Dušan D. Fabian: Sonáta pro Azazela

Ukázky z knih / 17.6.2013 /

Čtvrtý díl výjimečného seriálového projektu ve stylu Marka Stonea či Agenta JFK, sdružujícího špičky českého a slovenského fantastického žánru, již v prodeji!
Knižní série Kladivo na čaroděje byla oceněna odbornou Cenou Akademie science fiction, fantasy a hororu jako Počin roku 2012.

Fabian_SonataDušan D. Fabian: SONÁTA PRO AZAZELA
Anotace:
Na tajném místě se chystá dražba. Ale dřív, než stihne dražený předmět změnit majitele, zhasnou v budově všechna světla.
Obchodníci záhy zjistí, že jsou uvěznění v betonovém bludišti. V silném mrazu, bez elektřiny. Ve vzduchu visí dusivý zápach síry, za každým druhým rohem číhá smrtelné nebezpečí a v uších všech přítomných šumí podivná hudba, která je přivádí k šílenství.
Jediný, kdo zatím neztrácí duchapřítomnost, je Felix Jonáš. Bude ale schopen vyřešit tuhle záhadu dříve, než sám ztratí zdravý rozum?

Autor: Dušan D. Fabian
Originální název: Sonáta pre Azazela (Kladivo na čarodejníkov 4)
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
Ilustrace na obálce: Lubomír Kupčík
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Překlad: Robert Pilch
Formát: paperback, 125 x 195
Počet stran: 168
Cena: 159 Kč

Dušan D. Fabian (*1975)
Jeden z předních autorů slovenské fantastiky, který si však získal řadu fanoušků i v České republice, zaujal především dvojicí okultních thrillerů Invocatio Elementalium (2006) a Pestis Draconum (2008), do jejichž děje, odehrávajícího se v současnosti, dovedně zakomponoval nadpřirozené prvky. V roce 2010 mu vyšel zombie horor Živého mě nedostanou!, v němž se krví, černým humorem a nadsázkou nešetří. Pouze na Slovensku vydal roku 2012 sbírku strašidelných příběhů Odbila 13. hodina. Kromě toho je autorem řady povídek. V Sonátě pro Azazela, jeho páté samostatné knize, se pustil do již tradičního žánru – detektivky s výraznou příměsí hororu.

Série KLADIVO NA ČARODĚJE

Praha je magické město – a ta magie vás může zabít. V tom lepším případě.

Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky – koho zavoláte?
Tým Felixe Jonáše určitě ne. Pokud už by přece jen přijeli, tak vás nechají pekelným silám napospas, aby vám pak mohli vybílit byt. Jenže někdy je situace tak zoufalá, že vám nezbývá nic jiného, než obrátit se na lidi, kteří jsou naprosto odepsaní – a doufat, že to přežijete.

Série čtenáře zavádí do našeho světa, ovšem tak, jak ho neznáte, a vlastně ani netoužíte poznat. Alespoň tedy ne na vlastní kůži. Temné přízraky, oživlé mrtvoly, zabijáci, démoni, psychopati, nekrofilové či upíři – a mezi nimi parta detektivů v čele s Felixem Jonášem, jež vyšetřuje případy, které mají co dělat s nadpřirozenem. Jenže jsou to hrdinové v uvozovkách – do typických klaďasů mají pořádně daleko a do jejich rukou byste se při normálních okolnostech rozhodně nesvěřili. Jenže autoři série, která v sobě míchá prvky fantasy, detektivky, hororu, magického realismu a dalších žánrů, připravují svým románovým postavám takové osudy, že jim většinou nic jiného nezbývá….

V každé knize čtenáři obdrží víceméně samostatný příběh, kterým se však proplétá jedna hlavní linie, jež bude ukončena po každé „sezóně“, která bude čítat dvanáct knih. Záměrem tvůrců totiž bylo inspirovat se televizními seriály, které v epizodách přinášejí samostatné zápletky, ale jsou zarámované jedním hlavním příběhem.

„Zasazení do naší reality je jediným zákonem,“ řekl při vydání prvního svazku Tomáš Němec, šéfredaktor magazínu Pevnost a jeden z dohlížitelů nad světem Kladiva. „Jinak můžou tvůrci zkusit v podstatě cokoliv. Snažíme se je popostrčit, aby šli vždycky ještě trochu dál, aby tahle série nenabízela stokrát ohraná témata, ale aby tvůrci přišli s něčím novým… nebo aby to staré pojednali tak, jak na to lidé nejsou tak úplně zvyklí. Buffy, Dylan Dog, Hellblazer, Doctor Who… to jsou naše vzory. Rádi bychom stvořili sérii, která bude zábavná, napínavá, se sympatickými hrdiny – a od které čtenář nikdy nebude tušit, co má čekat.“

Samozřejmě to vyžaduje, aby sérii psali kvalitní autoři. Což se zatím daří naplňovat. S nápadem a hlavními hrdiny přišel Jiří Pavlovský, stojící za slavným komiksovým nakladatelstvím Crew a známý jak povídkami, tak filmovými a herními recenzemi… a jeho vášeň pro komiks a filmy jsou v díle poznat. A kvalita s dalšími tvůrci série rozhodně neklesá – mezi autory, kteří do světa Kladiva na čaroděje vstoupili nebo se chystají vstoupit, jsou kupříkladu Ondřej S. Nečas, Dušan D. Fabian, Jaroslav Mostecký, Tomáš Němec, František Novotný, Jan Hlávka či Jiří Walker Procházka. A stejně kvalitní jako výběr autorů je i grafické zpracování, které má na svědomí často oceňovaný Lubomír Kupčík. Podobně jako autoři jednotlivých dílů, i on narušil zásady žánru a stvořil osobité, elegantní a úderné obálky.

V sérii Kladivo na čaroděje již vyšlo:

Jiří Pavlovský: Magie pro každého
Praha, rok 2012.
Konec světa nemohl začít na příhodnějším místě. A přitom to vypadá tak obyčejně: někdo zabíjí vědce zabývající se magií, vztahy mezi inkvizicí a mágy jsou více než napjaté, démoni se snaží ovládnout zločinecké podsvětí, do starodávné hry vstupují noví a velmi nebezpeční hráči, chodbami pod Olšanským hřbitovem procházejí mrtví a z blázince je unesen tajemný pacient.

Jiří Pavlovský: Město mrtvých
Pokud bojujete s někým, kdo je mocnější a silnější než vy, máte jediný způsob, jak ho přesvědčit, aby vás nezabíjel. Pomocí starého dobrého vydírání. Jenže jediný trumf, který může Felix Jonáš sehnat, jediná věc, která mu může zachránit život, leží pohřbená v zemi. Na útulném malém hřbitově ve městě, které se až příliš drží stranou veškerého ruchu. Ve městě, které nemá moc rádo nezvané návštěvy. Zvláště ne ty, které se toulají kolem hřbitova.

Ondřej S. Nečas: Kruté stroje
Zdánlivě banální případ vraždy tří lidí, kteří zřejmě věděli příliš mnoho, se povážlivě komplikuje, když na scénu vstoupí démoni ovládající stroje a v novinách se objeví podivný zašifrovaný inzerát skrývající vodítko k mimořádně cennému kouzlu. Felix Jonáš a jeho tým magických úderníků musí napnout všechny své dedukční schopnosti, šarm  a především veškerou hrubou sílu, která jim zbývá, pokud chtějí skrýš odhalit včas.
A zatím se kdesi v ukryté nádrži zvolna probouzí obří mořská obluda…

Ukázka 1

Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem – vyrazili do tmy.
Nejdříve nahoru po schodech, pak doprava, chodbou vedoucí k traktu, který zčásti okupovali ekologové.
Klaudie s Ozem je následovali v těsném závěsu.
Všude bylo pusto. A ticho. Pokud tedy nepočítali všelijaká kradmá vrznutí, šoupání a jiné zvuky neznámého původu, které mohly a nemusely souviset s neustále běsnící vánicí.
Čtveřici dobrovolníků chvíli trvalo, než našla místo, kde se odehrálo hraběnčino setkání s duchem. A to navzdory tomu, že instrukce doktora Morávka byly poměrně přesné. Budova ústavu se ve tmě prostě změnila v menší labyrint.
„Podívejte, něco je támhle, na zemi,“ ukázal Rasťo, který se tady – jako jediný domácí – orientoval o maličko lépe než ostatní.
Uprostřed chodby ležela černá kabelka. Zamrkala na ně naleštěnou zlatou sponou.
Felix k ní popoběhl, zvedl ji, letmo si ji prohlédl a pak ji podal Klaudii.
„Hraběnčina plná polní. Pohlídej…te to, prosím.“
Společně s Rastěm zvedli svíčky a osvětlili jimi prostor před sebou.
Všechny dveře dále v chodbě byly zavřené. Jen jedny zely dokořán. Téměř určitě ty, ze kterých vyšel hraběnčin přízrak.
Čtveřice opatrně přešla blíž a přečetla si nápis na tabulce. Nebo ho spíše pár vteřin luštila: Archeozoologická laboratoř.
Uvnitř byla tma jako v pytli. Museli překročit práh, aby z ní mihotavé světlo svíček vytáhlo aspoň pár obrysů.
Všem se na vteřinu zatajil dech.
Na stěnách visely rohaté lebky. Pod okny stály ztuhlé zvířecí kostry. Ze všech stran trčely ostré hroty obrovitých zubů a klů. A všude – po stolech, po policích, dokonce i po zemi – se válely kosti.
Samozřejmě to byla jen obyčejná sbírka exponátů. Ale i tak to působilo strašidelně.
Felix jako první našel odvahu jít dál. Světlo jeho svíčky zahnalo stíny o další metr a dopadlo na zkroucenou lidskou postavu sedící na židli uprostřed místnosti.
„Hej, hm… Člověče,“ mírně se mu zatřásl hlas, „jste v pořádku?“
Člověk neodpověděl.
Rasťo přešel k Felixovi a…
„Kurník!“
… o něco zakopl.
Otočil se a svíčkou si posvítil pod nohy.
Na zemi ležela hlava.
Lidská.
A vyvrácenými bělmy mu hleděla přímo do očí.
Rasťo vykřikl, svíčka mu vypadla z ruky a zhasla.
Bezhlavě se rozběhl zpátky ke dveřím. V půli cesty se srazil s Ozem. Ten se polekal taky a oba se chvíli dezorientovaně motali na místě, dokud nevyrazili svíčku z ruky i Felixovi.
Nastala úplná tma.
Dvojnásobně vyděšení muži znovu vykřikli a skočili společně do dveří.
Rasťo trefil, Oz ne. Hlava mu zaduněla o zárubeň a tělo se bezvládně sesypalo na podlahu.
Potom byl slyšet už jen dusot Rasťových podrážek. Po něm pád na kolena. Cinknutí kovového řemínku hodinek o radiátor na chodbě. A nakonec hlasité dávení.

Ukázka 2

„Kde jsou všichni?“ zarazil se Felix, když překročil práh ředitelny.
V místnosti seděli jen dva lidé. Nad notebookem skloněný Rasťo a v modlitební knížce znuděně listující jezuitský kněz.
„Rozutekli se,“ zašeptal Rasťo. „Vy jste nic neslyšeli?“
„Slyšeli. Zvedl jsem telefon na opačném konci chodby.“
„To nemyslím,“ zavrtěl hlavou a trochu ji stáhl mezi ramena. „Myslím tamto,“ nenápadně bodl prstem směrem k oknu. „He-li-kop-té-ry.“
Felix se zamračil, obešel stůl a upřel pohled k obloze.
„Nic nevidím.“
„Nechoďte tak blízko! Jsou černé. Ale jsou tam. Poslouchejte.“
Felix nastražil uši. A konečně mu došlo, o co tady jde.
Sakra, už i Rasťo?
Ohlédl se po Klaudii, co ona na mladíkovy sluchové halucinace, a zrovna ji přistihl při tom, jak prohledává šuplíky.
„Co to děláš?“
„Nic.“
Klaudie svižně zaklapla ředitelovu barovou skříňku, s hranou lhostejností se opřela o poličku vedle a věnovala mu nevinný úsměv.
Někomu tu zjevně docházejí zásoby alkoholu. Otázkou je, proč tak rychle.
Znovu se otočil k Rasťovi. Mladík se zase věnoval notebooku.
Felix se sklonil, zvedl ze země sluchátko telefonu, ze kterého pořád zněla strašidelná kvílivá melodie, umlčel ho zavěšením do vidlice – přesněji pokusil se ho umlčet, protože telefon se okamžitě vrátil k otravnému zvonění – a posunul se tak, aby mladíkovi lépe viděl přes rameno.
Rasťo zrovna procházel ředitelovu korespondenci a mazal mu z disku všechnu poštu, která se týkala jeho osoby.
Hm. Tohle opravdu nebude jen nějaká střelená davová psychóza.
Zhoubný vliv melodie – který Felix vnímal nanejvýš jako nepříjemné mrazení za límcem a nutkavé škubání v bocích – musel mít jednoznačně magický základ.
Felix sáhl do kapsy, vytáhl slánku, nasypal si do úst dvě dávky soli a rozhodl se okamžitě si ověřit svou teorii v praxi. Postavil se přímo za Rasťa, pevně popadl jeho hlavu do rukou, otočil ji nejdříve na jednu a pak na druhou stranu a bez okolků mu naplival do obou uší.
„Au! Zbláznil jste se?!“ odtrhl se od něj mladík.
Felix ho nechal, ať chvíli podrážděně vrtí hlavou a zkouší ze sluchovodů vytřást směs slin a soli.
„Ještě pořád je slyšíš?“ zeptal se ho, když k němu Rasťo zvedl hněvem planoucí pohled.
Mladík se váhavě rozhlédl kolem.
Nemusel odpovídat. Z jeho výrazu bylo zjevné, že helikoptéry jsou pryč.
„Kde je ústředna?“
„Ústředna?“
„Přístroj, přes který jdou všechny telefonní hovory v budově.“
Rasťo pochopil. „Dole. V suterénu. Hned vedle serveru.“
„Pojďme,“ popadl ho Felix za rameno. Otočil se ke dveřím a druhou rukou před sebe postrčil Klaudii.
Těsně před prahem se zastavil.
„Vy,“ zavolal na kněze.
Jezuita pomalu zvedl hlavu. Ve tváři měl pobavený výraz, jako by v modlitební knížce narazil na něco úžasně zábavného.
„Ano?“
Felix mu už už chtěl něco říct, ale vzápětí se zarazil. „Vlastně nic.“
Vyvedl Klaudii s Rastěm před ředitelnu.
„Počkejte tady. Hned jsem zpátky,“ přikázal jim a otočil se na patě. „A hlídejte dveře,“ dodal těsně předtím, než je za sebou zabouchl.
Věděl, že je nejvyšší čas jednat. Chtěl zjistit co nejvíc dřív, než to nakažlivé šílenství posedne i jeho.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít