Mrtvá dívka

Nad malým městem tma se snáší,
vítr pohladil dívce tvář.
Nikdo si nevšímal,
že se z ní práší.
Nikdo nepoznal,
že dávno je mrtvá.
Bloudila městem pod černou kápí,
toužila po krvi a její chuti.
Za ní pomalu strach se vznáší,
jít pro svou oběť se nutí.

A našla ji, spící dívku,
listy na ní spadané.
Tu upírka v náhlém smíchu,
zanořila špičáky své.

Chutnala sladce,
jak jen panna chutnat může,
vysála ji do poslední kapky krve.
Pak odkráčela hrdě ztuhle,
přes nával, který se k dívce hrne.
Upírku dostali a spálili,
nebyla hodná žít mezi upíry.
Dívce život nevrátili,
ale ona chodí mezi nimi…