Kiersten Whiteová: Zlodějka duší

Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch – paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby. Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit.

Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život… (anotace)

Ukázka:

Raquel se opřela na židli. „O to tady nejde. Pamatuješ si, jaké to bylo, než jsi přišla sem?“

Tentokráte jsem vzdychla já. Pamatovala jsem si to. Celý život jsem se protloukala systémem náhradní pěstounské péče, až do onoho osudného dne, kdy mi bylo osm. Už se mi nechtělo čekat na svou nejnovější pěstounku, aby mě vzala do knihovny, a tak jsem se rozhodla, že tam půjdu sama. Vzala jsem to zkratkou přes hřbitov, když mě oslovil vlídně vypadající muž. Zeptal se, jestli nepotřebuju pomoct, a mně připadalo, jako by byl dvě osoby v jedné – ten vlídně vypadající pán a vyschlá mrtvola, oba na stejném místě, ve stejném těle. Ječela jsem jako pominutá. Naštěstí pro mě mu byla na stopě AAZP (Americká agentura pro zadržování paranormálů) a zakročila právě v okamžiku, než muž stačil cokoliv udělat. Když jsem začala blábolit něco o tom, jak vypadal, ujali se mě.

Ukázalo se, že moje schopnost viděl přes krycí kouzlo paranormálů a sledovat, jací jsou pod ním, je jedinečná. V tomto ohledu nedovede žádný jiný člověk na Zemi to, co já. Ovšem právě v tom se to celé začalo opravdu komplikovat. Když ostatní země začaly tušit, co AAZP má, ztratily nervy. Zvláště Británie – nevěřila bych, s jak velkým množstvím paranormální aktivity se tu potýkají. Vydupali si novou smlouvu, podle níž vytvořili MAZP (Mezinárodní agentura pro zadržování paranormálů), přičemž klíčovými body v té smlouvě byla spolupráce při mezinárodní kontrole paranormálů a, ano prosím, moje maličkost.

A tak jsem musela přiznat, že Raquel má nejspíš pravdu. Můj život vyplněný lapáním paranormálů byl někdy vyčerpávající, ale alespoň jsem měla domov. Takový, kde o mě stáli.

+++

Připadalo mi, že moje oči nejsou schopné se na toho tvora zaměřit. Neustále mu klouzaly po bocích, neschopné nalézt cokoliv, čeho by se mohly držet. Ten tvor nebyl úplně neviditelný, ale blížil se k tomu tolik, jak jen se fyzická bytost neviditelnosti blížit může. Představte si, že se pokoušíte jít do pětačtyřicetistupňového svahu pokrytého patnácti centimetry ledu. Takové bylo dívat se na toho chlapa.

Byla jsem si dost jistá alespoň tím, že to je chlap. Neměl na sobě v podstatě žádné šaty, a já jsem byla vděčná, že se zhroutil tak, že se zakryl. Nevěděla jsem, co mám dělat dál, když se rozjely dveře a dovnitř vtrhla skutečná Raquel s dvěma členy ochranky v závěsu.

„Tak on tě nesnědl!“ Objala jsem ji a měla jsem slzy na krajíčku.

Strážní kolem nás proběhli a Raquel mě toporně pohladila po zádech. „Ne, nesnědla mě. Jen mě strašně tvrdě praštila do obličeje.“

„Je to chlap,“ namítla jsem.

„Cože to je?“ zeptala se. Popošly jsme se na něj podívat.

Strážní se dívali dolů a vypadali zmateně. Jeden se drbal na hlavě. Byl to urostlý, obrovitý francouzský vlkodlak jménem Jacques. Vlkodlaci nejsou vidět tak snadno jako upíři, když není úplněk. Prozradí se mi jedině očima: at’ už ostatním lidem připadá barva jejich očí jakákoliv, já vždycky vidím ty žluté vlčí oči vespodu. Většina vlkodlaků jsou docela slušní lidé. A protože jsou neustále mimořádně silní, bereme si jich spoustu do ochranky. Za úplňku jsou pochopitelně dokonale pod zámkem.

Jacques pokrčil rameny. „Nikdy jsem nic takového neviděl.“ I on se snažil ze všech sil soustředit na tu nehybnou postavu.

Druhý strážný, normální člověk, zavrtěl hlavou.

„Jak se dostal dovnitř?“ zeptala jsem se Raquel.

„Ona – on – ono to mělo na sobě Denise.“

„Denise, co slouží na zombie?“ Denise byla vlkodlak, jejíž hlavní pracovní náplní bylo odklízení zombie. Já se nikdy neúčastním výprav na zombie – ti nemají žádné krycí kouzlo, takže to může dělat kdokoliv. A navíc nebylo nikdy těžké zombie vytipovat, třebaže agenti se vždycky pořádně zapotili s tím, aby to nějak zamaskovali u vyděšených místních. Prostě další služba MAZP: udržovat svět v blažené nevědomosti o tom, že většina nadpřirozených bytostí z mýtů je fakticky skutečná.

Vydává: Fortuna Libri; listopad 2011