně přijali mé hrdiny a podělili se o ně s ostatními. Čeští autoři nemají ustláno na růžích, každá vydaná kniha – a mnohdy i o holé živobytí – představuje tvrdý boj. Pokud mě na mé tvůrčí pouti občas někdo pochválí, bojuje se mi o poznání lépe. Děkuju a přeju všem hodně štěstí, jiskřivé radosti a nespoutané vnitřní svobody.
Děkuji za rozhovor.

Rozhovor pro vás připravila a autorku vyzpovídala Magiere.

Jeden komentář

  • Magiere 13.5.2007na9.27

    Až autorce vyjdou ony slibované Jakubovy housle, budeme vás o tom samozřejmě ihned informovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít