Pierre Pevel: Magická Paříž – Prokletí Černé královny

V nakladatelství Fragment vychází fantasy odehrávající se v okouzlující atmosféře secesní Paříže.

Představte si Paříž na počátku na 20. století: pánové v buřinkách, dámy v korzetových šatech, široké bulváry, první automobily, vstupy do metra zdobené nádhernou secesní výzdobou.

 

Pak si představte Paříž magickou – místo, kde se realita prolíná se světem čar a kouzel. Kolem chrličů na Notre-Dame poletují barevní ptáčci, Eiffelova věž z bílého dřeva zpívá, v Seině plavou sirény a okřídlené kočky diskutují o filozofii.
Vítejte v Ambermeru, světě plném intrik, tajemství a kouzel…

Mága a detektiva Louise Griffonta přivede vyšetřování celkem banální záležitosti na stopu nelegálního obchodu s kouzelnými předměty. Jak pátrání pokračuje, odhaluje zločiny mnohem temnější. Sériové vraždy a únosy, ve kterých figuruje Černá královna – zrádkyně a odvržená sestra královny víl Méliany.
Griffont se rozhodne spojit síly s baronkou Isabel, okouzlující vílou, která miluje záhady a dobrodružství, a která zná Černou královnu až příliš dobře.
Dokážou společně případ vyřešit a uniknout z kruhu temnoty, který se kolem nich pomalu, ale jistě, uzavírá?

 

Info o knize:
Vydá: Fragment, říjen 2016
Vazba: brožovaná
Počet stran: 336
Cena: 299 Kč

 

Ukázka z knihy:

Jeden z portýrů Grandhotelu jim zavolal otevřený fi akr. Bylo dopoledne, celá Paříž se čile pohybovala pod zářícím sluncem.

„Už víte, kam pojedete?“ zeptal se Griffont, když pomáhal baronce do kočáru.

Sám zůstal stát na chodníku a nezdálo se, že by chtěl rovněž nastoupit.

„Prosím? Asi vám nerozumím,“ opáčila se svraštěným obočím.

„Znáte nějaké místo, kde budete v bezpečí? Protože pokud ne, dejte se odvézt ke mně. Pochybuji, že Černá královna pošle své pochopy do mého domu dvakrát po sobě.“

„A vy? Kam pojedete, zatímco já budu u vás?“

V hlase měla ironii. Vyvíjelo se to špatně.

„Mám něco na práci, ale brzy za vámi přijedu.“

„Nepřipadá v úvahu.“

„Jeďte!“

„Ani náhodou. Pro případ, že byste na to zapomněl – nevynikám zrovna v roli poslušné manželky, která se nechá odstrčit od důležitých záležitostí. Nastupte. Jedu s vámi.“

Griffont dal kočímu peníze.

„Slepá ulice U Starého parčíku, číslo sedmnáct,“ přikázal mu. „Je to na Ostrově svatého Ludvíka.“

„Pohněte se o metr, a já přísahám, že vás donutím sníst váš vlastní bič!“

„Madam?“

„Neudělá to,“ slíbil čaroděj s uklidňujícím úšklebkem.

„Znám ji. Jeďte.“

„Radši mi věřte, kočí!“

Ten ubožák těkal pohledem z jednoho na druhého a byl čím dál tím neklidnější.

„Isabel!“ hlesl Griffont a rozhlédl se po okolí. „Dívají se na nás!“

„A brzy nás i uslyší, jestli toho nenecháte.“

„Buďte rozumná.“

„To není zrovna moje nejlepší vlastnost…“

„No tak…!“

„… a zakazuji vám, abyste se ke mně choval jako k nějaké křehotince. Buď nastoupíte, nebo já vystoupím.“

Už se zvedala.

„Tak dobrá,“ povzdechl Griffont. „Tak dobrá…“

Naskočil do kočáru, Isabel se znovu usazovala a on zaujal místo naproti ní. Byl naštvaný; ona neméně.

Chvíli nepromluvili slovo a nepohnuli se. Vyhýbali se sobě pohledem. Baronka nervózně poklepávala podrážkou botky o podlahu. Griffont zase podrážděně ťukal nehtem do hlavice své hole.

„Co je, kočí!“ vyletěl konečně. „Jeďte!“

Muž si odkašlal a váhavě se zeptal:

„Stále platí ta adresa slepá ulice U Starého parčíku?“

„Ale ne!“ vykřikl čaroděj, jako by to bylo zjevné. „Ulice svatého Klaudia!“

A protože si potřeboval na někom vylít zlost, dodal:

„A RYCHLE…! Už jsme kvůli vám ztratili spoustu času!“