Varney the Vampire

Studie / 3.1.2008 /
Mezi vydáním Upíra (1819) Johna Polidoriho a slavným Draculou (1897) Brama Stokera nezela v zábavné literatuře po upírech prázdná mezera. Více než dostatečně ji totiž vyplňovala u nás takřka neznámá povídková série Upír Varney.

Varney the Vampire

Varney the Vampire or The Feast of Blood (do češtiny přeložitelné jako Upír Varney aneb Krvavá hostina) je gotický hororový příběh Jamese Malcolma Rymera (eventuálně připisovaný také Thomasi Preskettovi Prestovi).
Upír Varney vycházel v letech 1845-47 v brožované sérii zpravidla označované jako „krváky“ (anglicky penny dreadful) kvůli jejich levné ceně a typicky příšernému obsahu.
V knižní formě byl publikován v roce 1847 a má délku eposu. Původní vydání totiž mělo 868 dvou-sloupců rozdělených do 220 kapitol.
Příběh se točí okolo rodiny Bannerworthů, kterou sužují útoky upíra sira Francise Varneyho, jenž v noci přichází za jejich mladou dcerou Florou, aby jí sál krev.
 
Jeden pohled, jeden letmý vyděšený pohled, ve kterém byla obsažena celá její duše, stačil, aby jí ukázal, kdo nebo spíš co ona osoba byla. Vysoký, vyzáblý, vybledlý, s vzezřením prastarosti, kovově se lesknoucí oči, napůl otevřená ústa odkrývající špičáky. Byl to – ano, byl to – upír!
(Kapitola 9)
 
Varney je soucitně představován jako oběť okolností. Zkouší sám sebe zachránit, ale nakonec není schopný spáchat sebevraždu skokem do sopky Vesuvius. Je to také první příklad solidárního upíra, který nesnáší svůj stav.
Děj je místy zmatený, jako kdyby autor nevěděl, zda udělat z protagonisty opravdu upíra nebo prostě člověka, který se jen jako upír chová. Navíc se série vyznačuje neujasněným časovým postupem – zdánlivě zasazeným na počátek osmnáctého století, nicméně s odkazy na Napoleonské války, ale i několika důkazy, že je příběh ze stejného období, v jakém byl napsán.
Přesto všechno má Upír Varney solidní příběh s tématem a konvencemi, které by moderní čtenáři mohli uznat, ačkoli se často uvádí, že i v tehdejší době byl považován za brak.

Varney the Vampire

Varney měl velký vliv na pozdější upíří fikci, hlavně na Draculu Brama Stokera. Navíc autor využil mnoho nápadů, které jsou dnes již pro „správného krvesaje“ standardem. Totiž že upír má špičáky, zanechává po svém kousnutí dvě ranky na krku, vládne hypnotickými schopnostmi a nadlidskou sílu. Jedna vlastnost odvozená z Polidoriho upíra lorda Ruthvena je, že měsíční svit může uzdravit jeho zranění.
Pokud jste náhodou zatoužili si Upíra Verneyho sehnat, tak vás zklamu, protože český překlad bohužel neexistuje, ale je zde možnost si ho přečíst v anglickém originále. Jestli zmáknete všech 220 kapitol tak klobouk dolů, jste nejspíš první Čech, který to dokázal.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít