Bratrstvo vládnoucí černou dýkou
Je tomu sedm let, kdy se J. R. Ward, v té době známá jako autorka historických romancí, rozhodla vstoupit na trh s knihou ze žánru romance paranormální. V roce 2005 měla smlouvu pouze na tři knihy a zřejmě tehdy ani nedoufala, že sérií o upírech z Caldwellu dokonale zahraje na strunu vkusu čtenářek upírských romancí a získá kontrakt na další díly. Série Bratrstvo černé dýky čítá k letošku deset dílů, jedenáctý díl vyjde na jaře příštího roku a autorka rozhodně zatím nekončí.
Ocitneme se v Caldwellu ve státě New York. Upíři zde žijí mezi lidmi, kteří nemají o jejich existenci ani potuchy, a bojují za zachování lidského i svého rodu proti úhlavním nepřátelům zvaným bezduší. V sérii nenarazíme na vlkodlaky, skřítky ani vodní nymfy. Z nadpřirozených bytostí, jak je známe, si autorka vypůjčila (a k obrazu svému přetvořila) upíry a padlé anděly a představila stvoření vzešlá ze své vlastní fantazie. Dočkáme se tak bytostí zvaných sympathové či temní, o nichž se více či méně dozvídáme z útržkovitých informací v průběhu celé série.
J. R. Ward vytvořila komplexní svět upírů, včetně jejich vlastního jazyku, politiky, biologie i náboženství. Její upíři se zpovídají dvěma nejvyšším autoritám – svému králi a Stvořitelce, tvůrkyni a bohyni rasy. Protikladem pro Stvořitelku je pak její bratr Omega, jenž byl Nejvyšším stvořen k udržení rovnováhy mezi dobrem a zlem.
Z důvodu přežití rasy byla po generacích plánovaného křížení vyšlechtěna skupina nejsilnějších upírů, která přijala jméno Bratrstvo černé dýky a jež po celá pokolení nese odpovědnost za ochranu upírů-civilistů před organizací bezduchých. V dávných dobách mělo Bratrstvo několik desítek až stovek členů. Ve chvíli, kdy čtenář vstupuje poprvé do příběhu, má Bratrstvo pouze šest členů, ačkoli v průběhu série dojde k několika změnám.
Jako upír se zde jedinec narodí. Prvních dvacet pět let žije jako slabé asexuální nedochůdče bez upírských schopností. Ve věku pětadvaceti let projde proměnou a stane se plnohodnotným upírem. Proměna, jež v občasných případech končí smrtí upíra, je provázena velkou fyzickou bolestí. Muži, zvláště pokud pocházejí z rodu bojovníků, nabudou během krátké doby v řádu hodin na muskulatuře i váze. Pro ženy je proměna stejně bolestivá, ale fyzicky se nijak nemění.
Bratrstvo černé dýky coby série ze žánru paranormální romance nemá jednu ústřední postavu. Čtenář sleduje propletené osudy jednotlivých členů Bratrstva a jejich vyvolených dámských protějšků, manželek, které se v upírském jazyku nazývají shellan.
Bratři mají několik shodných znaků. Jejich jména označují destruktivní stavy mysli i fyzična a od původního slova jsou jen lehce pozměněná vložením písmene H či minoritně jiným písmenem. Hlavními postavami tak jsou muži se jmény Wrath, Rhage, Zsadist, Vishous, Phury a Tohrment, natrefíme ovšem také na muže jmény Dhestroyer, Tehrror, Rehvenge, Hharm a další. Všichni hlavní mužští hrdinové série jsou fyzicky impozantní, s oblibou v koženém oblečení, rapu a drsné mluvě (ačkoli ta utrpěla v českém vydání poměrně konzervativním a jazykově velmi mírným překladem). Každý z Bratrů si nese své vnitřní trauma z hrůz, které za svůj předlouhý život prožili.
Jejich vyvolené shellan oplývají inteligencí i krásou a jsou výkvětem ctností. Všechny do jedné jsou laskavé, milující, pracovité, schopné, sebevědomé a ačkoli by pro svého muže udělaly první poslední, dokáží si dupnout, aby bylo po jejich. Některé ženské hrdinky jsou zajímavé od prvopočátku, jiné jsou představeny jako nesebevědomé naivky, které si své místo na slunci musí teprve vydobýt. Jen některé si svým charakterem a činy zaslouží větší pozornost čtenáře a ještě méně jich figuruje v příběhu jako něco víc než jen ozdoba svého vyvoleného hellrena, tedy v upírském jazyce manžela.
Autorka představuje dva úhlavní nepřátele Bratrstva. V prvních několika dílech jsou jimi bezduší, které stvořil Omega. Jedná se o nemrtvé, původem pouhé lidi, kteří přišli o svou duši a jejichž úkolem je zabíjet upíry. Mají svou organizaci s určenými vůdci. Po smrti a opětovném probuzení se označují pouhými písmeny abecedy, jejich krev se promění v černý hustý olej, na dálku smrdí dětským pudrem a postupem stáří jim bělají vlasy. V průběhu série ovšem začínají figurovat spíše jako maso do mlýnku a výraznou roli coby nepřátel Bratrstva ztrácejí.
Hlavní roli „bad guys“ po nich přebírá skupina upírů, kteří připluli ze Staré země, tedy Evropy, tzv. banda bastardů. Na jednu stranu sice jednají nepřátelsky vůči Bratrstvu a samotnému králi, jednotliví muži jsou ovšem vykreslení jako čestní, spravedliví, citliví, snažící se ulevit svému tížícímu svědomí. Přestože jsou nemilosrdní a schopní čehokoli, jsou si navzájem bratry stejně, jako jsou si bratry členové Bratrstva černé dýky. Ačkoli se J. R. Ward snaží čtenáře přesvědčit, že bastardi jsou plnohodnotnou náhradou bezduchých coby úhlavních nepřátel Bratrstva, toto úsilí padá na neúrodnou půdu tím, jak autorka přibližuje čtenářům členy této skupiny bojovníků.
Série Bratrstvo černé dýky je sérií romantickou se silným erotickým podtextem, která nabízí čtenáři sice komplexní, přesto nikterak zajímavý svět. Bohyně rasy je mrcha a celkově nesympatická žena. Hlavní hrdinky figurují spíš jako ozdoby svých manželů. Bezduší jsou nudné a poměrně hloupé postavy. Hlavní hrdinové jsou v základu jako přes kopírák, banda bastardů je Bratrstvo v bledě modrém, ve faktografii i zápletkách je mnoho logických děr a scénáře některých zápletek se v několika dílech opakují jen s drobnými obměnami.
To, co se autorce ovšem daří a na čem její série stojí, jsou propracované a zajímavé mužské postavy, které jsou si možná v základu velmi podobné, každý z nich je ale originál svým jednáním, chováním, slovníkem i prožitým. Každý z nich nabízí něco jiného a vzhledem k množství těchto postav si mezi nimi každý čtenář (či především čtenářka) najde svého oblíbence.
Milenec z temnot
Poslední čistokrevný upír Wrath je spolubojovníkem Dariem požádán, aby dohlédl na hladký průběh blížící se proměny jeho dcery Beth Randallové. Ta svého otce nikdy nepoznala a mýtům o upírech nevěří. Wrath je staletí starý upír, který je svým původem předurčen vládnout upíří rase. Nedůvěřuje jen tak někomu a je plně oddán své pozici bojovníka Bratrstva a posledního čistokrevného upíra a krále rasy. Beth se musí vyrovnávat s překvapivou existencí upírů, faktem, že se brzy stane jednou z nich, a skutečností, že otec, kterého nikdy nepoznala, jí byl celá léta nablízku.
Milenec z věčnosti
Mary pracuje v právnické kanceláři a po večerech vypomáhá na krizové lince. V sídle Bratrstva se setká s Rhagem, upířím bojovníkem, který je pro svůj vzhled a úspěch u žen přezdíván Hollywood. Mary, považující sama sebe za uťápnutou myšku, pomalu umírá na leukémii a nechápe, co na ní takový model, jako je Rhage, vidí. Postupně ale proniká do upíří společnosti i zatvrzelého srdce upířího bojovníka.
Probuzený milenec
Nejděsivější ze všech Bratrů Zsadist byl jako malé dítě unesen a staletí žil jako otrok krve, dokud ho neosvobodil jeho bratr-dvojče Phury. Utrpění, které prožil, se na něm ovšem podepsalo. Ze vztahu mezi Bellou a Zsadistem čiší zoufalství a snaha vyléčit staré rány na těle i na duši.
Nalezený milenec
Detektiv z oddělení vražd Butch O’Neal se cítí méněcenný, jelikož mu jako neupírovi nedovolí Bratři bojovat. Jednou v noci narazí na skupinu bezduchých, málem zemře a navíc je nakažen samotným vůdcem bezduchých – Omegou. V karanténě ho drží při životě jen láska Marissy a hluboké přátelství se spolubydlícím, členem Bratrstva Vishousem.
Nespoutaný milenec
Na Vishouse je při lovu na bezduché spáchán atentát. S četnými zraněními je převezen do nemocnice a operován lékařkou Jane Whitcombovou. Vishousovi se sice dostane výborné lékařské péče, ale zároveň se ocitne v ohrožení, jelikož snímky jeho šestikomorového srdce lékaře z nemocnice více než zaujmou.
Vyvolený milenec
Phury se zhostil odlišné role ve strategické hře proti Omegovi. Post Primala, ploditele rasy, převzal po Vishousovi, a ač to byl jeho vlastní nápad, nadšen z něj není. Představa, že zbytek stovky let dlouhého života bude naplněn vynuceným sexem se tomuto muži příčí. A právě proto si drží v uctivé vzdálenosti i První družku Cormii.
Pomstěný milenec
Rehvenge se po útocích bezduchých stal představitelem rady upíří šlechty, skrývá ovšem před světem pravdu o svém původu. Když mu během návštěvy nemocnice padne do oka mladá sestřička Ehlena, Rehvenge začne pochybovat, zda je pro někoho tak čistého dost dobrý.
Milenec jen můj
John se s pomocí přátel a spolubojovníků snaží najít unesenou Xhex. Té se podaří uniknout z vězení, ale do bezpečí sídla Bratrstva si odnáší hluboké jizvy nejen na těle, ale také na duši. Dávají jí sice sílu pomstít se svému únosci za vše, co jí udělal, ale také ji vzdalují od Johna.
Milenka pout zbavená
Jane Whitcombová žádá o pomoc doktora Manella s těžkým případem poškození páteře. Lékař netuší, že toto rozhodnutí zpečetí jeho osud. Manny se ocitne uprostřed pečlivě skrývaného světa upírů, bojujících proti bezduchým i nepříteli z vlastních řad. A především spatří tu nejkrásnější ženu, jakou kdy viděl.
Znovuzrozený milenec
Tohr odmítá jakýkoli posun ve svém životě. Rostoucích citů vůči upírce Nijaké se bojí a jedná jako poraněný pes – štěká na všechny kolem sebe a kouše do už tak bolavých míst té, které na něm ze všech nejvíc záleží. Nijaká žije v domě Bratrstva. Z nenápadné a spíše podivně působící postavičky se stává sebevědomou, silnou osobností, která se snaží proniknout do zkamenělého srdce raněného muže a sblížit se i s dcerou, jíž se po dlouhá staletí jen odcizovala.
Autorka sérii doplnila Průvodcem, jenž přináší nejen faktografické informace, ale také několik kratších příběhů, nepoužité scény z románů, povídky, novelu, rady pro začínající spisovatele i faktografické informace o Bratrech a rozhovory autorky s jednotlivými hlavními mužskými postavami.
Příběhy románů ze série jsou vyprávěny v er-formě z pohledu různých postav ze všech příběhových linií. Čtenáři tak hlouběji poznávají psychiku hrdinů a sledují dění na všech frontách.
Bratrstvo černé dýky není obyčejná červená knihovna s prvoplánovými romancemi o tom, kterak něžná děva ke štěstí s mocným upířím bojovníkem přišla. Příběhové linie jednotlivých postav i nepřátelských stran se proplétají a doplňují, až dojde k nevyhnutelnému střetu. Jednotlivé strany vedou svou vlastní agendu, mají své vlastní plány, cíle a pohnutky. Na čtenáře a čtenářky této série čekají romantická vyznání lásky, sex i v poněkud drsnějších podobách, válka, krev a rap.
Původně vyšlo na webu Časopisu XB-1
Ax, dík za studii. Překvalila mě, hlavně proto, že vím jak máš Bratrstvo ráda. Máš to ráda a přesto si zůstala nohama na zemi – s tvým odstavcem (viz citace) musím hodně souhlasit:
„Série Bratrstvo černé dýky je sérií romantickou se silným erotickým podtextem, která nabízí čtenáři sice komplexní, přesto nikterak zajímavý svět. Bohyně rasy je mrcha a celkově nesympatická žena. Hlavní hrdinky figurují spíš jako ozdoby svých manželů. Bezduší jsou nudné a poměrně hloupé postavy. Hlavní hrdinové jsou v základu jako přes kopírák, banda bastardů je Bratrstvo v bledě modrém, ve faktografii i zápletkách je mnoho logických děr a scénáře některých zápletek se v několika dílech opakují jen s drobnými obměnami.“
To je to, proč to nedokážu číst :-)))
Děkuji, finko. Bratrstvo mám hodně ráda, ale to neznamená, že na to, co mám ráda, se nedokážu nebo nechci dívat objektivně. Nebudu dávat pět hvězd všem knihám ze série, kde si to zaslouží jen několik kousků, jen proto, že „je to Wardová“.
Odstavec, který jsi vybrala, shrnuje to, co na sérii nesnáším. Ale odstavec, viz. citace, shrnuje to, proč mám sérii ráda:
„To, co se autorce ovšem daří a na čem její série stojí, jsou propracované a zajímavé mužské postavy, které jsou si možná v základu velmi podobné, každý z nich je ale originál svým jednáním, chováním, slovníkem i prožitým. Každý z nich nabízí něco jiného (…)“
A to je důvod, proč tu sérii dál čtu :-)
Přesně, mám ráda ty postavy, a proto to ráda čtu. Takhle funguju u hodně rozjetých sérií, že už později ty příběhy už nejsou nic moc, ale ty postavy mám tak ráda, že mě o nich baví číst (Anita, Merry, Leandrosovi).
No jo, chápu vás, to je to kouzlo sérií a seriálů. Člověk si k postavám vytvoří vztah. Když mě přišly ty postavy v Bratrstvu černobílý. A bytostně nesnáším extra velký, osvalený a silný muže, hnusí se mi, Ale to je osobní zkušenost, bohužel si osobní názory přenášíme s sebou i do četby, jo, jo…
Nemuzu nez souhlasit, clovek se do toho tak ponori, ze pak uz to cte jen z duvodu, aby se dovedel co se stane dal s „lidmi“ co ma rad:)
Dokonale výstižné,přesně je tam popsáno,co na Bratrstvu mám ráda a co nemám.Výborné shrnutí. Ale musím říct,že navzdory těm negativům je Bratrstvo zrovna ta série,která dokáže tak nějak připoutat.
Bratrstvo je jedna z prvních PR sérii u nás a řekla bych, že asi i nejúspěšnější. Z mého dnešního pohledu, ale můžu říct, že existují lepší série, ale k nám do česky mluvících vod zatím nedopluly.
Můj nejoblíbenější mužský charakter je Rehv. Ženský mi nějak chybí. Stvořitelka je mrcha. Já si nemyslím, že Omega existuje z nějakého božského důvodu. Ale Omega a Stvořitelka představují takovou jednoduchou sourozeneckou rivalitu a bourání báboviček na pískovišti.
Hmm, se z vás asi picnu. :)
„To, co se autorce ovšem daří a na čem její série stojí, jsou propracované a zajímavé mužské postavy, které jsou si možná v základu velmi podobné, každý z nich je ale originál svým jednáním, chováním, slovníkem i prožitým. Každý z nich nabízí něco jiného (…)“
A to je důvod, proč tu sérii dál čtu :-)
Dámy, dovolte mi malou poznámku. Mužské postavy se v té sérii chovají, uvažují a mluví, jako čtyřprocentní menšina sjetá estrogenem a ještě k tomu, pokud by to bylo fyzicky možné, maj asi neustále krámy.
To nejsou popsaní muži. To jsou popsaný emocionálně labilní ženy převlečený za muže.
Netvrdím, že být ženou znamená být emocionálně labilní. Tvrdím, že ty postavy v této sérii, které se vydávají za muže, jsou emocionálně labilní.
Chápu, když autor má hrdinu muže. Chápu, když autorka má ženu hrdinku. Vědí o čem píšou. Nechápu snahu „spisovatelky“ Ward psát o „mužích“. Když to označím za tristní, tak se jedná o eufemismus.
NA to nemluvím o nelogických mega kiksech, kdy si autorka není schopna ohlídat ani základní údaje příběhu… ;)
Chápu, že takoví neexistují, no a co? Je to přece fantasy :)
Mám kamaráda, kterému půjčuju knihy (Anitu, Tinu atd), ale tohle bych mu nejpůjčila, to je prostě psané pro ženské, stejně jako mi přijdou některé knihy vyloženě psané pro chlapy. Trochu se divím, když to někdo čte opačně. Teda ne že by nemohl, já taky čtu občas „chlapské“ knihy, ale jsem si toho vědoma, a neříkám, že jsou tam neuvěřitelé ženské hrdinky.
A proč to vlastně čteš ty? Mně když hodně nesedí hlavní postavy, tak většinou přestávám číst po pár desítkách stran, maximálně přečtu jednu knihu, ale ne další.
Jinak mám ráda i autorčin způsob vedení dialogů a slang – který si ale po pravdě už moc nepamatuju, jak vyznívá v češtině. Četla jsem celou sérii jen v AJ, česky pouze první 3 knihy.
Protože jsem se zařekl, že budu hodnotit jen to, co si přečtu. A když to má tak vysoký hodnocení, tak jsem si naběhnul.
A pak už to bylo podobný, jako když si jazykem šťoucháš do bolavýho zubu. Víš, že bys neměla, ale nemůžeš si prostě pomoc… ;)
Takže nakonec je Dardalion, na rozdíl ode mne, fanoušek série :-)
A boučku, kdo asi vysoko hodnotil????? Jasně, že holky, pro který to prvoplánově je určený.
Fakt mě neustále překvapuješ. Čteš knihy pro holky a divíš se, že jsou pro holky :-))))
Já jsem, pochopitelně, chlap :-))) Píšu to furt dokola…
To by me potom zajimal tvuj pohled az vyjde novy dil, ktery jak si myslim se ponese v homosexualnim duchu:)
Me taky! :)
No podle mě to muži nejsou,ani emocionálně labilní ženy převlečení za muže,ještě nikdy jsem neviděla pít muže krev. Jsou to přece upíři,úplně jiný druh,mužů už máme tak nějak dost,proto to čteme. :D :D
Fanfiction BDB :-)
http://cvock-hauzzz.blog.cz/1408/your-present-is-my-past