Jennifer Donnelly: Modré hlubiny
Tetralogie WaterFire Saga vyniká nejen krásnými obálkami, nýbrž i samotným příběhem, který se odehrává hluboko pod vodou. Autorka Jennifer Donnelly vsadila na mořské panny a nestvůry z hlubin.
Na cestě na ně číhá spousta nebezpečí, potkají i obávaný zlodějský klan Predátorů a k tomu všemu Serafinu stále pronásledují podivné sny. Aby princezny zabránily válce podmořských národů, musí najít další mořské panny, které jim pomůžou v boji proti temným silám z nočních můr, jež ohrožují existenci celého světa.
Jako princezna to Sera nemá jednoduché. Veškerý její život je veřejný, každý její pohyb či slovo je předmětem veřejných diskuzí, vždy se musí usmívat a nikdy nesmí udělat nic špatně. S matkou nevychází moc dobře a téměř každý jejich rozhovor končí trapným tichem, nebo naopak ostrou hádkou. Ani její dvorní dámy na ni nejsou zrovna nejhodnější. Závidí ji popularitu u miromarského lidu, a tak si ji někdy naschvál dobírají, obzvlášť Lucie, která pochází z velmi významného rodu a má na prince Mahdiho taktéž spadeno. Serafina je velmi osamělá, a když zrovna nemá po ruce svou nejlepší kamarádku, vyzpovídat se může domácímu mazlíčkovi Sylvestrovi, což je malá zelená chobotnička, nebo se jede projet na svém koníkovi Kleovi.
Na to, že má kniha pouhých tři sta sedmnáct stran, se toho v Modrých hlubinách stane opravdu moc. Děj ubíhal velmi rychle, a to především díky dialogům. Aby příběh mohl uspokojit i starší a zkušenější čtenáře, muselo by v něm být mnohem více popisů a lépe propracované postavy, aby nebyly na první pohled tak průhledné. Takhle totiž každý pozná, jestli se jedná o dobrého či špatného člověka. Modré hlubiny jsou ale určené hlavně pro mladší čtenáře, kde jsou černobílé postavy standardem.
Román je psaný er-formou, ale nejednoho člověka jistě zmate, proč je několik bezvýznamných vět v textu napsaných kurzívou. Můžeme se tak jen dohadovat, jestli se jedná o pouhou chybu tisku nebo měla kurzíva nějaký účel, který mi zůstal utajen.
Jennifer Donnelly čtenáře zavede do nového světa, jenž si právem zaslouží i nová slovíčka. Pro neználky je vzadu detailní rejstřík pojmů, i když někdy autorka vysvětlí cizí slovo přímo v textu. V některých případech si musíme pomoct sami. Také používala i vlastní přirovnání nebo nadávky, například bílá jako stěna se v knize řekne bílá jako žraločí břicho. Na závěr by se vedle rejstříku hodil i rodokmen královských rodin. Dalších mořských panen se tam nevyskytuje zrovna málo a někdo by ve všech těch jménech mohl mít pěkný zmatek.
Knih o mořských lidech moc nevychází. Modré hlubiny jsou jednou z mála, a tak konečně na pultech knihkupectví v oddělení fantasy nalezneme víc než jen upíry, vlkodlaky, elfy, víly nebo trpaslíky. Jedná se o nenáročnou literaturu a věřím, že dokáže uspokojit téměř každou mladou čtenářku, která v dětství sledovala seriál o té nejznámější mořské panně s rudými vlasy Ariel. K prvnímu dílu se navíc brzy připojí i další s názvem Ničivá vlna.
Angličtináře bude jistě zajímat i webová stránka o celé WaterFire sérii, která je velmi hezky zpracovaná. Jsou tam k dispozici obálky dalších dílů, můžete si zkusit i kvíz, k tomu můžete poslouchat i povedený soundtrack ke knize Modré hlubiny a mnoho dalšího.
Vydal: Egmont; 2015