Marcus Pelegrimas: Krvavá čepel

Ukázky z knih / 6.8.2011 /

Dobrodružná série Skineři má v originále aktuálně pět dílů, vydání šestého je avizováno na listopad 2011. V sérii čtenář najde opět upíry či kožoměnce, ale tentokrát v daleko temnější a akčnější podobě, než je zvykem, neboť Pelegrimasova série je akční, drsná a krvavá.

Anotace:
Vitejte v nejhorší noční můře…
Existuje svět, o kterém většina lidí netuší, obydlený nadpřirozenými bytostmi, upíry, vlkodlaky a dalšími divokými bestiemi, jež žijí proto, aby šířily hrůzu a smrt. Žijí přímo mezi lidmi, kteří je nevidí. Kdyby se dozvěděli o jejich existenci – tak blízké a nebezpečné – zešíleli by. Už po staletí zde však existuje společenství strážců, kteří chrání křehké hranice lidského světa před všemi monstry a bestiemi. Tito strážci si říkají skinneři. Ale pozor! Je jich čím dál méně…

Ukázka:

Když se otočil a vyrazil ke srubu, uslyšel, že Gerald vstal. Znělo to, jako kdyby měl potíže nebo snad nedokázal udržet rovnováhu, což by vysvětloval ten náhlý škrábavý zvuk. Ozvalo se několik těžkých výdechů doprovázených pachem hlíny a čerstvě rozštípaného dřeva. I když mu bylo jasné, že starší muž odmítne jakoukoliv pomoc, stejně se k němu obrátil.

„Běž dovnitř! Dělej!“ zvolal Gerald dřív, než se k němu Cole přiblížil na dohled.

Cole se tedy obrátil, ale podivný zvuk, jako by někdo kopal motykou ve zmrzlé půdě, ho přiměl otočit se. Ve sněhu u lesa uviděl jakési zvíře, jak se řítí přímo k Geraldovi s rychlostí a setrvačností náklaďáku. Letělo po sněhu tak rychle, až jeho drápaté končetiny vůbec nebudily dojem, že se odrážejí od země. Ze žhnoucích nozder se řinula pára stejně jako z tlamy plné ostrých zubů. Zvíře se zastavilo několik metrů od Geralda, jeho masivní tělo začernilo hvězdy i měsíc.

„Do hajzlu!“ vykřikl Cole, když zvířeti uskočil z cesty. Nohy mu vypověděly službu a on se žuchnutím spadl do sněhu. Dech se mu zrychlil a cítil, že panikaří. Díval se na zvíře a na Geralda, jako kdyby od nich byl nějak oddělený. Co to je za tvora, vůbec nedokázal určit. Bylo zavalité jako medvěd, ale mělo mnohem delší nohy a přední tlapy. Z konců uzlovitých prstů trčely drápy. Hlava na krátkém silném krku byla zakončena dlouhým čenichem. Zuby trčely z tlamy do všech stran, ale žádné dva z nich ve stejném směru, některé se dokonce prořezávaly skrz líce, když tvor otevřel tlamu k mocnému dunivému řevu.

Ať už to bylo cokoliv, nejevilo to o něj zájem. Jakmile zvíře zaregistrovalo Geralda, zamířilo přímo k němu. Jediným pohybem se odrazilo na zadních, levou přední pláclo do země, zatímco pravou napřáhlo někam za své špičaté ucho. Starší muž byl netvorem ohromen. Otočil se k němu zády ve snaze vytáhnout cosi ze soupravy s nářadím.

Cole otevřel ústa a doufal, že z něj vyjde něco srozumitelného. „Geralde! Pozor!“

Zvíře se napnulo jako luk a seklo tlapou po Geraldovi, který ale stačil včas uskočit stranou, takže strašlivé drápy jen rozprášily sníh. S mocným zavytím zaryl tvor drápy do půdy, jako by se jí chtěl pomstít, že se mu útok nepovedl. S ladností neohrabaného geparda se obrátil a pohlédl na Colea.

V té chvíli mu přejel mráz po zádech. Dohadoval se, jestli by mu dřív, než by byl rozsápán na kusy, dokázal aspoň vyrazit pěstí oko.

Zvíře opět mocně zařvalo. Z tlamy mu tekly proudy špinavých slin, když zvedlo čenich k obloze, a řev přešel ve vytí.

Cole se opět rozběhl ke srubu jako krab prchající do úkrytu. Když se ohlédl, spatřil Geralda, jak se řítí přímo ke zvířeti a vráží mu přiostřený konec hole pod pravé rameno.

Tvor se otočil a ohnal se po něm levou přední tlapou, ale starší muž opět stačil včas uhnout. Až nyní si Cole všiml, že to, co Gerald drží v rukou, není dřevěný klacek. Vypadalo to spíš jako dlouhý luk na jednom konci opatřený hrotem jako kopí.

Zvíře se po něm ohnalo znovu, ale Gerald vykryl úder zbraní. Mnohem více překvapující než rychlost jeho reakce bylo, že dřevěná hůl ustála úder a nerozpadla se v oblak třísek. Geraldovy ruce pevně svíraly zbraň. Na místech, kde se dlaně dotýkaly hole, se objevily krvavé stopy. Cole si všiml, že zbraň nemá jen jeden hrot, ale tři. Gerald zaskřípal zuby a vší silou vrazil trojzubec zvířeti do boku.

Cole začal volat o pomoc. Ve sněhu za sebou uslyšel těžké kroky. Podíval se tím směrem. Byl to Brad, který vyběhl ze srubu a v ruce svíral mačetu. „Drž se zpátky!“ zavolal.

Cole dýchal tak rychle, až z toho začal dostávat závratě. „Dojdu pro pomoc,“ zasípal.

„Ne! Padej do srubu a zůstaň tam. A ostatní taky!“ S těmito slovy se Brad vrhl na neznámé zvíře.

Dusot mohutných tlap sněhem a vytí nesoucí v sobě žízeň po krvi starší než svět se rozléhaly po okolí. Cole opět zamířil do dveří srubu a nevěděl, co si počít.

„Co se to tam u všech všudy děje?“ zeptal se ho student v šaškovské čapce. „Co je… ta věc zač?“

„Nevím. Prostě…“ všiml si, že mladík vytřeštil oči a zbledl jako křída. Ohlédl se za sebe a spatřil zvíře s divoce jiskřícíma očima, jak se řítí přímo k nim.

Cole odstrčil studenta stranou a zabouchl dveře. Ty však netvor ke vstupu do budovy bohužel nepotřeboval. Začal si klestit cestu stěnou vedle dveří. Dvanáctipalcové klády, z nichž byl srub vystavěn, pro něj byly jen klacíky. V okamžiku prorazil stěnu a předníma tlapama se zaryl do podlahy uvnitř tak, že z ní vyrval několik prken.

Vtom se ve dveřích vedoucích do noclehárny objevil tichý muž. V jedné ruce třímal upilovanou brokovnici, v druhé velkorážní pistoli, o níž Cole usoudil, že by se dobře hodila pro jednu z herních postav, na které pracoval.

„Tak pojď, ty zmrde.“ To bylo poprvé od začátku celého podniku, co ho Cole uslyšel promluvit. Místnost zaplnil rachot střelby a pach korditu.

Netvor, zasažený proudy projektilů, zlostně zachrochtal. Ačkoliv sklonil hlavu a uskočil stranou, nezdálo se, že by mu střelba způsobovala nějakou újmu. Jakmile mu kouř ze zbraní dorazil k nozdrám, několikrát kýchl a vyrazil dál do srubu.

Koutkem oka Cole zahlédl, že blondýna, s níž se prve bavil Brad, přelezla zpod jednoho stolu pod druhý, dál od zvířete. Sklonil se a několika kroky se přisunul k ní.

„Co to je?“ vykřikla žena hystericky. „Odkud se to tady vzalo?“

„Já nevím,“ řekl Cole a sklonil se těsně k ní, protože se ozvaly další výstřely. V uších mu začalo pískat, ale přiměl se k tomu, aby ženu objal a zakryl vlastním tělem. „To bude dobrý,“ zalhal. „Všechno bude v pořádku.“

Nezdálo se, že by v jeho slovech nalézala přílišnou útěchu, ale na druhou stranu ještě zcela nezpanikařila. Při všem řevu a výstřelech si uvědomil, že ho nemusela vůbec slyšet. Oba si rukama zakrývali hlavu ve snaze ignorovat všechen rachot a dusání kolem. Cole toužil vstát a utéct, ale nebylo kam. Zlostné vrčení a řev přicházely jakoby ze všech stran. Každý netvorův krok otřásal celou budovou.

Šance, že by se řádění zrůdy dalo jednoduše přečkat v úkrytu, klesla na nulu ve chvíli, kdy zvíře máchnutím šlachovité tlapy mrštilo masivním dřevěným stolem na druhou stranu místnosti. Strašlivé drápy minuly Coleovu hlavu jen o několik čísel.

„Utíkej!“ zařval.

Když se podíval blondýně do tváře, byla pobledlá, s odevzdaným výrazem ovce určené na porážku. Cole jí upřeně pohlédl do očí a znovu ji pobídl: „No tak běž!“

Přikývla a vzala nohy na ramena. V místnosti se nebylo kam schovat, takže vstal a rozběhl se za ní. Několik stop za ním následoval střelec, který za neustálého křiku zasypával netvora kulkami. Zbraně, které držel předtím, nyní vyměnil za automatickou pušku, již sotva mohl mít v legálním držení.

Zvíře kleslo opět na všechny čtyři a vyrazilo vpřed, nedbajíc olověných projektilů, jež se mu zavrtávaly do těla. Ostré drápy při každém odrazu odervaly kusy podlahy. Nyní si Cole mohl zvíře lépe prohlédnout, všiml si nápadně mohutných svalů na lopatkách. Podle četných poranění na žebrech a hrudi usoudil, že právě tato místa byla střelcovým hlavním cílem. Zadní část těla vypadala, jako by byla obroušena. Tvor se zadníma nohama pevně zapřel do podlahy, otevřel tlamu plnou ostrých a křivých zubů a prudce natáhl krk dopředu. V okamžiku se zakousl střelci do ramene a zvrátil hlavu na stranu.

Cole na to hleděl v němé hrůze. Muž visel zvířeti z tlamy, oči rozšířené hrůzou a ústa otevřená nepřirozeně dokořán, přesto nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásku. I tak ještě dokázal přetáhnout netvora po hlavě pažbou zbraně. Netvor na okamžik uvolnil sevření, ale pak se do muže znova zakousl, tentokrát mezi rameno a krk. Automatická puška ze sebe vydala poslední salvu. Srst zvířete doutnala a byla na mnoha místech spálená, ale nikde po těle nebyla ani kapka krve. Zvíře mocně zatřáslo hlavou ze strany na stranu a střelcovo tělo roztrhalo na kusy.

S cáry masa visícími z tlamy tvor vyskočil, drápy se zachytil na zdi a vydal ze sebe drásavé, ohlušující vytí.

Vydává: Fantom Print; srpen 2011
překlad: Lukáš Balabán

komentáře 3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít