S Konstantinem Šindelářem nejen o překladech děl bratrů Strugackých

Publikováno: Autor:

Je mi nesmírnou ctí čtenářům představit předního překladatele ruské fantastiky Konstantina Šindeláře, díky němuž máme možnost číst nové překlady děl bratrů Strugackých v původních necenzurovaných verzích, které nakladatelství Triton začalo vydávat.

Jak se stalo, že se rodák z Moskvy dostal do tehdejšího Československa? Jak jsi to jako dítě zvládal?

Tak tohle se přihodilo v roce 1988. Máma se podruhé vdala, a najednou, přinejmenším v mých vzpomínkách to působí náramně rychle, jsme se stěhovali. První třídu jsem odchodil ještě v Moskvě, no a od té doby už jsem ryzí produkt českého vzdělávacího systému. A jestli to byl zvrat? Všechny zvraty jsou nakonec jen otázka zvyku, řekl bych. Vím, že mě tady poměrně dost věcí překvapilo: Jak je možné, že tu rostou stromy, ze kterých padají ořechy? Jak je možné, že tu jedí omáčky, do kterých si máčejí takové to kulaté, nakrájené pečivo? Jak je možné, že tu nemají nijak zvlášť rádi Rusy? V sedmi letech jsem musel odpovědi na všechny tyhle (i další) otázky hledat s obtížemi. Dnes je mi šestkrát tolik a jsem o něco málo moudřejší.

Jak na tebe působí slovní spojení ruský medvěd?

Osobně mám pro medvědy slabost; je to fajn zvíře, takový medvěd. Tedy, pokud mě nějaký zrovna nehoní po lese (nestalo se). Jinak si ale taky myslím, že všelijaká národní zvířata, tyhle národní zvířecí symboly moc nedávají smysl. Jednotlivé národy si totiž zbytečně moc fandí a vystavují na odiv všelijaká „lepšozvířata“: draky, lvy nebo přinejhorším kohouty. Ale nikdo se nechce ztotožňovat s kosem, kobylkou nebo třeba rejskem, třebaže by to kolikrát sedělo podstatně líp.

Jaký je chlebík překladatelův? Dá se nějak popsat, co ti překladatelství bere a naopak dává?

Tak tahle otázka by se dala rozvinout do podoby samostatného, a to dokonce dost košatého rozhovoru. Bavíme-li se o českých překladatelích beletrie, jejich chlebík není chlebík, ale spíš gumový rohlík. Práce to je nesmírně náročná, ba až vyčerpávající, a to časově, vědomostně i psychicky – přinejmenším pokud ji chcete dělat pořádně –, ovšem honoráře, byť tedy v poslední době mírně povyrostly, nejsou nic, čím byste se mohli holedbat u piva.

Lidé ovšem v branži zůstávají, protože ona je to nesmírně povznášející a osvěžující a naplňující činnost, nezřídka dokonce s kulturním a společenským přesahem. Jenomže zápal pro věc účty nezaplatí, a tak si leckdo přivydělává i jinak a leckdo má zase překládání beletrie vyloženě jen jako druhé zaměstnání, nebo možná spíš placeného koníčka. Já sám to tak beru – jsem přes den normálně zaměstnaný a překládání se věnuji jedině po večerech a maskován. :) Sice to znamená, že přeložím jednu, nanejvýš dvě knížky do roka, ale zase si mohu vybírat, do čeho se pustím, stanovuji si termíny, nic mě netlačí a nehladovím. Přesto ale lidi, kteří překládají na planý (plný) úvazek (nechť to nevyzní licoměrně), obdivuji a fandím jim.

Co bys na první dobrou doporučil českým milovníkům fantastiky z rusky psaných nebo natočených sci-fi, fantasy a hororů?

Hm, tak doporučovat sice můžu, ale on si tady asi rusky stejně skoro nikdo nic nepřečte… Každopádně jsem před několika roky dal dohromady takzvaný Seznam přání, což je (zdaleka ne úplný) soupis knížek, které bych jednoho dne rád viděl přeložené do češtiny. Jak vidno, moc velký pokrok jsem v tomhle směru zatím neudělal – ze všech děl na seznamu u nás vyšel jedině román Vita nostra (mimochodem, zkuste si to přečíst, dává YA žánru úplně nový rozměr!). Všechno ostatní je zatím ve hvězdách, vysoko a daleko.

No a pokud bych měl doporučovat to, co už česky vyšlo, tak bych se vůbec nebál sáhnout po raných románech Sergeje Lukjaněnka (mezi nimiž samozřejmě vyčnívá Noční hlídka, u které se rozhodně nevyhýbejte ani jejímu filmovému zpracování), po sérii Metro 2033 (která má každý z dílů výrazně odlišný, posazený do jiné polohy) a ještě po mých necenzurovaných Strugackých, abych si taky přihřál svoji vlastní polívčičku. :) Bohužel, výběr u nás publikované ruské fantastiky příliš bohatý není, ale ani to není tak, že bychom tu z ní neměli vůbec nic.

 

Jsi nakloněný i k tomu překládat ruský horor? Jsme přehlceni americkou produkcí, a ta slovanská nám docela chybí, hlavně mladším generacím.

Kdyby se mi k tomu naskytla příležitost, tak bych nejspíš neodmítl, třebaže nebudu tvrdit, že by se horor coby subžánr nacházel vyloženě v popředí mého zájmu. Jelikož se ale snažím rusky psanou fantastiku průběžně mapovat a sledovat, co se na jejím poli děje, moje pozornost se čas od času nevyhne ani hororu. Dost se mi třeba líbila série knížek Andreje Cruze, která velice živým (lze-li to v tomto případě říct) a osvěžujícím způsobem líčí zombie apokalypsu. Slabost mám taky pro povídky a romány (i když romány má zatím jen dva) Darji Bobyljovové. Pak ještě Maxim Kabir, Sergej Kožin, ono jich vlastně není úplně málo, když tak nad tím přemýšlím…

A co tě přivedlo k bratrům Strugackým? Vždyť na docenění jejich díla je potřeba jistá elementární vyzrálost, která není dána všem.

Bratři Arkadij a Boris Strugačtí byli dokonce jedni z prvních (ne-li úplně první) autoři sci-fi a fantasy, k jejichž knihám jsem se dostal. Jejich díla tedy pomáhala formovat to, jak coby čtenář k celému fantastickému žánru přistupuji a co od něho očekávám (což by šlo shrnout jako: Míň fantastiky a víc lidských příběhů). Láska na první pohled to ale nebyla, to zase ne. Když jsem k jedenáctým nebo dvanáctým narozeninám dostal Je těžké být bohem, tak jsem tu knížku snad ani nedočetl, protože se v ní na můj vkus málo bojovalo a moc rozumovalo. Když jsem po ní ale náhodou sáhl o pár roků později, zhltl jsem ji pomalu za večer. Některé knížky asi člověk musí dostat do ruky v tu správnou chvíli, ne moc brzy a ne moc pozdě.

No a pak už jsem Arkadijovi a Borisovi propadl, postupně jsem přelouskal všechno, co napsali, začal jsem se zajímat i o ně samotné, o jejich životy a jejich názory… a nakonec se s jejich romány a novelami protnula také moje překladatelská dráha. Vydávání nových překladů Strugackých, založených na úplných a necenzurovaných originálech, zatím zdárně pokračuje: Piknik u cesty, Pondělí začíná v sobotu, Je těžké být bohem, Dravé věci naší doby… A ještě jsme s nakladatelstvím Triton v tomto směru neřekli své poslední slovo, to zdaleka ne!

Co povíš o filmech Andreje Tarkovského? Já je viděl všechny a nic lepšího podle mého skromného názoru nikdo nenatočil.

Upřímně, já Tarkovského až tak nakoukaného nemám – vlastně jsem od něj viděl jenom Stalkera a Solaris. Zrovna ten Stalker mě doopravdy fascinuje, a to z mnoha důvodů, mimo jiné i proto, že film, navzdory veškerým protivenstvím, nakonec vůbec spatřil světlo světa. Baví mě také srovnávání literární předlohy (románu Piknik u cesty bratrů Strugackých) a výsledného snímku. Strugačtí si s perfekcionistou Tarkovským dost „užili“ – scénář museli přepisovat dohromady devětkrát, přičemž se dějově i významově posouval stále dál a dál od původní knihy. Výsledkem jsou dvě fascinující, ale naprosto odlišná díla, mající jen několik málo styčných bodů. Mimochodem, Strugačtí (hlavně Arkadij) se přátelili i s další kulturním velikánem z dob SSSR, s bardem a básníkem Vladimirem Vysockým. To prý takhle spolu jednou popíjeli a… No, ovšem to už je úplně jiný příběh a odbočka, kterou si ponechám v záloze pro jinou příležitost :)

Jaká je tvoje překladatelská vyhlídka do budoucna?

Nemůžu říct, že by se ke mně teď nabídky překladů z ruštiny zrovna hrnuly, zkuste hádat proč. Na jednu stranu to chápu, ale jelikož mě překládání baví a nehodlám s ním přestat, nebojím se jít štěstíčku naproti a dál nakladatelům nabízet zajímavé a přijatelné tituly. Zrovna teď bych na český trh rád protlačil román Mnohoruký bůh dalajnu Svjatoslava Loginova (je i na zmíněném Seznamu přání), jedinou fantasy, co znám, která má mapu nakreslenou na čtverečkovaném papíru. Uvidíme, jak se to vyvrbí! Ale i kdyby se to nevyvrbilo, vždycky budeme mít Strugacké!

Někdy před dvěma týdny jsem odevzdal překlad „minisbírky“, obsahující u nás méně známé novely Pokus o útěk a Kluk z pekla plus dvě povídky, česky nikdy nepublikované. A plány do budoucna mám v tomhle směru velké, ne že ne: přinejmenším dvě další „minisbírky“, dva u nás dosud nevydané romány… Naštěstí je u Strugackých stále z čeho brát!

Čeština jako jazyk tě baví? Jsi schopen se v ní plně vyjádřit?

Já myslím, že tahle otázka by správně měla znít, jestli se dokážu plně vyjádřit v ruštině. A odpověď by zněla: Ano, ale už ne jako v češtině. Během let se tyhle dva jazyky v mé hlavě tak nějak prohodily, takže se čeština ocitla v pozici mateřštiny, kdežto ruština je pro mě, jak to jen říct, vysokoúrovňový, ale přece jen cizí jazyk. Když mluvím rusky, musím si vybavovat některá slova, slovní spojení a obraty. Zkrátka musím víc přemýšlet. U češtiny… dobře, ne že bych nepřemýšlel vůbec, ale přece jen o dost míň. :) Jo, no a k tomu, jestli mě čeština baví, tak můžu říct, že velmi. Možná nemá tak bohatou slovní zásobu jako angličtina nebo zrovna ta ruština, ale je hezky flexibilní (nejenom flektivní), a takhle flexibilita se dá využít u všeho možného: při práci se zdrobnělinami, při vymýšlení novotvarů, při básnění…

A co bys vzkázal mladším fanouškům fantastiky?

Vzkázal bych jim, aby nečetli jenom fantastiku. A tím chci říct: Fantastiku samozřejmě čtěte taky, ale nezůstávejte pouze u ní. Literární menu je bohaté, pestrá strava je základ a byla by škoda dávat si pořád dokola to stejné jídlo, byť vám sebevíc šmakuje. Tím se totiž možná ochuzujete o nové a zajímavé chutě… Byla to pěkná a hezká myšlenka? Mladší fanoušci fantastiky, prosím, nekamenujte mě! :)

Webové stránky K. Šindeláře
FB stránka