Thomas Olde Heuvelt: Hex
To, že se vám v americkém městečku Black Sring zjeví čarodějnice ze sedmnáctého století, není vůbec nic neobvyklého. Prostě jí hodíte přes hlavu utěrku, abyste se nemuseli dívat na její tvář. Puch později vyvětráte, případné stopy bahna setřete mopem. Jediné, co udělat nesmíte, je cokoli neuváženého. Čarodějnice Katherine van Wylerová totiž představuje zlo staletí držené na řetězu. Představuje, ano. Ale je jím skutečně ona?
Katherine stůl klidným a obezřetným krokem obešla a zůstala před ním stát.
„Roberte? Roberte?“ ozýval se z telefonu slabý hlásek.
Grim se po zadku odsouval, zatímco se k němu Černoskalská čarodějnice šinula blíž na bosých šedých nohou. (str. 251)
Holandský autor Thomas Olde Heuvelt přináší čtenářům kvalitní horor, který je stejnou měrou klasický i originální. Jde o zajímavé pojetí kletby, kterou rodiče nedobrovolně předávají svým dětem. Hrozivé tajemství si občané musí nechat pro sebe, jinak riskují, že Černoskalskou čarodějnici rozruší. Lidé mluví o pekle, které by se mohlo rozpoutat. Ovšem toto peklo má dosti nejasné kontury, což příběhu trochu ubírá na napínavosti. A některým obyvatelům Black Spring přijde dokonce natolik vzdálené, že začnou riskovat. Především ti nejmladší z nich, kterým se rozhodně nelíbí život pod pomyslnou „kupolí“, omezovaný zákazy, s minimálním kontaktem s vnějším světem, život v neustálém strachu.
Stejně jako čtenáři jen čekají, kdy někdo provede něco neuváženého. Po několika kapitolách si to všichni začínají skoro přát. Někteří mladší hrdinové románu se navíc chovají tak nemožně, že se dokonce těšíte, jak jim Katherine zavaří.
Zpočátku se děj trošku vleče. Děsivou atmosféru podráží neustálé odlehčování situace a přemíra nápovědy čtenáři. Hodně událostí prostě máte předvídat. Naštěstí zde zůstávají i postavy, u kterých čtenář netuší, co mají za lubem a co jejich počínání může mít za následek. Zatímco první dvě třetiny románu se soustřeďují na vystavění atmosféry a vykreslení hrdinů, v poslední třetině se tempo i směřování příběhu zlomí.
Thomas Olde Heuvelt prokázal, že je dobrým autorem, který si ví rady s psychologií postav, hrou s dějovými linkami i s hororovou atmosférou. Netají se svým obdivem k dílu Stephena Kinga. Vypravěčským stylem se mu tu a tam dosti podobá. Neodpustí si přesné popisy míst včetně názvů ulic, drsné potyčky part nezletilých kamarádů, líčení psychických kolapsů dospělých hrdinů, ani velkolepé fantaskní obrazy nadpřirozených hrůz.
Žádný z aktérů není vyloženě kladný nebo záporný, je na čtenáři, komu bude fandit. Konec by ale neměl nikoho vyloženě zklamat.
Celkový dojem z dočteného díla trochu kazí zmínka o alternativním konci holandské verze, kterou si autor mohl a měl nechat pro sebe (nebo jako tajnou lahůdku pro případné zvídavější čtenáře).
Kniha HEX je výborně zpracována – ať už jde o obálku Adama Pižurného, vazbu nebo výborný překlad Milana Žáčka. Text uvnitř splňuje to, co naznačovala reklama – je čtivý, napínavý a hlavně děsivý. Ale takový by měl být každý horor. Snad se brzy dočkáme dalších.
Vydal: Argo, 2017
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Adam Pižurný
Vazba: vázaná
338 stran / 348 Kč
