Za vznikem upířích legend

Původ upířích legend sahá hodně hluboko do starověku, kde se mísí s různými uctívačskými kulty, kanibalismem, lidskými oběťmi a zároveň strachem z násilí. Ze stejných kořenů pak příběhy o ghúlech živících se či živených lidskou krví vznikly i v zeměpisně vzdálených kulturách Číny, Indie, Afriky a Evropy.

Strach z upírů se objevuje mezi lidskými kulturami s pohřbem intaktních těl. Jiné kultury s žárovými pohřby tyto mýty většinou nemají.

Lidé  měli strach, že se ti, kteří zemřeli za podezřelých okolností, mohou vrátit na svět jako nemrtví a škodit živým. Těla zdánlivých upírů pak byla různě zohavována: ukroucená či odseknutá hlava je uložena v jiné části hrobu, odseknuty bývají také končetiny, případně jsou svázány či spoutány.

Ústa vampýra jsou ucpána kamenem či kusem kovu, v hrudním koši jsou pak zbytky po vražených kolících. Nezřídka jsou těla posypána květy česneku či mákem a zasypána kameny nebo trnitými větvemi. Hroby a těla byla takto v drtivé většině případů upravena až po prvním pohřbení a následné exhumaci. Další zvláštností je, že až na ojedinělé případy, šlo o těla mužská.

Ve středověku upíří legendy přiživovaly jednak morové rány, ale i občasné pohřbívání zaživa – ať už omylem či ú;myslně, kradení těl z hrobů, či dopadení až příliš opravdových ďáblů v lidské podobě, jakým byl například Francouz Gilles de Rais, který bojoval po boku Johanky z Arku, než se stal náruživým mučitelem a vrahem dětí, či uherská hraběnka Báthoryová, jež se koupala v krvi umučených panen.

Rakouské síly vracející se z dobyvatelských výprav do ottomanské říše počátkem 18. století s sebou přivezly čerstvé zásoby upířích historek, které později inspirovaly Byrona, Keatse a Coleridge. Ovšem zůstalo to až na Bramu Stokerovi, aby pospojoval všechny útržky pěkně dohromady a v roce 1897 vydal bibli upírologie, román Drákula.

Drákulovský kult se znamenitě ujal zvláště díky filmu a od prvních desetiletí 20. století bylo všem jasné, že upíři mohou být kdekoli a změnit kohokoli na upíra jediným kousnutím. Upír se také může stát z nenarozeného dítka, pokud se jeho matka na upíra byť jen podívá (zvláště po šestém měsíci těhotenství), upírem může být sedmý syn a také mrtvý čaroděj.

Z toho všeho lze formulovat jediný závěr: vampyrismus či víra v upíry je jen snůška legend, pohádek a literárních inspirací. Ano, dalo by se to tak říci, kdyby…