Sergej Lukjaněnko: Denní hlídka (Noční hlídka 2)
Denní hlídka touží po vítězství temnoty
Vědma Alice Donnikovová při střetu mezi Denní a Noční hlídkou přijde o svou sílu. Jako bývalá milenka Zavulona, šéfa moskevské Denní hlídky, ale dostává možnost odjet do Artěku, kde se má pomalu zotavit.
Zdá se, že se všechno obrací k lepšímu. Starat se o skupinu holčiček na letním táboře sice není žádný med, ale Alice si s tím poradí. K tomu tu je moře a špatné sny holčiček, které jí vrací sílu. Navíc se zdá, že Zavulon hodlá obnovit jejich vztah poté, co se Alice uzdraví a vrátí se zpět do služby k moskevské Denní hlídce. Až do této chvíle Alice netoužila po ničem jiném než znovu získat jeho přízeň, kterou ztratila po fiasku se silovým jehlánkem. Jenže to by v Artěku nesměla potkat Igora a zamilovat se…
V povídce Cizí síla pro Jiné přijíždí do Moskvy Temný mág Vitalij Rogoza z Ukrajiny, který si jen stěží pamatuje svůj předchozí život. Teprve postupně si vybavuje, kým je, a učí se ovládat své schopnosti. V Moskvě se připlete hned ke dvěma vraždám, takže se dostane do střetu s Denní i Noční hlídkou. Brzy se setká i s obávanou Inkvizicí, protože jí kdosi ukradl nesmírně mocný temný artefakt a snaží se ho propašovat do Moskvy. A Vitalij, jehož moc je velmi neobvyklá a silná, se ocitá na seznamu podezřelých na prvním místě.
V poslední povídce Jiná síla se operativec Noční hlídky Anton Goroděckij a temný mág Edgar z Denní hlídky vydávají do Prahy, kde sídlí Inkvizice, aby působili jako obhájce a žalobce v případu Igora Těplova. Oba dva přemýšlí, co za šachovou partii rozehráli šéfové moskevské Noční a Denní hlídky, Geser a Zavulon, a jakou v ní mají roli. Přestože stojí na opačných stranách, doufají, že nejsou jen pěšáci, kteří se dají bez výčitek obětovat, i když přesně toho se obávají.
Alice je pořádně od rány a nechybí jí ironický smysl pro humor. Sice patří mezi Temné, takže má některé morální hodnoty trochu posunuté, ale přišla mi vážně sympatická, což mě přimělo uvažovat nad sebou. Edgar taky patří mezi příjemné a zajímavé hrdiny a doufám, že se s ním v dalších dílech ještě setkáme. Pouze Vitalij Rogoza mi nepřirostl k srdci. Vinu na tom nejspíš mělo to, že si nepamatoval, kdo vlastně je. Nakonec nechyběli ani staří známí z Noční hlídky, Anton Goroděckij, Semjon, Světlana, Tygřík nebo Olga. Škoda jen, že jsme si jich v Denní hlídce moc neužili.
Sergej Lukjaněnko má celou sérii perfektně promyšlenou. V Denní hlídce přidal další kamínky do mozaiky, doplnil bílá místa, která zanechal v Noční hlídce, a poskytl nám zase trochu jiný pohled na věc. Předností jsou i charaktery postav, ať už těch z Noční či Denní hlídky, které jsou do jednoho živoucí a plastické. Nechybí ani filozofování nad dobrem a zlem, trocha akce, kapka romantiky a alespoň jedno překvapivé úmrtí. Netřeba snad zmiňovat, že Sergej Lukjaněnko píše skvěle, a díky tomu se kniha čte skoro sama.
Denní hlídka se opět skládá ze tří příběhů, které se postupně proplétají, což s sebou nese ale jistá úskalí. Nepovolaným vstup zakázán s Alicí v hlavní roli na omezený počet stran doplatil nejvíce. Jedná se o čtivou a chytlavou povídku, o to víc zamrzí, že zde není prostor pro podrobnější vykreslení příběhu a věrohodnější rozvoj milostného života Alice. Cizí síla pro jiné je pořádně zašmodrchaná a funguje jako přechod mezi první a poslední povídkou. Cizí síla pak všechny části spojuje dohromady a uzavírá i některé nezodpovězené otázky z předchozího dílu Noční hlídka. Kvůli tomu je plná úvah, teorií a vysvětlování, což nemusí být každému po chuti.
Denní hlídka mi přišla o trochu slabší než předchozí díl Noční hlídka. Chybělo mi v ní víc akce, ironického humoru a taky pořádný nečekaný zvrat a velkolepé závěrečné vyvrcholení. Přesto se těším na třetí díl Šerá hlídka, protože série Noční hlídka pořád patří v žánru urban fantasy k tomu nejlepšímu, co můžete najít.
