Maggie Stiefvaterová: Váhání

Literární recenze / 22.3.2011 /

Váhání je stejně romanticky smutně a mrazivě podáno jako předešlý díl Mrazení. Ač se tentokrát odehrává v březnu místo pochmurného listopadu, do jarního optimismu má daleko. Březen v Minnesotě je přece jen poněkud studenější než u nás.

Sam se vyléčil. Snad. Pořád nemůže uvěřit tomu, že je zase sám sebou, Samem, člověkem, že už se nezmění ve vlka při každém závanu chladného vzduchu. Pořád je však raději v teple. Jen tak, pro jistotu. Pokus s meningitidou, kterou ho Grace s Isabel záměrně infikovaly, zřejmě vyšel.

Být s Grace je pro Sama neuvěřitelným štěstím. Optimistická dívka plánuje společnou budoucnost, píše si předsevzetí, ale Sam se stále obává zahledět se do dálky. Jeho jediným předsevzetím je „Věřit, že jsem uzdravený“. Pak však Grace při procházce lesem najde mrtvého vlka a netrvá dlouho a zamilovaná dvojice poznává, že tentokrát se bude hrát o Graceino zdraví, že kola osudu se chystají nemilosrdně semlít budoucnost sedmnáctileté školačky.

Autorka Maggie Stiefvaterová nám předestřela pokračování příběhu mladých milenců (Sam je jen o rok starší než Grace) a my se obáváme otočení každé další stránky tím víc, čím blíže jsme ke konci, tohle totiž není veselý příběh plný humoru a bezstarostnosti mládí, tušíme, že šťastný konec hrdiny zřejmě nečeká. Váhání snad může zažívat čtenář, zda má či nemá otočit další list, ale Sam a Grace? Ne, ti neváhají, oba vědí, co od života chtějí, jen se zdá, že okolnosti jim ve štěstí brání. V jejich případě jde spíše o „otálení“ (název knihy v originále je Linger), o odkládání problému, kdy si oba zamilovaní nechtějí připustit, že Grace zřejmě umírá,  a vůbec netuší, jak tomu zabránit a na koho se obrátit, když v nemocnici doktoři na nic nepřišli.

Příběh je opět podán velice sugestivně, nemáme tak problém se vcítit do myšlení a pocitů postav. Každé z těch hlavních „vidíme do hlavy“, protože příběh je vyprávěn v první osobě, tentokrát ovšem nejen střídavě z pohledu Sama a Grace, jak tomu bylo v díle minulém, ale dalších dvou osob – jejich kamarádky Isabel a mladého vlka Colea. Ten oživil příběh nejen svou povahou arogantního, sebestředného týpka se sebevražednými sklony, ale i tím, že čtenář sleduje proměnu jeho charakteru, která může sice vyznít naivně a neuvěřitelně, ale právě pomocí onoho vnitřního pohledu vidíme za slupku navenek chladné rockové hvězdy, takže chápeme jeho myšlenkové pochody a vnímáme potlačované emoce.

Díky postavě Colea získáme také „vědecký“ náhled na vlkodlactví. I když je nutno podotknout, že tato série jej chápe poněkud odlišně, ne jako magii, ale jako nemoc, která nutí nakaženou osobu proměnit se ve vlka při nízké teplotě. Když se vlci promění zpátky v člověka, jsou z nich jen obyčejní lidé, neoplývají zesílenými smysly ani nadlidskou sílou, či dokonce rychlejším uzdravováním, jak to můžeme znát od jiných autorů fantasy o vlkodlacích. Tady když vlka zastřelíte, nepotřebujete stříbrné kulky, abyste ho zabili, bohužel.

Je nutné ještě něco dodávat, nebo už jste se rozhodli, zda si příběh přečíst? Myslím, že čtenáři prvního dílu mají jasno, Váhání je stejně romanticky smutně a mrazivě podáno jako předešlý díl Mrazení. Ač se tentokrát odehrává v březnu místo pochmurného listopadu (Argu se termín vydání opravdu povedl), do jarního optimismu má daleko. Březen v Minnesotě je přece jen poněkud studenější než u nás.

A co ještě sdělit těm, co nečetli ani Mrazení? Že romantická fantasy nemusí být jen zábavná a hloupá, že může být zdařilou variací na věčné téma Romea a Julie, téma zakázané lásky, bolesti a loučení.

Ještě váháte?

Tak vězte, že Argo zabalilo příběh do zeleného jarního přebalu a sladilo s ním i barvu písma. Takže vás čeká příjemných něco málo přes tři sta stran v zelené na bílém.

Vydalo: Argo; 2011

komentáře 3

  • Cukýna 22.3.2011na0.00

    Z tvojí recenze mi úplně běhá mráz po zádech a tuším, že zase uroním slzu. Jen nemám moc ráda, když je příběh z pohledu vícero postav, dvě se ještě dali, ale teď už rovnou čtyři… Mno, snad v tom nebudou zmatky a rychle si na to zvyknu.

  • Renča 22.3.2011na0.00

    Děkuju. Čte se to fakt moc dobře, a kapitoly jsou krátké, takže to přeskakování je rychlé, nevázne to. A ty 4 postavy vlastně vyprávějí jeden příběh. Není to jako jinde, že se odehrávají různé příběhy, které se někde v půlce či závěru střetnou. Jsem to asi mohla do té recenze napsat, hm.

  • Renča 22.3.2011na0.00

    a na Sardenu jsme udělali krásně stylově zelené písmo i v recenzi ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít