Tarja Turunen: What Lies Beneath
V roce 2010 spatřilo světlo dlouho očekávané CD Tarji Turunen What Lies Beneath. Zimní bouře zůstala daleko. Místo ní přišlo něco nového a jiného, než bylo minulé album. Finská zpěvačka svoje druhé rockové album připravovala dlouho. Vyplatilo se to čekání? Já myslím, že rozhodně ano.
Tarja se rozhodla produkovat svoje album sama. Samozřejmě s pomocí nejlepších hudebníků, které mohla najít. Zachovala se tak laťka, která byla již při minulém CD My Winter Storm hodně vysoko. Nebudu ale jen vynášet do nebes, chyby jsem našel i u What Lies Beneath. Album začíná zkoušejícím orchestrem. Nejde jen o intro, ale o první píseň s názvem Anteroom of Death. Střídá se tempo i zpěv, který obstarává Tarja za zády se seskupením Van Canto. Teatrální úvod ale končí, možná až moc brzy.
Druhá píseň je rocková Until My Last Breath. Rychlá hitovka, která se dočkala singlu a klipu. Melodie písně je opravdu nakažlivá. Další písní a zároveň i vydaným singlem je pomalejší I Feel Immortal. Vznikla téměř až na konci tvorby alba What Lies Beneath. Nejde o typickou baladu ale tempo se zpomalí.
Další věcí na albu je úderná In For A Kill. Rychlejší píseň, ve které Tarja ukáže svůj hlasový rozsah a i vše, co dokáže z hlasem vykouzlit. Podle mě jedna z nejpovedenějších věcí na CD. Bohužel se klipu nedočkala.
Album zpomalí až na snesitelnou mez skladbou Underneath. Balada na mě působí jako podkres k nějakému filmu. Tím nemyslím, že by nebyla kvalitní sama o sobě, ale při poslechu to ve mně vyvolá pocit fantasy filmu.
What Lies Beneath ale opět zrychlí s písní Little Lies. Jde sice o jednu z rychlejších písní, ale považuji ji za jednu ze slabších věcí na albu. Úvod sice zaujme, ale po něm už asi nic. Stále ale nejde o nejslabší věc na CD. Tou je podle mě až Rivers of Lust. Pomalá balada, která mě ani po dvou letech ničím nezaujala. Naštěstí ale moc dlouhá není.
Další rychlejší věcí na albu je výtvor Dark Star. Tarjin hlas zde doplňuje hudbu skvělým způsobem. Podobně je na tom i následující Falling Awake. Rychlá skladba, která se stala i prvním singlem alba.
Poslední vysloveně pomalou písní je The Archive Of Lost Dreams. Platí pro ní stejné hodnocení jako pro Rivers Of Lust. Balada, která člověka neuchvátí skvělou melodií.
Poslední věcí je Crimson Deep. Střední tempo a pochmurný start vyčaruje své. Podle mě povedené zakončení alba What Lies Beneath. Tedy jen standardní edice. Bohužel tu totiž vystrčilo drápky vydavatelství, a tak na svět přišla i „deluxe edice“ a přinesla tři bonusy. Rychlou Still Of The Night a pomalé songy Naiad a We Are. Obecně jsem proti všem „deluxe“, „platinum“ a reedicím řadových alb. Trojice bonusových skladeb by podle mě měla být již na standardní edici CD. Rozhodně jde totiž o povedené věci.
Nový zářez do diskografie s názvem What Lies Beneath hodnotím rozhodně dobře. CD bez slabších míst se povede málokdy. Tarja ale dokázala, že má čím zaujmout a dokáže odbočit od svého stylu a vyvíjet se dál. Jako nositelka skvělého hlasu, ale i skladatelka. Proto ode mě dostává 97 %. Tři procenta srážím za dvě slabší místa a dalších pár drobných chyb.
