Sherrilyn Kenyonová: Noční rozkoše

Literární recenze / 19.11.2011 /

Kyrián Thrácký už od dob Velkého Říma bloudí světem sám, neschopen zapomenout na zradu své ženy, jejíž vinou přišel o rodinu, zemi i smrtelný život, a už dávno ztratil naději, že by nějaké ženě ještě někdy mohl věřit.

Sherrilyn Kenyonová představuje svět Stopařů, temných lovců a bojovníků, které stvořila bohyně Artemida a kteří každou noc vyrážejí do boje proti Démonům, svým upířím protivníkům.

Amanda Deverauxová se snaží žít tak normálně,  jak to jen jde s rodinou, v níž je jediným obyčejným člověkem otec, ovšem matka i všech osm sester jsou buď věštkyně, čarodějky nebo lovkyně upírů. Jen proto, aby měla zdání normálna, stane se účetní a chodí s co nejnudnějšími a nejpředvídatelnějšími muži. Ve chvíli, kdy na ni v bytě její sestry-dvojčete a lovkyně upírů zaútočí neznámý muž a ona se probudí připoutaná k cizímu muži, z nějž se vyklube obávaný Stopař, upír a bývalý římský generál Kyrián z Thrákie, Amanda pochopí, že její nudný život vzal za své.

Noční rozkoše jsou sice románem žánru paranormal romance, tudíž čtenář předpokládá, že na romantiku i sex v knize dojde, zpočátku se ovšem zdá, že sledujeme akčňák á la Zatím spolu, zatím živí. Sexy hlavní hrdina, který od začátku ví, oč kráčí a co musí udělat, a kterého nic nerozhází, se snaží z nebezpečné situace zachránit nejen sebe, ale také mladou a krásnou hlavní hrdinku, jež se od čehokoli nadpřirozeného snaží držet co nejdál, a přitom spadne přímo po hlavě doprostřed bojů mezi dvěma frakcemi upírů.

Postupně hrdiny poznáváme stále víc. Ze zpočátku naivní a nepříliš sympatické Amandy se postupem doby vyklube silná a rozhodná žena, jež víc než co jiného chce uchránit svého vyvoleného před nebezpečím a utrpením, které pro ně oba má připravené hlavní padouch Desiderius. Kyrián je starověký válečník, který odmítá důvěřovat komukoli kromě svých spolubojovníků, jelikož stále nemůže zapomenout na dva tisíce let starou zradu své někdejší manželky, a ačkoli po Amandě touží stejně jako ona po něm, nechce si ji pouštět moc blízko k tělu.

Románu by se kromě kýčovitého názvu a klišovité obálky dala vytknout klišovitost i v některých scénách příběhu, z nichž lze poznat, že se autorka specializuje především na historické romance, v nichž se to naivními pannami a neohroženými horaly jen hemží. V románu ze současnosti je spíše trapné než romantické, když se žena probudí přivázaná k cizímu urostlému přitažlivému muži v bezvědomí a spustí monolog:

„Hej! Pane?“ zkusila to znovu a zatřásla mu svalnatým ramenem. „Pane rytíři, nemohl byste se prosím probrat, abych mohla pryč? Opravdu se mi tu nechce trčet zavřená s mrtvolou ani o chvilku déle, než je nezbytně nutné, víte? No tak, prosím, nedělejte z toho horor. Jsem tu jenom já a vy jste takový kus chlapa.“ (s. 17)

Stejně tak je od autorky poměrně naivní, když nechává hrdinu kráčet světem dva tisíce sto osmdesát dva let, jak je psáno v knize, a přitom ho stále nechá myslet na ženu, která ho před dvěma tisíci a více než sto lety zradila, a dovolí, aby následující události ovlivňovaly i v současnosti jeho rozhodování, co se týče boje, ale i chování a jednání vůči ženám a v ložnici. Za dva tisíce let by se člověk měl s tím, co se kdysi stalo, dávno smířit, a ne se v tom pořád rýpat.

Na druhou stranu se mi velmi zalíbilo, když autorka použila svůj pseudonym ve scéně, kdy sestra hlavní hrdince vytkla, že místo aby vyrazila mezi lidi, sedí doma a s hromadou pralinek čte poslední román od Kinley MacGregor. V románu najdeme více scén, které u čtenáře vyvolají úsměv na tváři, případně ho rovnou rozesmějí. Autorka má velmi příjemný smysl pro humor, který využívá v některých situacích ke zmírnění napětí, přesto čtenáři poznají, že i když hrdinové vtipkují, vyhráno ještě nemají.

Noční rozkoše jsou prvním dílem série, ale ze setkání hrdinů s několika postavami i z několika událostí, k nimž v příběhu dojde, má čtenář pocit, že mu něco uchází – jako by se před tímto dílem odehrával minimálně jeden další příběh, ve kterém se vysvětlují vztahy s těmito vedlejšími postavami i svět, v němž se děj odehrává. Nejspíš je to tím, že dílu předchází v originálu několik povídek, ty ovšem český či slovenský čtenář k dispozici v překladu nemá, takže se v množství termínů a informací, jimiž Kyrián Amandu zavalí, aby ji, a potažmo i čtenáře seznámil s tím, s čím mají vlastně co do činění, ztrácí i s Amandou, – na rozdíl od ní ale čtenáři v terminologii světa Stopařů tápou až do konce příběhu.

Ke knize jsem sice přistupovala s postojem „Jsou v tom upíři, tak to přečti“, příběh mě ovšem velmi mile překvapil, protože dokáže čtenáře pohltit a já se od dobrodružství Kyriána a Amandy nemohla odtrhnout. Nakladatelství Ikar vydalo tento román před pěti lety a až nyní svitla naděje, že se k příběhům Stopařů opět vrátí. Držme jim pěsti, protože Noční rozkoše za sebou nechávají několik otázek nezodpovězených. A já se už nemůžu dočkat, až na ně odpověď dostanu.

Vydal Ikar, 2006

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít