Poppy Z. Brite: Lost Souls

Studie / 2.11.2011 /

Téměř dvacet let uplynulo od chvíle, kdy vyšel debutový román Poppy Z. Brite Lost Souls.  Ve své době vnesl chladivý vítr do hororové a upíří literatury a napevno se usadil v myslích těch, kteří v té době vyrůstali.

Dobou mám na mysli doznívání zlaté éry gotické kultury, kdy pro teenagery byly největšími bohy kapely jako The Cure a Bauhaus. Lost Souls jsou podivnou oslavou všech těch ztracených dětí a zároveň i jejich mementem. Je to kniha krutá, syrová a špinavá a přitom neuvěřitelně podmanivá. Téměř stejně jako knihy Anne Rice, a přece docela jinak. Spojnice mezi nimi tvoří nejen upíři, ale i snový New Orleans, který u Poppy Z. Brite dostává mnohem ostřejší a nebezpečnější obrysy. Je to kniha o cestě a o plnění snů. Začíná a končí smrtí, ale taková už zkrátka je.

Autor na úvod vypráví baladu o Jessy – mladé a krásné dívce přesvědčené o tom, že si ji najde její osud, stačí jen počkat. A ona to po mnoho večerů skutečně dělá. V zastrčeném baru ve Francouzské čtvrti čeká, až si pro ni přijdou. Upíři. Věří, že se má stát jednou z nich. A protože často bývá nebezpečné si něco tolik přát, jednoho večera těsně před tím, než se v New Orleans rozlehne Mardi Gras, do baru vejdou tři cizinci se vzhledem rockových hvězd a chováním ještě o kapku horším: Molochai, Twig a Zillah, kteří si při své nekonečné jízdě od města k městu našli na chvíli cestu ke starému příteli. Místní barman Christian je stejně jako oni upír. S každou další nalitou skleničkou pití si Jessy oblíbí vždy o kousek víc, a přesto neudělá nic pro její záchranu. Nestane se jednou z nich, upíři nejsou lidé a člověka v jednoho z nich nelze změnit. Upír se ale člověku může narodit. A to je pravým osudem Jessy. Osudem při kterém umírá, tak jako každá matka, která prodělala něco podobného před ní.

Jeden šestnáctiletý život tak zhasne, aby vznikl nový. A okouzlující Zillah s věčným chladem v zelených očích nechává syna v Christianově péči. Chlapec dostane jméno Nothing a až do svých patnácti let vyrůstá u adoptivních rodičů, aniž by měl nejmenší tušení, kým je nebo se  jednou může stát.

Nothing vyrůstá v Marylandu, na jednom z mnoha nudných předměstí, bojuje s rodiči, barví si vlasy na černo a poslouchá všechny gothic rockové kapely, které zpívají přesně o tom, co on sám cítí, o osamělosti, vykořeněnosti, smutku. Jeho nejoblíbenější jsou Lost Souls, dva muzikanti ze vzdáleného městečka Missing Mile. Cítí se s nimi podivně propojený, a tak jednou sbalí pár dolarů a jejich kazetu do kapsy a utíká z domova. Vyráží na cestu. Snad za Lost Souls, snad jinam. A protože i jeho matku si osud našel, není překvapivé, když si uprostřed noci u krajnice jedné z nekonečných amerických dálnic stopne dodávku a znovu pohlédne do očí svého otce. A probudí se.

Bude trvat ještě dlouho, než plně pochopí, kým je, než se stane tím, čím Zillah a jeho společníci. Než si to začne užívat, než to akceptuje, než se alespoň trochu zmírní jeho uštvaný pohled, který žádné jiné gotické dítě, co po večerech sní svůj sen o upírech, nemůže napodobit. Život se Zillahem je jedna velká temná jízda bez ohlížení nazpět. Na rozdíl od Christiana, starého upíra ze starého světa, prošli ti mladí, ke kterým patří i Zillah, Twig, Molochai a čerstvě Nothing, vývojem, kdy jim nevadí slunce a ani lidské jídlo a pití (při  jejich životním stylu vymetání barů hlavně pití). Co zůstalo, je hlad po krvi. A neúcta k ceně lidského života. Nothing stojí na rozcestí, odkud sice nemá šanci vykročit správně, přesto tvrdohlavě směruje ostatní k Missing Mile, chce slyšet Lost Souls a zachytit ještě naposledy kousek starého já.

Kapela Lost Souls, to jsou Ghost a Steve. Křehký zpěvák nadaný schopností nahlížet do budoucnosti a vidět do ostatních, a naproti tomu hrubý a impulzivní kytarista, který často dřív mluví, než myslí, a nikdy není daleko od flašky s pivem. Ti dva, nejlepší přátelé, nevědomky přivedou do Missing Mile zlo. O tom, že mívá krásnou Zillahovu tvář a je mu velmi snadné podlehnout, se brzy přesvědčí Anne, Stevova bývalá přítelkyně. Pro její záchranu se bude muset spolu s Ghostem vydat do dalekého New Orleans, kde jako každý rok právě začíná Mardi Gras…

Síla Lost Souls spočívá ve způsobu, jakým je kniha napsaná. Uhlídat několik paralelních linií, aby příběh stále držel pohromadě a byl jasně čitelný, udržet pozornost čtenářů tak, že je ani nenapadne přeskakovat popisné části, a nechat celou knihu prostoupit určitou atmosférou je velmi, velmi obtížné. Poppy Z. Brite patří k těm spisovatelům, kteří to dovedou, a tak jediným nedostatkem příběhu může být nepřítomnost jakéhokoliv vývoje postav, na druhou stranu, pokud mají představovat určité archetypy, žádný rozvoj nepotřebují.

Je tu Nothing, ztracené dítě, Christian s hlubokým upířím smutkem a zoufalou touhou nebýt sám. Ghost, plavovlasý a éterický se starou duší, ochotný obětovat cokoliv pro trochu obyčejnosti. Steve, co se každý večer opíjí do bezvědomí pro svou ztracenou láska. Anne na své pouti za nalezením krásy, které by se mohla úplně oddat. Zillah, nelidsky krásný, s barevnými proužky ve vlasech a s jiskřivýma očima barvy poslední kapky Chartreuse na dně láhve. Na odlesky těch očí se dlouho nezapomíná, stejně jako na Lost Souls.

Poppy Z. Brite se narodil jako Melissa Ann Brite v roce 1967 v New Orleans. Na počátku 90. let ho proslavila řada gotických hororových románů a povídek, z nichž největšího úspěchu dosáhly právě Lost Souls (1992) a volně na ně navazující román Drawing Blood (1993). Poppy je mimo jiné i autorem neoficiální autobiografie zpěvačky Courtney Love a ve svých pozdějších dílech se přesunul od gotického románu k žánru černé komedie, když napsal několik románů z prostředí neworleanských restaurací. Možná to vypadá, že se minimálně v posledním odstavci pletu nebo si dělám legraci. Poppy je nepochybně velmi zvláštní osobnost, narodil se jako dívka, ale sám stojí o to, aby se o něm psalo v mužském rodě, což většina recenzentů stejně nedělá, ale já nevidím důvod proč nevyhovět. Miluje svůj rodný New Orleans a stejně jako mnoho dalších se zasazoval o obnovu města po hurikánu Katrina. V loňském roce pak oficiálně pozastavil svoji spisovatelskou a publikační činnost jako Poppy Z. Brite s odůvodněním, že se už necítí se svými postavami dostatečně propojený. Nyní se například na svém livejournalu podepisuje jako Billy Martin.

Lost Souls ani žádné jiné jeho dílo nebylo přeloženo do češtiny, přesto není problém knihy sehnat, například na Bookdepository vyjde paperback Lost Souls na směšných necelých 5 euro.

komentáře 3

  • Renča 2.11.2011na0.00

    Knihu jsem na tvé doporučení četla před rokem či dvěma. Je zvláštně poutavá, člověk neví, co čekat. Je v tom mrazivá atmosféra, podivný vztah otce a syna. Nic podobného jsem ještě nečetla, takže ti znovu děkuji za tip ;) Krásně jsi to shrnula.

  • Sevia 2.11.2011na0.00

    A ty jsi to výstižně a jednoduše shrnula tím "zvláštně poutavá" a "mrazivá atmosféra" :) Doporučuji všem, co by chtěli zkusit něco neobvyklého.

  • finka 2.11.2011na0.00

    Být to v češtině, tak po tom skočím. To by bylo něco pro mě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít