Rob Thurman: Blackout

Šestý román z řady o bratrech Leandrosových vypráví o Kalovi, jenž se musel stát ovcí, aby pochopil, že lepší je být vlkem. Nikoliv lepší pro svět, pro New York či pro něj samotného, ale lepší pro Nika. Bez staršího bratra by žádný Kal už dávno nebyl.

Egyptská bohyně Ammut vysává život ze stvůr potulujících se velkým jablkem, těm se to samozřejmě nelíbí, a tak si jejich rada najme bratry Leandrosovy, aby Ammut našli a zastavili. Egypťanka za svou kořistí posílá obrovské, smrtelně jedovaté pavouky, z nichž jeden pokouše i Kala. Díky ólfím genům sice nejmladší potomek první rasy nezemře, ale utrpí ztrátu paměti. Probouzí se v Jižní Karolíně na pláži pokryté těly mrtvých pavouků, aniž by věděl, kdo a kde je. Podle arzenálu po kapsách a mrtvol okolo je mu však jasné, že zabíjet mu jde. A tady nám začíná příběh, tedy měl by začít, kdyby se naznačená zápletka nestala pouhým křovím ve hře zacílené jen na dva protagonisty a jejich bratrské pouto.

Byl-li předchozí díl Mršina poměrně nudnou stíhací jízdou pěti postav zaměřenou spíše na dialogy a sem tam nějakou tu akci, u Blackoutu se počet cestujících snížil na dva s občasným stopařem Robinem, a akce už je v knize jen „sem“. Vlkodlačice Dalila, upírka Dobromila, Robinův milenec Jišijáš i nemrtvý Wahanket jsou odsouzeni k rolím rozmlžených obličejů míhajících se po cestě. S tím by nemusel mít čtenář problém, pokud by Kal a Niko předváděli něco nového, oni však nosí stále stejný kabát a pronáší už ohrané fráze, jakkoli napoprvé vyznívaly vtipně.

Blackout je tedy „pouze“ knihou o vztahu dvou bratrů, o vztahu tak úzkém, že ani siamská dvojčata si nemůžou být bližší. Těžko se lze divit, proč autorka do série víc nezamotala milostné vztahy každého z bratrů, ve srovnání s jejich vzájemným hlubokým poutem by se totiž krčily někde na periferii dění. Důvod této nezměrné hlubiny byl čtenáři nejlépe představen v kapitolách vyprávěných z Nikova pohledu v Přání smrti, v Blackoutu jde spíše o zopakování Kalových pohnutek tak, jak se mu postupně vracejí vzpomínky. Kal dávno ví, že Niko je dobrý a čestný člověk, jemuž nikdo nesahá ani po kotníky, ale zároveň přichází na to, že Niko by obětoval celý svět, aby zachránil Kala. Konečně si uvědomuje, že starší bratr si od něj zaslouží totéž. A tak se z ovce, jež by byla v životě šťastnější, znovu stává vlkem, aby ochránil své jednočlenné stádo.

Rob Thurman ve všech dílech omílá, proč se ti dva mají tak rádi. Nepřináší do série nic nového, a dokonce se jí povedlo vytvořit z takzvané detektivní zápletky nudnou vatu. V tomhle díle totiž čtenáře nakonec jen zajímá, kdy už konečně si Kal na vše vzpomene a jaké to bude mít následky. Blackout je tak důležitým mezníkem pro Kala, posunem na další stupeň v jeho charakteru. Nějací pavouci se svou hadí paní se můžou jít klouzat, protože hledá-li čtenář akční thriller, horor či dobrou detektivku, v téhle knize ji nenajde.

Přes všechny výtky jsem se ovšem u románu dobře bavila a věřím, že se najdou podobně „postižení“ čtenáři jako já. Důvod je prostý: Pokud jste se prokousali všemi pěti díly, pravděpodobně máte Kala s Nikem dost rádi, jinak byste ohranou písničku dávno vypnuli. Blackout pak pro vás bude příjemným bonusem plným bratrského pošťuchování a drobných naschválů, Kalova neutuchajícího sarkasmu a nekonečné lenosti, na které nepomohla ani ztráta paměti, Nikových zdravých jídel, jimiž páchá pomalou sebevraždu, a černých triček s šílenými nápisy.

Jak už jsem u mnoha knižních sérií zjistila, kniha mě může chytnout, bavit a nepustit, i když se příběh uskrovnil někde v koutě či úplně vypařil, ovšem jedině za předpokladu, že v ní zůstaly mé oblíbené postavy, třebaže si jen tak povídají a vtipkují. Třeba jste naladěni taky tak. Už aby vyšel Doubletake.

Vydal: Fantom Print; 2011