Autor: Pavel Skořepa

Mytologie kulturně a historicky odlišných národů jsou vždy zajímavé na zkoumání. Nejenom že pomáhají pochopit mentalitu, dokonce napomáhají při rozklíčování odkazů v umění jako takovém. O přílivu inspirace ani nemluvě.

Americký spisovatel Nathan Ballingrud se vydal na cestu do pekla s odhodláním vlastním pouze opravdovým milovníkům hororu. V povídkové sbírce Atlas Pekla nabízí hutnou dávku kvalitních a originálních hororových příběhů.

Vedlejší, až prakticky bezvýznamné postavy velkých příběhů si také občas zaslouží reprezentativní příběh, v němž mohou plně ukázat svůj charakter.

Zahrávat si s temnými silami můžeme přirovnat k zakoupení jednosměrné jízdenky do míst, v nichž není radno pobývat, natož aby se v nich člověk cítil komfortně. Je jedno, jakými názvy byla tato místa v průběhu historie označována, protože i jen z letmého kontaktu s nimi zamrazí.

Situovat se do role oběti je zdaleka tou nejjednodušší možností, jak se vypořádat s životními těžkostmi. Právě proto jí tak rádo takové množství lidí využívá k ospravedlnění vlastních poklesků.

Dílo a obzvláště tajemnem opředený život amerického spisovatele Edgara Allana Poea neustále dráždí mysli čtenářů. Kdo si dílo tohoto originálního a v mnoha ohledech novátorského zástupce romantismu zamiloval, tomu nedá klid.

Téma traumatu z osobní ztráty velmi blízké osoby a snahy se s tím vyrovnat bývá velmi silné samo o sobě. Co se ovšem stane, když se toto klasické lidské prožívání smutku a bolesti propojí s hororovým žánrem? Přesně na to odpovídá hororová novela Albra.

Pátrání po prastarém zlu, upíří epidemie kdesi v Indianě, hromada vystřílených nábojů, cákající krev a příběh odehrávající se koncem let osmdesátých a napsaný počátkem devadesátých. Americký spisovatel T. Chris Martindale se románem Noc krve poprvé představuje českému čtenáři, a to hned s plnou parádou.

Některá díla mívají trnitou cestu ke čtenářům. Dost často nezáleží ani na kultovnosti autorů, v tomto případě autorky, jde i o to prosté zjištění, že dílo může dalece předběhnout svou dobu a narazit na mantinely morálky, nepřízeň a nechuť k vydání, a kvůli těmto vlivům se na daný rukopis prakticky úplně zapomene a skončí v tom lepším případě někde zaevidovaný v archivu, v tom horším nenávratně zničený.

Temnota přichází zcela nenápadně. Dokonce se je schopna maskovat jako něco ušlechtilého, přesto v konečném důsledku zničí vše kolem sebe a neušetří ani špetku dobra.

Sváteční čas je přesně tím obdobím v roce, kdy se k sobě lidé snaží chovat lépe než po celý zbylý rok. Ovšem je to i doba, v níž bují a líhnou se všemožné odnože zasunutých traumat a neléčených zranění, která otvírají dveře i něčemu daleko temnějšímu.

Je vždy velmi příjemné číst knihu, která kromě pobavení předává i poučení, a to v absolutně vyvážené rovnováze. Obzvláště pokud se jedná o témata, která u nás nejsou až tolik v povědomí, rozhodně ne v takové míře a z takového úhlu pohledu, jak by si zasloužila.