Kendare Blake: Dívka z nočních můr

Lovec duchů se zamiloval do mrtvé dívky a jiný než hořký konec nepřicházel v úvahu. Odchod z našeho světa ale může mít různé podoby a v příběhu Case a Anny tak zbývá odvyprávět ještě poslední kapitolu.

Uplynulo několik měsíců od doby, kdy Anna Korlovová otevřela dveře do pekla a zachránila život všem kolem sebe, když stáhla do neznáma nebezpečného vraždícího maniaka – obeahmana. Přátelé se hodně snaží vytrhnout Case ze smutku z její ztráty a přinutit ho jít dál, ale veškeré Thomasovy a Carmeliny pokusy o rozptýlení a zatáhnutí na nové rande se nesetkávají právě s úspěchem a pochopením.

„Myslím, že jsem kdysi zabil holku, která se téhle podobala.“ – s. 9.

Cassio přes odtažitý postoj, jaký ukazuje navenek, moc dobře ví, že Thomas i Carmel mají pravdu. Jenže ani tak nedokáže na Annu přestat myslet a pronásledují ho noční můry o jejím odchodu. A pouze u děsivých snů nezůstane – dívka, pro kterou by udělal cokoliv, před ním umírá za bílého dne znovu a znovu těmi nejstrašlivějšími způsoby a pomalu ho okrádá o příčetnost. Cas odmítá uvěřit, že by šlo o pouhou hru jeho podvědomí, a snaží se přijít zjevením na kloub. Kde se Anna nakonec ocitla a jak ji dostat zpět? Jeho poslední nadějí je výprava na místo, kam živí nemají mít nikdy přístup.

„V šesté řadě hlediště, na třetím sedadle na mě mrkne Anna. Nebo možná jen přimhouří oči. Těžko říct. Chybí jí půlka obličeje.“ – s. 73.

Samostatné romány dnes netáhnou, a pokud má nějaká kniha úspěch, publikum s vděčností přijme popis dalších osudů oblíbených hrdinů, ať už je kvalita jakákoliv. U Anny naštěstí dopadlo pokračování dobře. Samotný děj není příliš originální, bojuje s pomalým rozjezdem a otravnými vedlejšími postavami, ale zároveň v něm znatelně přibyly Casův suchý humor a skvěle napsané scény, jež nahánějí skutečnou hrůzu, na jakou čtenář v knížkách pro mladé každý den nenarazí. Les sebevrahů nebo opuštěná tovární hala, kde svoje bezmocné oběti upaluje duch připomínající oživlou mrtvolu, jsou jen některými příklady.

Celá duologie má podtitul Anna, ona samotná se ovšem do děje Dívky z nočních můr aktivně zapojí až ve finále. Na jednu stranu je obrovská škoda nevyužitelého potenciálu postavy, na druhou to velmi pomáhá ději, kde už není třeba neustále přemýšlet nad (ne)pravděpodobností lásky ústředních postav. Hlavním motivem je tak Casovo hledání, sebeobětování a nalezení cesty, jak zachránit dívku, která stejně nikdy nemohla být tak docela jeho.

„Miluju ji“ „Je mrtvá“ „To pro mě neznamená totéž, co pro jiné lidi“ – s. 157-158.

Dívka z nočních můr je stejně jako Anna krví oděná duchařským příběhem s nádhernou obálkou a hlavním hrdinou, s nímž se osud moc nepáře. Na rozdíl od prvního dílu Kendare Blake tentokrát lépe děsí a povedlo se jí udělat důstojnou tečku za poutí zvláštní dívky a obyčejného kluka s neobyčejným posláním. Autorka v současnosti pracuje na první knize nové YA série s tematikou řeckých bohů, Anina cesta je tak zřejmě definitivně uzavřena.

Vydal: Baronet, 2013