Gordon Andrews: Curran: Volume I – 3. část

Povídky / 7.2.2012 /

I pro třetí díl Magie útočí si Gordon Andrews, spoluautor série o Kate Danielsové, připravil jednu scénu z pohledu Pána svobodných šelem. Nyní máme možnost zjistit, jak se Curran dostal s pomocí Julie z klece.

Na půl tuctu mých lidí se naprosto zbláznilo, včetně šéfa mé bezpečnosti, vrchního lékaře, mladého vlka a potomka alfy klanu Boudů. Porušili můj první zákon. Rozhodli se zúčastnit Půlnočních her a odmítli stanout přede mnou a vysvětlit svůj počin.

Nikdy jsem Jimovu loajalitu nezpochybňoval. Byl alfou klanu Kočkovitých šelem a naprosto zaslouženě mým pobočníkem. Doolittle pohrdal politikou Smečky a také mi zachránil život tolikrát, že se mi pomyšlení na to číslo vůbec nezamlouvá. Derek se stal členem Smečky poté, co se z jeho otce stal lupus a zabil jeho matku i jeho sestry. Když se to stalo, a stávalo se to častěji, než si lidé myslí, standardním postupem bylo zabít všechny mužské přeživší, především dospívající, protože se počítalo s tím, že mají genetické dispozice, aby se z nich také stali lupové. To Jim měl Dereka zabít, ale vložil jsem se do toho, což jsem nedělal moc často. Ten kluk si toho prožil už moc a já rozhodl, že si zaslouží šanci. Udělal jsem chybu? Že v tom byl zapletený i Rafael, mě nepřekvapilo vůbec. Jestli si malý náfuka Tety Bé myslel, že mu nezruším jeho hezkou tvářičku, byl hloupý stejně jako dívky, které se za ním plazily jako nadržené feny.

Proč by kočka, vlk, hyena a postarší jezevec riskovali můj hněv? Žádná odpověď na otázku ‚Co‘ nebo ‚Proč‘ mě nenapadala, ale rozhodně jsem věděl, ‚Kdo‘ za tím stojí. Kate Danielsová, osina v zadku z povolání. Kate pracovala pro Řád, lidi, kteří opovrhovali mým druhem. Jo, zaměstnával ji Řád a taky občas udělala nějakou práci pro Cech, ale já přísahám, že co se mě týče, měla snad za úkol dělat mi ze života peklo. Na veřejnosti se mi vzpírala, v soukromí mě vyzývala a bůh mi pomoz, nemohl jsem ji dostat z hlavy.

Jakmile jsem měl dojem, že se něco děje, zavolal jsem jí. Jako obvykle mi svým okouzlujícím a diplomatickým způsobem oznámila, že vše popírá a že se odmítá na čemkoli podílet. Samozřejmě, že v tom byla až po kolena. Později, když jsem si začal skládat kousky skládačky dohromady, mi zavolala, aby mi řekla, že utekla i s Jimem, a dokonce mi nabídla erotickou večeři, pokud je najdu do tří dnů. Kate mi stále obcházela hlavou. Vždy jsem si představoval, jak spolu naprosto rozumě komunikujeme, ale jakmile jsme se sešli, skončilo to u „Kate, udělej to, nebo tě zabiju.“ A její klasickou odpovědí bylo „Polib si!“ a pak to šlo už jen z kopce dolů.

Jakmile jsem z hlavy vytřepal představu nahé Kate, celý obrázek nedával vůbec smysl. Jim a Kate spolu pracovali na zakázkách pro Cech, ale nikdy mezi nimi nebyl ani náznak něčeho jiného než oboustranného respektu. A věděl jsem naprosto jistě, že se Jimovi líbí ta poloslepá tygřice vegetariánka. Kdo to kdy slyšel? Dělá velkým kočkám špatnou pověst a neustále se snaží zabít tím, jak rychle jezdí.

Jim měl o Kateiných schopnostech vysoké mínění, což bylo poměrně vzácné. Kate to dobře uměla se svým mečem, byla skoro tak dobrá, jak si myslela, že je. Pořád jsem nad tím musel dumat: i kdyby se rozhodli, že spolu utečou, jak do toho zapadají Hry? Věděl jsem, že Kate by v nich bojovala pro zábavu nebo pro peníze. Potřebovali snad peníze, aby spolu někde začali nový život? Jak do toho zapadají ti ostatní? Derek pracoval pro Jima, téměř spolupracoval s Kate. Pokud ho využili… Nikdy bych jim to neodpustil.

Také jsem věděl, že Rafaelova družka je Kateinou nejlepší přítelkyní. Udělal by pro ni cokoli – pro ni, nebo jen aby mě naštval. Možná si myslel, že kdyby ho chytili, jeho mamička by to za něj urovnala. Téměř jsem doufal, že Teta Bé zasáhne a urovná to. Koneckonců, byla mi trnem v tlapě, co si pamatuju. Bylo by fajn ho konečně vytáhnout. Protože Mahon do tohohle všeho zapletený nebyl, mohl bych mu tu čest přenechat. Věděl jsem, že by si to užil, a věrnost se má odměňovat. Nic z toho by ale nevysvětlilo zapojení Doolittlea. Přinutili ho? Možná, ale ten starý parchant je tvrďák a s jezevcem nezkřížíte cestu, pokud k tomu nemáte pádný důvod.

Potřeboval jsem znát pravdu, tak jsem sledoval Kate do jednoho z Jimových bezpečných domů. Byla sama, ale já ostatní vycítil, byli tu ještě nedávno. Derek byl raněn, to jsem také cítil. To mě vytočilo k nepříčetnosti a bez rozhlédnutí jsem na ni vyskočil – a dopadl přímo do pasti na lupy.

Když jsem přestal řvát, Kate mi všechno vysvětlila. Teď už jsem věděl o Vlčím diamantu a rákšasech. Teď už jsem chápal, proč Kate cítí, že je do toho zapletená. Dávalo to smysl – snažila se pomoci svým přátelům a Smečce. Co jsem nemohl prominout ani pochopit, bylo, jak to udělala. Někteří lidé řeší problém oklikou, Kate všechno převrátí vzhůru nohama a pak s prskáním lepí kousky dohromady. Kéž by za mnou přišla hned na začátku, teď už by mohlo být pozdě.

Jak jsem tak seděl na dně pasti na lupy a čekal jsem, až se mi dlaně zahojí dost na to, abych se mohl zas chytit stříbrných mříží, nutil jsem se dýchat pomalu a zhluboka a přemítal jsem nad svými možnostmi. Ani jedna nebyla moc dobrá. Mohl jsem čekat, až se vrátí a z téhle klece mě pustí, nebo jsem také mohl čekat, až mě najde někdo jiný. Ne, to není přijatelné.

Jsem Pán šelem. Mě nepustí z klece jak nějaké štěně.

Mohl bych se odtud vylámat, ale bolelo by to, hodně, a v záchvatu zuřivosti bych mohl zabít nejen Kate a tu její kohortu, ale také kohokoli, kdo by se mě pokusil zastavit. I když jsem byl naštvaný, věděl jsem, že nechci, aby se něco takového stalo.

V tuhle chvíli už mohou být v Aréně. I kdybych pozabíjel celou Rudou gardu, nedostal bych se tam včas, abych je zastavil, než všichni ti zvrácení parchanti uvidí, že se členové Smečky účastní Her. Potom by už o tom vědělo příliš mnoho lidí a já bych to nemohl prominout. Pokud by přežili, musel bych je zabít. Já osobně a před ostatními členy Smečky.

Kate skončila se svým žvaněním a odešla. Nutil jsem se do klidu a snažil se najít způsob, jak tohle vyřešit. Předpokládal jsem, že jsem tu jen já sám se svými myšlenkami, když jsem něco zaslechl z haly. Ten pach mi byl povědomý, ale nemohl jsem ho zařadit. Rozhodně to nebyla Kate…

Julie. To její kotě. Jediné, co jsem potřeboval, bylo přesvědčit ji, aby mě pustila ven.

Zavřel jsem oči a naslouchal, jak se plíží domem. Pojď blíž, ještě blíž. Na, čičiči…

***

Zavřel jsem oči a soustředil se na klapání kroků, které se blížily k mé kleci. Julie v sobě rozhodně něco měla, na lidské dítě se pohybovala hodně dobře, tiše a opatrně i navzdory přítmí a neznámému okolí. Na rozdíl od ní by se Kate do stínů vřítila jako vichřice. Napadlo mě, kde či od koho se Julie naučila takhle se plížit. Na ulicích by nepřežila tak dlouho, kdyby byla pomalá nebo hloupá. Derek v ní něco viděl a bylo jasné, že je do toho dítěte zblázněný. Ona v něm viděla jen někoho staršího a dobře vypadajícího.

Chudák Derek teď někde leží a hezkou tvář má navždy zničenou. Bude se na něj ještě někdy dívat stejně?

Projel mnou čerstvý závan hněvu a smutku a dalo mi hodně práce, abych nezačal výt zoufalstvím. Ne, musím to udržet v sobě. Na zuřivost i kožich přijde čas, později okusím na jazyku maso i čerstvou krev. Ale ne teď. Zhluboka se nadechni, udrž to v sobě. Nevyděs to koťátko. Přesvědč ji, aby tě pustila.

Pojď blíž, Julie, tak je to správně. Už tu skoro jsi.

Když byla dost blízko na to, abych ji slyšel dýchat, zavolal jsem svým nejlepším nešíleným hlasem: „Dobře, Kate, vyhrála jsi. Nedokážu se dostat ven. Pusť mě a já ti dám těch sto babek, co ti dlužím.“ Děti mají přece peníze rády, ne?

Vešla dovnitř a posadila se na zem. Malá, jen kost a kůže, úzká tvář a rovné vlasy.

„Hezký pokus. Víš, že nejsem ona, a měl bys taky vědět, že odešla tam, kde ji nedostaneš.“

Chytrá holka. „Podívej, dítě, nechci nikoho dostat. Jen mě odtud prosím pusť.“

„Julie. Jmenuju se Julie. Proč?“

„Proč co, Julie?“

„Proč bych tě měla pustit ven?“

„Protože jsem tě hezky poprosil a pro tebe i tvou…“ psychopatickou strážkyni, příšerný vzor, který má na tebe špatný vliv, „Kate bude lepší, když mě odtud pustíš.“

„Proč to děláš?“

Dobře, budu hrát po jejím, ale pomalu mi docházela trpělivost. „Dělám co přesně?“

„Jsi na lidi ošklivý. Klidným a děsivým hlasem jim vyhrožuješ. Všichni se tě bojí.“

To je směšné. „Já lidem nevyhrožuju. Jsem hodný. Neječím, ani nekřičím.“ Ještě chvíli pokračuj a uvidíš, jak dokážu být děsivý.

„Kecy. Všichni jsou z tebe vyděšení. Jim, Derek, přestože ten k tobě vzhlíží. Kate taky a ta se jen tak něčeho nebojí.“

Tohle znělo zajímavě. „Zaprvé, dávej si pozor na pusu, dítě. Zadruhé, proč si myslíš, že se mě Kate bojí?“

„Trhni si, nejsem dítě a ty mi nevelíš. Řekla, že ses jí vloupal do domu a něco jí ukradl.“

Zkřížil jsem si ruce na hrudi. To poslední, co jsem si přál, bylo vysvětlovat pářící rituály lidské holce. „Jsem Pán šelem, nejsem ani lupič, ani zloděj.“

„Vzal sis koláč. Proč jsi to udělal? Nemáš, já nevím, sluhy, co ti vaří? Kate nemá moc peněz, tak proč bys jí kradl jídlo?“

„To je věc dospělých. Nebudu se zpovídat dítěti.“

„Udělal jsi ošklivou věc.“

Snažil jsem se nevrčet. „Holčičko, varuju tě naposledy, už nikdy se mnou takhle nemluv…“

„Nebo co?“

Dostala mě. I když jsem byl rozzuřený k nepříčetnosti, byly hranice, za které bych nešel. Neublížil bych dítěti. Nikdy.

Zhluboka jsem se nadechl a ustoupil od mříží. Musíš ji přemluvit. Buď rozumný. Dokážu být rozumný.

„Podívej, Julie. Snažím se být na tebe milý. Mile jsem tě požádal, abys mě pustila. Mohl bych ty mříže vylámat, ale tobě by se to nelíbilo, to ti můžu slíbit. Bylo by to děsivé a hlasité a nikomu se něco takového nikdy nelíbí. Teď tě požádám naposledy. Prosím, propusť mě, než se naštvu a udělám něco, čeho potom budeme oba litovat.“

„Jsi v tom dobrý. Nejsem hloupá. Vím, že jsi naštvaný, a taky vím, že pokud tě pustím, ublížíš mi a přinutíš mě prozradit ti, kde je teď Kate.“

„Ne. Lidským koťatům neubližuju. Nikdy jsem žádnému neublížil a nikdy žádnému také neublížím. Dávám ti své slovo.“

Jen se na mě dívala, přemýšlela o tom.

Naklonil jsem se k ní. „Vím, kde je Kate, a vím, proč tam je, ale nevím, proč mě nechala v téhle kleci. Neublížil bych jí a ona to ví.“Vkradl jsem se jí do bytu, políbil ji a vychutnal si ji tak, jak by to žádnému z mých lidí nikdy neprošlo. Každá rozumná žena by si byla v takové situaci jasně vědoma toho, jak si stojíme. Kate bych nikdy neublížil. Možná vrčím a vyhrožuju, a možná vytáhnu i drápy, když je to občas nutné, ale ona ví zatraceně dobře, že nikdy nedojde k násilí.

Ale na druhou stranu, mluvili jsme o Kate. A na Kate není nic rozumného. To proto teď sedím v pasti na lupy a snažím se ujistit vyděšené dítě, že ho neroztrhám na kousíčky.

Julie si přitáhla kolena k hrudi. To dítě vypadalo, jako by nikdy nejedlo. Srazil by ji i jen větříček. „Kate si myslí, že musí každého zachránit.“

„Koho chrání tím, že mě tu drží, Julie?“

„Své přátele. A tebe, abys jim neublížil. Ona ví, že by ses cítil špatně, kdybys to udělal.“

„Co tímhle myslíš?“

Na moment se zarazila a pak pomalu pokračovala. „Ona ví, že jsi naštvaný a že si pak budeš hrát na Lvího krále, že je potrestáš za to, že…“ jako by zvažovala slova, „že tě neuposlechli. Až se uklidníš, budeš toho litovat, ale to už bude pozdě. Mrtví jsou mrtví.“

„Proč by si měla myslet, že toho budu litovat?“ Teď probudila moji zvědavost. A co sakra znamená to ‚hrát si na Lvího krále‘?

„Protože ona tě má ráda a věří, že jsi hodnej chlap.“

„To ti řekla?“ Hodnej chlap, uhh.

„Ne, ale já to vím. Z toho, jaký má ve tváři výraz, když o tobě mluví.“

Každou vteřinou je to zajímavější. „Jaký má ve tváři výraz?“

„Stejný, jako mívala moje matka, když mluvila o tátovi. A teď jsou oba mrtví.“

„Já vím. Je mi to líto.“

„To říká každý, ale nic to neznamená. Je to stejný, jako když lidi říkají ‚ahoj‘ nebo tak.“

„Něco to znamená,“ opáčil jsem. „Mí rodiče jsou také po smrti a bylo mi tolik, kolik tobě, když jsem je ztratil.“

Julie vypadala, že se každou chvíli rozpláče a mávla rukama ve vzduchu. „To je fuk. Podívej, nejsem hloupá. Já vím o různých věcech. O dospěláckých věcech.“

„Jako třeba?“

„Jako třeba sex. Vím o sexu.“

Jen jsem na ni zíral. Tuhle plechovku s červama otevřít nechci.

„Chci jen říct, že tě má ráda. Má tě ráda – tebe. Chtěla za tebe zabít Dereka, kdyby se z něj stal lupus, abys to nemusel udělat ty.“

Teď už to začínalo dávat smysl. Takže o tomhle to všechno bylo. Dereka měl na odpovědnost Jim a oba, Jim i Derek, to pekelně posrali. A teď do toho zatáhli i Kate. Ona se na to dívala tak, že je za toho kluka stejně zodpovědná jako my. Derek za ní přišel s prosbou o pomoc a ona mu nebyla schopná říct ne. Naneštěstí se to pak začalo všechno sypat, jak je v našem světě zvykem, a to dítě skončilo s těžkým zraněním. Teď z toho vinila sebe a jediné, co mohla udělat, bylo jít a doufat v nejlepší. Vzala to celé na sebe, jak by to udělal alfa. Musel jsem uznat, že se snaží dotáhnout tuhle situaci do konce, ale měl jsem to být já. To já měl vědět, co se děje, chránit a opatrovat a zabíjet, pokud by nebyla jiná možnost. A místo toho jsem pustil míč.

Nemohl jsem odčinit, co se stalo, ale mohl jsem ještě převzít velení. Mohu ještě svoje lidi ujistit, že dokud budu dýchat, pak se žádnému z nich nic nestane. Ať už to věděla nebo ne, Kate byla má a já ji budu chránit, i kdybych při tom měl zemřít. To přesně dělám. Jsem Pán šelem. Postavil jsem se a pevně jsem se podíval dívce do očí.

„Julie, pokud mě pustíš, přísahám, že neublížím ani tobě, ani Kate, ani nikomu z mých lidí.“

„Pomůžeš jim? V těch hrách?“

„Ano, pomůžu.“

„I Derekovi?“

„Co?“ Co bych pro něj mohl udělat, co Doolittle nezvládne?

„Šel s nimi, bojuje s těmi stvůrami, které mu ublížily. Je hodně statečný.“

Zatracenej idiot! „Ano, ale také hloupý.“ Zajímalo by mě, jestli zná celý příběh.

Julie se ušklíbla. „Jo, to vím. Jde o tu holku. O ni se postarám později, ale potřebuju, abys mi slíbil, že ty se postaráš o ostatní.“

„Julie, dal jsem ti své slovo. Udělám, cokoli bude v mých silách, abych pomohl našim přátelům a potrestal nepřátele.“

Vydechla a pak se usmála.
„Dobře, dohodnuto.“

Děkuji Renče a Cukýně za konzultaci.
Z volně dostupného ebooku přeložila Axia

komentáře 4

  • Cukýna 7.2.2012na0.00

    Úžasný překlad, Ax. Ty to se slovy opravdu umíš, zase jsem se nachechtala a momentálně trpím abstinenčními příznaky – už abych dostala do rukou čtvrtý díl (budu to muset vydržet, než ho Fantom vydá).

  • Renča 7.2.2012na0.00

    Díky Ax za překlad. Tahle scéna děj pěkně doplňuje :)

  • finka 7.2.2012na0.00

    Taky dík. Přečetla jsem, i když Magii nečtu :-)))))))

  • Zulík 10.2.2012na0.00

    Dakujem -to bola paráda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít