Noční motýl

Sic rozšířená po celé Evropě, známá všemi národy, leč doma je ve Střední Evropě. My ji známe jako Můru, staří germání jí říkali Mara, Němci Mahr, Bulhaři Morava…

Charakteristika je jednoduchá – přízrak, uléhající spáčům na prsa, dusíc je. Ti nešťastníci, kteří jsou onou Můrou navštěvováni pravidelně, chřadnou, líce se barví do bleda, jejich váha se radikálně snižuje, až může dojít k smrti.

Víme, jaké jsou příznaky, odkud pochází, ale kdo nebo co tuto zkázu způsobuje?

Podle lidové démonologie je to přízrak, podle jiných je to duše žijícího člověka, která se nevědomky v noci přiživuje na úkor jiných. Jiná teorie praví, že je to promyšlená magie zlých čarodějnic.
Také se traduje, že se člověk s touto parazitickou můrou narodí, nebo díky jiným ji získá.
Do obydlí nešťastníka vniká v podobě suchého stébla, jindy jako bledý stín či snad jako moucha s červeným znamením za hlavičkou. Podle toho se noční motýli nazývají můrami a jsou obáváni jako možní nositelé zhoubného démona.

Příznaky u napadených jsou stejné jako u obětí upíra. Jaký je tedy rozdíl?
Můra je přízrakem živého člověka, zatímco upír mrtvého.

Jak lze tedy můrám zabránit v jejich živení se?
Někdy zabere nakreslit na dveře muří nohy (pěticípá hvězda), jindy zase položit si na břicho zrcátko, ve kterém se můra uvidí a zalekne se.

Protějšek ženské můry je morous, který má všechny atributy totožné.
Středověk a křesťanská démonologie nám pak ještě zplodily succuba a incuba. Zlé duchy, kterým byl i někdy přisuzován živý původ.
Succub – ženský démon – napadal výhradně muže a pohlavně je zneužíval. Incub, mužský démon, provádí totéž, napadá výhradně ženy.

Zní to zajímavě? Či snad lákavě?
Nezapomínejme, že to však zavání peklem…