J. R. Ward: Znovuzrozený milenec
Uplynulo sotva několik měsíců od chvíle, kdy bojovník Bratrstva Tohrment přišel ve válce s bezduchými o svou milovanou shellan Wellsie. Nyní nastal čas, aby se postavil zpátky na nohy. A k tomu mu může pomoci jen Nijaká, padlá Vyvolená, kterou k Tohrmentovi poutá společná dávná minulost.
Tohr se rozhodl už kvůli svému synovi Johnovi opět zapojit do bojů s bezduchými, není už ale tím silným, sebevědomým vůdcem, o kterého se mohli jeho spolubojovníci kdykoli opřít a na jakého se mohli kdykoli spolehnout. Lpí na vzpomínkách na svou shellan a odmítá jakýkoli posun ve svém životě. Rostoucích citů vůči Nijaké se bojí a jedná jako poraněný pes – štěká na všechny kolem sebe a kouše do už tak bolavých míst té, které na něm ze všech nejvíc záleží.
Padlá Vyvolená Nijaká zná Tohra už nějaké to století. Nyní žije v domě Bratrstva a sama se pasovala do role služebné a uklízečky, jen aby byla co nejnenápadnější, nejméně na očích a nikomu přítěží. Z nenápadné a spíše podivně působící postavičky se ovšem stává sebevědomou, silnou osobností, která se snaží proniknout do zkamenělého srdce raněného muže, a sblížit se i s dcerou, jíž se po dlouhá staletí jen odcizovala.
I v tomto románu si výraznější role pro sebe uzurpují vedlejší postavy. Větší pole působnosti získává Tohrův doslova anděl strážný Lassiter, který konečně působí dospěleji, uvážlivěji a rozhodněji než v předchozích dílech. Manželská krize Xhex a Johna vyznívá, jako by ji autorka do příběhu vklínila téměř násilně. Stejně jako v předchozím dílu i zde fungují odvěcí nepřátelé Bratrstva, bezduší, jen jako maso do mlýnku a kratší potyčky s nimi jako katalyzátor dalších událostí, výraznější roli ale nemají. Hlavní role „bad guys“ se zhostila již dříve představená banda bastardů vedená Xcorem.
Na rozdíl od předchozích dílů se děj tohoto románu odehrává v průběhu jednoho celého roku. Vidíme tak, jak se postupně mění a vyvíjejí charaktery postav, které si v tomto dílu urvaly tu výraznější roli, stejně jako sledujeme pomalu, ale jistě se nabalující a gradující události v politice upířího světa. Dlouhé časové rozpětí románu dává čtenářům příležitost pozorovat v tichosti spřádané pletichy několika nepřátelských stran vůči svým protivníkům, vidíme, jak svým plánům vdechují jejich tvůrci život, a vidíme i důsledky jejich činů. A to vše v jedné knize.
Román Znovuzrozený milenec je romantickým završením oblíbené nyní již dekalogie o upírech z Caldwellu. Ačkoli se dočkáme mnoha bitek, litrů krve prolité na všech stranách barikád, zuřivých hádek i drsného sexu, díl staví primárně na romantice, a to i u těch postav, u kterých to čtenář nečeká a nepředpokládá. Autorka nezastírá, že si tím pomalu staví základy pro další díly této otevřené série.
Po předchozích devíti románech tvořící tuto sérii zůstalo množství nezodpovězených otázek a já, stejně jako určitě množství dalších čtenářů, jsem očekávala, že alespoň na některé z nich desátý díl této série odpoví. Nestalo se tak. Naopak se po dočtení vyrojilo několik dalších otazníků. Doufám, že odpovědí alespoň na některé z těchto otázek se dočkáme v dalším dílu této série Lover at last. O kom bude, již jistě víte, závěrečné řádky poslední kapitoly to ostatně samy naznačují a slibují. Román vyjde v originále v březnu příštího roku a podle odhadu nakladatelství Baronet se ho v překladu dočkáme na podzim téhož roku.
Vydal Baronet, 2012
Jsem zvědavá, jestli se Wardové podaří vymanit z těch poslední dobou ne moc vydařených příběhů ústředních dvojic, to ostatně platí i pro sérii o Andělech. Poslední díl, který se mi opravdu líbil, byla sedmička o Rehvengovi, od té doby to jde z kopce :(
To mě se nezdá… Já naopak mám ráda osmý a devátý díl a sedmí moc ne… Ale to je asi věc názoru…;D
Taky mě napadlo,jestli těch dílů není už trochu moc,má cenu psát pořád dál a dál. Nevím,jestli to není na úkor kvality. Já teď čtu osmičku a nemůžu se do toho vůbec začíst,sedmička byla oproti tomu pořádná jízda.
Souhlas s tebou, Clairol, i s Renčou. Ono celkově je ta série kvalitativně na houpačce už od začátku, nejlepší díly byly podle mě třetí a sedmý. Šest, osm, devět šly příběhy ústředních dvojic do pozadí, i když se je autorka snažila sledovat nejpodrobněji ze všech. Jenže problém Wardové je, že příběhy vedlejších postav má zajímavější, než příběhy ústředních dvojic. Jsem zvědavá na následující díl, protože kluci byli velmi sledovanými postavami už od začátku. Jen doufám, že trend šestého a osmého až desátého dílu nebude pokračovat i u nich. Byla bych vážně velmi rozmrzelá, kdyby mi přišel příběh takového Assaila zajímavější, než příběh Qhuinna s Blayem (a Laylou – ta mě v tomhle díle štvala obzvlášť, ale ona mě štve od začátku.)