Henrik Fexeus: Ztracení
Henrik Fexeus nás zavede do stockholmského podzemí a nabídne podivnou hru na kočku a myš. Otázkou je, kdo je ta kočka a proč do ní myši šťouchají, když se nemají jak bránit.
Sedmnáctiletá Ky, obdivovatelka iluzionisty Harryho Houdiniho, náhodou prorazí díru ve zdi svého pokoje a objeví za ní tajnou chodbu. Zvědavost jí nedá, a tak se chodbou vydává dál a dál, až narazí na podivného Jaquina, o dva roky staršího kluka, který tvrdí, že tam dočasně bydlí. Ky to fascinuje, navíc je jí Jaquin sympatický, proto se s ním vydává na další průzkum tajných chodeb. V podzemí pak narazí na zvláštní trojici vedenou na první pohled paranoidním mladíkem Bossim. Od nich se dozvídají o nebezpečných „šedivých“, kteří unášejí lidi. Teď mají vyhlídnutého patnáctiletého Adama.
Adam doma i ve škole poslední dobou trpí zvláštními vidinami a začíná se obávat, že brzy skončí na psychiatrii. Když ho Bossi v podstatě unese, aby ho zachránil před šedivými, Adam mu samozřejmě nevěří, že se ve městě děje něco divného a že ho nějací šediví chtěli unést. Po návratu domů však zjistí, že jeho rodina včetně všech věcí a nábytku je pryč, a tak mu nezbude než znovu Bossiho vyhledat. Po Bossiho pobídnutí si pak Adam i Ky na vlastní kůži vyzkouší, že se ze Stockholmu nedá dostat.
Ky vinou traumatického zážitku z dětství trpí klaustrofobií, snaží se však svůj strach z malých prostor překonávat a v tomhle příběhu jí vlastně ani nic jiného nezbývá, protože se musí ukrývat a pohybovat v kanálech, aby ji šediví nenašli. Velmi brzy se zamiluje do Jaquina, což je za tak krátkou dobu těžko uvěřitelně, navíc jako by to bylo jen napsané na papíře, ty pocity z ní nevyzařují. Na jednu stranu působí jako chytrá a rozumná holka, na druhou je dost naivní. Taky je svéhlavá a často se dostává s Bossim do křížku.
Adam je pro Bossiho zklamáním, protože čekal, že bude něčím výjimečný, když si ho šediví vybrali. Adam však netuší, proč ho mohli chtít unést. Chová se velmi statečně a snaží se chránit malou Annu, další obyvatelku Bossiho podzemního úkrytu, která mu připomíná jeho ztracenou sestřičku.
Švédský autor Henrik Fexeus, známý jako tzv. mentalista, vypráví příběh ve vážném, až pochmurném duchu z pohledu Ky a Adama, o dalších vedlejších postavách se toho čtenář až tak moc nedozví, přestože je jich v podstatě jen pět. Kyin otec a Adamovi rodiče působí spíš jako nehybné kulisy. Ovšem nedostatek informací o tom, co se ve Stockholmu děje, provází celý román, což ve čtenáři může vyvolat rozčarování, jak stránky ubíhají a stále není nic vysvětleno.
Příběh má zpočátku pomalé tempo a rozbíhá se až ve druhé polovině, aby se stal v závěru docela akčním dobrodružstvím. Problém je, že hrdinové se do těch akcí vrhají nepromyšleně a nepřipraveně, zcela beze zbraní proti přesile, takže hledíte, kam dali rozum, a už vůbec nechápete, jak je možné, že se z toho dostanou celí (ne vždycky).
Román Ztracení ve vás v závěru vyvolává pocit, že netušíte, co postavy opravdu prožívají, co se jim jen zdá a co jsou halucinace. Všechno působí dost neskutečně, navíc jako by se to odehrávalo někde v pustině, a ne ve velkoměstě plném lidí. Copak si nikdo jiný nevšiml, že se odtamtud nedá dostat? Proč to neřeší někdo jiný než osamělá šestice puberťáků a mladých dospělých? Co dělá police nebo armáda?
Ze Ztracených mám tak dojem promarněného potenciálu – zajímavého nápadu, který nebyl pořádně rozvinutý, přestože autor vytvořil sympatické hlavní postavy, jimž čtenář dokáže držet pěsti. Na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že tento nepochopitelný svět a příběh byl autorovým záměrem, že chtěl jen vyvolat otázky a zamyšlení o tom, kde končí skutečnost a začíná iluze.
Pokud jste tedy od Ztracených čekali detektivní fantasy nebo sci-fi, budete asi podobně jako já zklamáni. Pokud však rádi zabrousíte do neotřelých směsic žánrů a dokážete si užít prapodivný příběh, kde lze jen hádat, co je realita, román Henrika Fexeuse by vás mohl zaujmout.
Vydal: Host, 2018
Překlad: Romana Švachová
Vazba: vázaná
335 stran / 329 Kč
