Miroslav Žamboch: Visio in Extremis

„Stiskl jsem spoušť, Visio in Extremis zpomalilo svět. Tenhle druh vidění u příslušníků mého druhu nastupuje v okamžiku, kdy podvědomí vyhodnotí, že s velkou pravděpodobností v dalších desetinách a setinách sekund umřeme. Tedy umřeme, pokud s tím něco neuděláme.“ (str. 11)

Mathias Majer, hlavní postava nové knihy Miroslava Žambocha, je poměrně nedůležitý upír, žijící již léta poklidně v Čechách. Tuto atmosféru naruší nepříjemný zájem vůdce jednoho z nejmocnějších klanů o Mathiasovu osobu a jeho vztah k velmistryni Messalině. Všechno by bylo mnohem snadnější, kdyby Mathias tušil, proč po něm všichni jdou. Věřit nemůže nikomu, ani lidem, které považuje za kořist, přesto se na ně obrací. Tento vztah se postupem času však mění v něco víc, v opatrnou důvěru.

Mathias utíká z jednoho místa na druhé, aby zjistil, že na něj zase čeká někdo, kdo se do něho pustí. Sice se mu celkem daří přežívat, ale únava, kterou mají věčné potyčky a boje na svědomí, se zdá být přílišná a ani hojení organismu není, co bývalo. S Mathiasem se něco děje, a to že věčně musí bojovat o přežití, mu v uzdravování moc nepomáhá. Možná, že kdyby nebyl pořád tak potlučený, došlo by mu rychleji, co se děje. Takhle nám pravou podstatu věcí odhalí až ke konci knížky, přestože to tušíme už od začátku. Bohužel jsou  v knize okamžiky, u nichž na vysvětlení čekáme marně.

Boje, na kterých je knížka postavená, jsou podrobně popsané, ale kolikrát jsem se přistihla při tom, že kdyby to nebylo tak dobře propracované a popsané, nezlobila bych se. Pro pomalého člověka se upíří rychlost sledovala jen obtížně.

Mathias je vlk, tedy upír samotář, ale nakonec přijímá člověka Derviše jako svého pomocníka a přítele. Tato dějová linka se autorovi povedla. Derviš si pomalu získává Mathiasovu důvěru, což je ve světě upírů dost neobvyklé, vlastně úplně, přátelit se s potravou. Mathiasovi dělá obtíže i udržet krok s moderním světem a zvlášť s jeho moderními technologiemi.

V příběhu nejsme ochuzeni ani o romantickou linku, jedná se tu spíš o Mathiasovu zálibu v ženách a sexu, ale trochu romantiky mu bylo dovoleno, příběh tím získal i jemnější stranu, která příjemně vyrovnává neustálé boje.

Kniha se čte dobře, děj svižně ubíhá, boje střídá uzdravování a občas nějaké to odhalení dalšího dílu do skládanky, proč jsou na Mathiase všichni tak zlí a snaží se ho hromadně zabít. Pokud jste příznivci krvavých bojů a tataráku, určitě se vám Visio in Extremis zalíbí. I když  pocit Miroslava Žambocha, že objednat si dva tataráky za sebou je divné, rozhodně nesdílím.

Vydal: Triton; 2011

komentáře 2

  • finka 20.1.2012na0.00

    Skvělý popis bojových scén. Zatím nejlepší a nejdetailnější, co jsem četla. Jinak hodně odpočinkové čtení spíš pro muže:-)

  • darkwitch 22.1.2012na0.00

    Mě právě přišli ty bojové scény až moc popsané, jednoduššímu popisu bych se vůbec nebránila :D čímž nechci říct, že by byly špatné, jen na mě to bylo moc, jsem se v nich pak ztrácela

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít