Čarodějové, čarodějnice, čarodějčata II – Malá čarodějnice

Blíží se poslední duben a my navazujeme na loňský čarodějnický speciál. Jako první představujeme slavnou televizní celebritu: Malou čarodějnici.
V roce 1957 poprvé vyšla knížka Die kleine Hexe od Otfrieda Preusslera.

Českého překladu se Malá čarodějnice dočkala v roce 1964 a v roce 1984 vznikl koprodukční československo-západoněmecký animovaný televizní seriál pod vedením režiséra Zdeňka Smetany. Původně měl večerníček pouhé tři epizody, ale nakonec se rozrostl na čtrnáct šestiminutových příběhů. Je to jedna z prvních čarodějnic, s níž se většinou malé děti setkají.

Aby jí ušel čas, sem tam si trošku začarovala, přikázala třískám zatančit s pohrabáčem valčík, lopatce, aby metala kozelce, hrnek na máslo postavila vzhůru nohama. (str. 34)

Na samotě hluboko v lesích bydlí Malá čarodějnice. Její domek je akorát tak velký pro čarodějnici a jejího havrana. Stavení má báječnou zborcenou střechu, křivý komín a rozvrzané okenice. Hned vedle něho stojí pec, bez níž se žádná správná čarodějka neobejde.

Malé čarodějnici je pouhých sto dvacet sedm let, což pro čarodějnici není vůbec žádný věk. Společníka jí dělá mluvící havran Abraxas, moudrý opeřenec, který jí vždy řekne, co si myslí, a nikdy nedrží zobák. Vlastně je dobře, že Malá čarodějka bydlí hluboko v lese, protože jinak by se o ní mohla zajímat sociálka, přeci jen to není dospělá čarodějnice, ale žije bez dozoru rodičů. Starého havraního mládence by závistivci mohli podezřívat ze všeho možného. Abraxas si nenašel žádnou havranici, protože by musel stavět hnízdo, zlobit se s manželkou a každoročně pečovat o půltucet malých havránků. Stačí, když mezi Velikonocemi a letnicemi zaskočí na návštěvu ke svému bratrovi Kreksovi.

Malá čarodějnice je černooká hnědovláska s různě sestříhaným rozcuchem (několik pramenů má sepnuto do ohonu, který jí tvoří roztomilou palmičku). Její hlásek trochu víc připomíná Jiřinu Bohdalovou. S oblibou nosí červené mini šatky z hrubšího materiálu s odrbanými okraji. Barevně k nim ladí červeno-černé kostkované nadkotníkové botky.

Malá čarodějnice je pilná studentka, někteří by řekli šprtka. Každý den (s výjimkou pátku, kdy žádná čarodějnice nesmí kouzlit) se cvičí šest hodin v magii. Později to zvedne dokonce na sedm hodin. Začíná malým kousky a pak většími kouzly. Pečlivě postupuje skrz kouzelnou knihu. Občas jí to trošku nejde. Když se učila dělat déšť, tak napoprvé padaly malé bílé myšky, napodruhé žáby, napotřetí jedovaté šišky a později pršelo i podmáslí. Stačí jí hvízdnout a dokáže rozpoutat vichřici.

Čas od času zatleskala – a pokaždé, když zatleskala, skočilo z bedny vedle kamen polínko samo do ohně. A když dostala někdy zrovna chuť na pečené jablko, stačilo jen lusknout prsty. Z komory se hned přikutálelo pár jablek a huplo do trouby. (str. 45)

Jejím obrovským snem je zatančit si s velkými čarodějnicemi o filipojakubské noci na Skalnaté hoře. Bohužel je příliš malá, aby se mohla zúčastnit. Přesto se tam tajně vydá a zamíchá se mezi pět set až šest set dalších čarodějnic. Má však ukrutnou smůlu, protože se připlete do cesty svojí tetě hromnici Bimbule. Nafoukané, zlé a bez smyslu pro humor. Zkrátka je to pěkná zákeřná práskačská mrcha. Bimbula ji nechala předvést před vrchní čarodějnici. Malá čarodějnice dostane příležitost předstoupit před radu, jež ji příští rok, den před filipojakubskou nocí, přezkouší, jestli patří mezi dobré čarodějnice. Za porušení zákazu vstupu ale musí dostat trest, což nejhlasitěji prosazuje tetička. Padly návrhy na zavření do husího chlívku, hození do bláta, rozdrápání obličeje, nařezání vrbovými proutky, hození do ohně a další praktiky podezřele vypadající jako omezování osobní svobody a týrání nezletilé osoby. Nakonec jí pouze velké čarodějnice sebraly koště a spálily ho.

Cesta domů zabrala Malé čarodějnici tři dny a tři noci. Během nich stihla prošlapat podrážky svých bot, ale na bolavé nožky si doma připravila skvělou mast z žabích vajíček, myšího trusu a hrsti netopýřích zubů. Velice rychle si u hokynáře koupila nové koště, které se jí cestou domů splašilo.

Svou magii dokáže uvést rychle do praxe. Pomůže stařenkám se sběrem roští a malé holčičce na trhu s prodejem papírových květin, udělí lekci novému arogantním revírníkovi, usnadní život prodejci pečených kaštanů.  Protože svou magií provádí dobré skutky, tak i oplatí kočímu týrání pivovarských koní, zachrání milovaného vola dítek Frony a Tomáše nebo potomstvo Abraxasova bratra a vykoná spoustu dalších záslužných činů. Všechny její skutky bedlivě monitoruje velký černý mrak, z něhož kouká koště a který podezřele připomíná tetu Bimbulu.

Malá čarodějnice před radou dokázala úspěšně splnit všechny zadané úkoly. Už byla svému snu na dosah, když se do toho zase vložila teta hromnice Bimbula. Ta ženská nemá žádný vlastní život, když celý rok může šmírovat vlastní neteř. Dokonalý příklad stalkingu. Na Malou čarodějnici vytáhla všechny její dobré skutky, protože skutečná čarodějnice nikdy nepomáhá, ale vykonává zlo a zkázu. Velké čarodějnice Bimbulinu neteř vykrákaly za vlasy, způsobily jí modřiny násadami od košťat a daly jí za úkol nasbírat dříví na slavnostní hranici. Po přípravě hranice ji chtějí přivázat ke stromu, aby se musela dívat, jak tancují kolem ohně. Bimbula iniciativně navrhuje, že by jí mohly vytrhat i všechny vlasy.

Malá čarodějnice s chutí pomáhá druhým, ale na sebe zapomíná. Dokáže se namočit do různých průšvihů a občas způsobit zmatky, ale kouzlení jí jde výborně. Jedním zaklínadlem sežene roští na podpal hranice, které nápadně vypadá jako košťata velkých čarodějnic. Podruhé vyčaruje papír zapálení, který připomíná kouzelné knihy velkých čarodějnic. Nakonec vysloví zaříkání, po němž všechny velké čarodějnice ztratí své magické schopnosti. Z Malé čarodějnice je nakonec  jediná na celém světě, kdo umí kouzlit. Pomsta chutná sladce.

Zdroj:
Preussler, Otfried. Smetana, Zdeněk. Malá čarodějnice. Praha 2000.
http://www.csfd.cz/film/147525-mala-carodejnice/
http://www.ceskatelevize.cz/porady/898291-mala-carodejnice/